USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složením z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci
žalobce Budějovický Budvar, národní podnik, Budweiser Budvar, National
Corporation, Budweiser Budvar, Enterprise Nationale, se sídlem v Českých
Budějovicích, K. Světlé 512/4, PSČ 370 04, identifikační číslo osoby 00 51 41
52, proti žalovaným 1) J. V., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 2)
D. B. N., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jakubem Fendrychem, advokátem,
se sídlem v Praze, Římská 2575/31a, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému
platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn.
13 Cm 431/2011, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 24. srpna 2020, č. j. 12 Cmo 192/2020-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou nemá žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání druhé žalované usnesením ze dne 24. srpna 2020,
č. j. 12 Cmo 192/2020-50, potvrdil usnesení ze dne 2. června 2020, č. j. 13 Cm
431/2011-26, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích odmítl jako opožděné
námitky druhé žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 11. května
2011, č. j. 13 Cm 431/2011-12.
Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, které Nejvyšší
soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 není
přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle
§ 229 odst. 4.
Podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může
napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto
odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné
usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu
prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Otázkou přípustnosti dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil
(popřípadě změnil) usnesení, kterým soud prvního stupně odmítl námitky proti
směnečnému platebnímu rozkazu jako opožděné, se Nejvyšší soud zabýval již v
usnesení ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, uveřejněném pod
číslem 42/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přitom uzavřel, že
proti takovému rozhodnutí není dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f)
o. s. ř. [ve znění účinném do 31. prosince 2013; nyní jde o ustanovení § 238
odst. 1 písm. e) o. s. ř.] objektivně přípustné, když mimořádným opravným
prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí
odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s.
ř. Viz dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2017, sp. zn.
29 Cdo 381/2017, a ze dne 23. října 2019, sp. zn. 29 Cdo 3514/2019.
Na uvedeném závěru (od něhož Nejvyšší soud nevidí důvod se odchýlit ani v nyní
projednávané věci) přitom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté
účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí (k tomu
srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo
62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod
čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody
nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07,
uveřejněného pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 1. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu