29 Cdo 3766/2023-181
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce M. T., proti žalovanému M. V., zastoupenému JUDr. Adamem Gajdošem, advokátem, se sídlem v Praze, Bozděchova 1840/7, PSČ 150 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 157/2020, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. dubna 2023, č. j. 5 Cmo 38/2023-127, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 20. listopadu 2021, č. j. 53 Cm 157/2020-53, uložil žalovanému (M. V.) zaplatit žalobci (M. T.) směnečný peníz ve výši 1.500.000 Kč s 6% úrokem od 8. června 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 5.000 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 75.250 Kč.
2. Rozsudkem ze dne 15. listopadu 2022, č. j. 53 Cm 157/2020-100, soud prvního stupně směnečný platební rozkaz zrušil v rozsahu 6% úroku z částky 1.500.000 Kč za den 8. června 2017 (bod I. výroku), ve zbývajícím rozsahu (tj. co do částky 1.500.000 Kč s 6% úrokem od 9. června 2017 do zaplacení, směnečné odměny 5.000 Kč a přiznané náhrady nákladů řízení ve výši 75.250 Kč jej
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání.
4. Usnesením ze dne 25. ledna 2023, č. j. 53 Cm 157/2020-114, soud prvního stupně vyzval žalovaného, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za odvolání ve výši 75.250 Kč, přičemž současně žalovaného poučil o následcích nesplnění poplatkové povinnosti. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 1. února 2023 vhozením do domovní schránky jeho (tehdejšího) zmocněnce.
5. Usnesením ze dne 8. března 2023, č. j. 53 Cm 157/2020-117, soud prvního stupně – vycházeje z § 4 odst. 1 písm. b/ a § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích – řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 15. listopadu 2022 zastavil, neboť žalovaný nezaplatil soudní poplatek ve výši 75.250 Kč spolu s podáním odvolání a neučinil tak ani ve stanovené patnáctidenní lhůtě, jež počala běžet dne 2. února 2023 (následující den po doručení usnesení) a skončila dnem 16. února 2023.
6. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. dubna 2023, č. j. 5 Cmo 38/2023-127, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
7. Odvolací soud – cituje § 2 odst. 5, § 4 odst. 1 písm. b/, § 7 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích – přitakal soudu prvního stupně v závěru, že patnáctidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku za odvolání začala žalovanému běžet dnem následujícím po datu, kdy byla výzva k jeho zaplacení doručena, tedy dnem 2. února 2023 a skončila dnem 16. února 2023. V této lhůtě soudní poplatek žalovaný nezaplatil.
8. Výhradě žalovaného, že výzva k zaplacení soudního poplatku nebyla jeho zmocněnci doručena, odvolací soud nepřisvědčil. Vyšel přitom z poštou vrácené doručenky (č. l. 114) a zdůraznil, že podle § 50f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jde o veřejnou listinu s tím, že údaje na ní uvedené se považují za pravdivé, není-li prokázán opak. V posuzovaném případě obsahuje doručenka podle odvolacího soudu veškeré náležitosti požadované ustanovením § 50g odst. 1 a 5 o. s. ř., v důsledku čehož je třeba vycházet z toho, že jde o údaje pravdivé, a tedy že byla písemnost zmocněnci žalovaného do jeho domovní schránky vložena dne 1. února 2023.
9. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 o. s. ř., namítaje, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolatel míní, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně se ruší, případně rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
10. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nepřihlédl k doplnění odvolání ze dne 22. dubna 2023, jakož i k tam navrženým důkazům (účastnické výpovědi žalovaného, SMS komunikaci žalovaného se zmocněncem, svědecké výpovědi zmocněnce žalovaného, jeho sousedky J. S. a poštovní doručovatelky). V této souvislosti dovolatel uvádí, že dne 21. dubna 2023 telefonicky kontaktoval kancelář senátu (Vrchního soudu v Praze) 5 Cmo, bylo mu sděleno, že v jeho věci dosud nebylo rozhodnuto a že předsedkyně senátu JUDr. Iva Horáková se toho dne nenachází v budově soudu. Rovněž kontrolou „systému“ s údaji platnými k 22. dubna 2023 v 15:16:39 si ověřil, že ve věci dosud nebylo rozhodnuto. V pondělí 24. dubna 2023 byl žalovaný soudem informován, že ve věci bylo rozhodnuto dne 21. dubna 2023, tedy v den, kdy se předsedkyně senátu nenacházela na soudě a je tak vyloučeno, že proběhla porada a hlasování senátu. Dovolatel proto vyzval Nejvyšší soud, aby provedl „kontrolu“ obsahu protokolu o hlasování a ověřil, zda obsahuje podpisy všech členů senátu 5 Cmo a s jakým datem. Dovolatel se domnívá, že ve věci bylo rozhodnuto až v pondělí dne 24. dubna 2023 a napadené usnesení bylo antedatováno, aby se odvolací soud nemusel zabývat doplněním odvolání.
11. Dále dovolatel namítá, že zmocněnci žalovaného výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání nikdy nebyla doručena. Doručenka trpí vadami [neobsahuje údaj roku doručení, čas doručení je uveden jako 13 hodin 00 minut, což je dle dovolatele nepravděpodobné, a podpis (parafa) na doručence neodpovídá iniciálám poštovní doručovatelky]. Údaje na doručence nasvědčují podle dovolatele tomu, že byly na doručenku vyplněny jako smyšlené, a to navíc jinou osobou, než je na doručence uvedena. I kdyby byla písemnost fyzicky doručována, mohla skončit v jiné domovní schránce. S ohledem na režim doručování písemnosti adresát neměl ani jinou možnost, jak se o doručované písemnosti dozvědět.
12. Soud prvního stupně dle dovolatele pochybil, když rozhodl o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, místo toho, aby přezkoumal, zda byla výzva řádně doručena. Kdyby tak učinil, musel by dospět k závěru, že doručenka trpí natolik závažnými vadami, že se na ni hledí, jako kdyby veřejnou listinou nebyla a nemůže tedy ani prokazovat doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku.
13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
14. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.) odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
15. Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. K otázce doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku
16. Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2009, sp. zn. 21 Cdo 658/2008, uveřejněné pod číslem 67/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 67/2010“) se již v minulosti (tj. v poměrech právní úpravy účinné do 30. června 2009) ustálila v názoru, že doručenka byla listinou, která měla povahu veřejné listiny (od 1. července 2009 výslovně prohlašuje doručenku za veřejnou listinu ustanovení § 50f odst. 3 o. s. ř.); to platilo i tehdy, neměla-li doručenka všechny náležitosti, které podle zákona musela obsahovat. Každý údaj, který byl (ve skutečnosti) na doručence uveden, se považoval za pravdivý, nebyl-li dokázán opak. „Opak“ prokazoval (pomocí důkazních prostředků) ten, kdo ho za řízení tvrdil, a nesl procesní odpovědnost (důkazní břemeno) za to, že nebyl zjištěn. Od uvedených právních názorů se dovolací soud neodklání ani v poměrech současné právní úpravy obsažené v § 50f odst. 3 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2019, sp. zn. 32 Cdo 2324/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2023, sp. zn. 26 Cdo 199/2023).
17. Právní posouzení věci odvolacím soudem je s těmito judikatorními závěry v souladu. Odvolací soud vyšel při úvaze o doručení výzvy soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání (dovolateli, resp. jeho zmocněnci) z údajů, které byly uvedeny na doručence. Tvrzené nedostatky doručenky, i kdyby byly dány (přinejmenším v případě tvrzené absence náležitostí podle § 50g odst. 1 písm. f/ a g/ o. s. ř. tomu tak ovšem nebylo), pak nikterak „neškodí“ údajům, které doručenka skutečně obsahuje, tedy – řečeno jinak – nezavdávají příčinu dovozovat, jak to nesprávně činí dovolatel, že tyto údaje jsou – bez dalšího – nepravdivé. Každý údaj, který byl (ve skutečnosti) na doručence uveden, se považuje za pravdivý, nebyl-li dokázán opak; to platí i tehdy, nemá-li doručenka všechny náležitosti, které podle zákona musí obsahovat. Opačný výklad, zastávaný dovolatelem, že neobsahuje-li doručenka všechny zákonem stanovené náležitosti, pak již nemůže sloužit jako průkaz doručení písemnosti (a to bez zřetele k tomu, jaké údaje ve skutečnosti obsahuje), je nutno pokládat za absurdní, neboť v jeho důsledku by ustanovení § 50f odst. 3 věty třetí o. s. ř. pozbylo veškerý smysl (k tomu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2021, sp. zn. 26 Cdo 1617/2021, včetně judikatury tam dále označené). K námitce opomenutých důkazů 18. Podle ustálené rozhodovací praxe jde o „opomenutý důkaz“, jestliže soud o navržených důkazech nerozhodne, případně nevyloží, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. března 2015, sp. zn. II. ÚS 2172/14). Výhrada dovolatele, že odvolací soud neprovedl důkazy, které byly označeny v doplnění odvolání ze dne 22. dubna 2023, vychází z argumentace, podle níž odvolací soud ve skutečnosti nerozhodl o podaném odvolání (již) dne 21. dubna 2023, jak je uvedeno v písemném vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu, ale (až) 24. dubna 2023 (tedy poté, co mu bylo doručeno doplnění podaného odvolání). Takový závěr se však z obsahu předloženého spisu nepodává, přičemž neplyne ani z protokolu o hlasování odvolacího soudu (č. l. 126 spisu), k jehož otevření (na návrh dovolatele) Nejvyšší soud přistoupil (protokol obsahuje podpisy všech členů senátu a je datován 21. dubna 2023). 19. Budiž pro úplnost doplněno, že přihlédnout k novým skutečnostem a důkazům v dovolacím řízení Nejvyššímu soudu zapovídá ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř. 20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). 21. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2024
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu