29 Cdo 3862/2014
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce
Mgr. Adama Sigmunda, se sídlem v Brně, Krkoškova 2, PSČ 613 00, jako
insolvenčního správce dlužníka 3D H. Interier, s. r. o., identifikační číslo
osoby 63674238, zastoupeného Mgr. Michalem Beranem, advokátem, se sídlem v
Praze 1 – Josefově, Široká 36/5, PSČ 110 00, proti žalované M. G., o zaplacení
částky 50.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 55 Cm 184/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 9. dubna 2014, č. j. 6 Cmo 29/2014-71, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. dubna 2014, č. j. 6 Cmo 29/2014-71,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce ve výroku označeným rozsudkem potvrdil
rozsudek ze dne 30. října 2013, č. j. 55 Cm 184/2013-52, jímž Městský soud v
Praze zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky
50.000,- Kč s 6% úrokem od 10. července 2013 do zaplacení a směnečné odměny ve
výši 166,67 Kč.
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého žalobou
uplatněný nárok (na zaplacení směnky vlastní vystavené žalovanou na řad
společnosti 3D H. Interier, s. r. o., znějící na částku 50.000,- Kč a splatné
dne 9. července 2010 – dále též jen „sporná směnka“) není důvodný.
Na rozdíl od soudu prvního stupně, který po provedeném dokazování dospěl k
závěru, že sporná směnka má „nedovolený důvod“, neboť byla (v rozporu s
ustanovením § 325 a § 326 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce) vystavena k
zajištění pohledávky z pracovněprávního vztahu, odvolací soud uzavřel, že
listina, na jejímž základě se žalobce domáhal zaplacení žalované částky,
„nemůže být kvalifikována jako platně vystavená směnka“.
Přitom zdůraznil, že všechny zápisy na směnce „musí být vztaženy k podpisu
určité osoby, tedy kryty určitým podpisem. Tak tomu ovšem být nemůže, je-li
listina rozparcelována jednotlivými rámečky.“ Soudní praxe, pokračoval odvolací
soud, sice připustila možnost umístit do rámečku (pro zvýraznění) jednotlivý
údaj, nelze ovšem „přijmout závěr, že by každý údaj měl mít svůj rámeček a
směnka tak nečinila kompaktní celek.“
Jelikož sporná směnka podle odvolacího soudu uvedeným kritériím neodpovídá,
nemůže jít o směnku platně vystavenou, na jejímž základě by byla žalovaná
povinna částku v ní uvedenou žalobci zaplatit.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce
dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že při řešení
otázky „hodnocení rámečků na směnečných listinách“ se odvolací soud odchýlil od
již ustálené rozhodovací praxe, odkazuje potud na nález Ústavního soudu ze dne
14. března 2012, sp. zn. III. ÚS 3660/11 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.
srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 5250/2009 (rozsudek je – stejně jako další
rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupný na webových
stránkách Nejvyššího soudu).
Podle dovolatele je předložená listina bez jakýchkoliv pochybností platnou
směnkou, pořízenou na standardním směnečném formuláři, přičemž souvztažnost
jednotlivých směnečných prohlášení obsažených ve směnečné listině je zcela
nepochybná.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil a žalobě
v celém rozsahu vyhověl.
Dovolání je v posuzované věci přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť
v řešení dovolatelem předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu
s dřívější judikaturou Nejvyššího soudu. Se zřetelem k nesprávnému poučení o
nepřípustnosti dovolání, jež odvolací soud poskytl účastníkům v písemném
vyhotovení napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud poznamenává, že v poměrech dané
věci se neuplatní ani omezení přípustnosti dovolání dle ustanovení § 238 odst.
1 písm. d) o. s. ř., když dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (celkem šlo o částku 50.166,67 Kč,
sestávající ze směnečného peníze ve výši 50.000,- Kč a směnečné odměny ve výši
166,67 Kč).
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení čl. I. § 75 směnečného zákona vlastní směnka obsahuje: 1.
označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v
jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný slib zaplatit
určitou peněžitou sumu; 3. údaj splatnosti; 4. údaj místa, kde má být placeno;
5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo
vystavení směnky; 7. podpis výstavce.
Otázkou (ne)platnosti směnky se zřetelem na její grafickou podobu (rozuměj
rámečky, do nichž je zakomponováno směnečné prohlášení) se Nejvyšší soud
zabýval již v rozsudku ze dne 17. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 722/2010, který
byl následně uveřejněn pod číslem 32/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek. V něm vysvětlil, že směnka je považována za dokonalý cenný papír,
což znamená, že práva a povinnosti ze směnečných vztahů jsou definována právě a
jen směnečnou listinou a zápisy (doložkami, poznámkami) na ní uvedenými.
Formální přísnost směnky se projevuje v tom, že směnečná listina musí být jako
směnka označena. V textu listiny musí být tedy použito slovo „směnka“, pojaté
do vlastního textu listiny. Směnka přitom není jen náhodným shlukem
jednotlivých doložek, ale tvoří určitý ucelený text, jehož obsahem je směnečné
prohlášení.
Podstatnou náležitostí obsahu směnky [vedle jiných náležitostí plynoucích z
ustanovení čl. I. § 1 směnečného zákona (pro směnku cizí) a čl. I. § 75
směnečného zákona (pro směnku vlastní)] je souvislý obsah listiny; nestačilo by
pořadí zcela nesouvislé a tím spíše by byla neplatná směnka obsahující vnitřní
odpor. Jde-li o podpis výstavce směnky vlastní, musí krýt souvislý text směnky,
z čehož plyne, že jej je třeba umístit na líci směnky pod její obsah.
S přihlédnutím k výše řečenému Nejvyšší soud dále uzavřel, že grafická podoba
směnky může mít význam pro posouzení (ne)platnosti směnky, jednak jde-li o
souvislost směnečného prohlášení, jednak kryje-li podpis výstavce (směnky
vlastní) souvislý text směnky. Současně ovšem zdůraznil, že je-li některý údaj
na směnce v rámečku, může to znamenat jeho vyloučení z textu listiny jen tehdy,
musí-li být z grafické úpravy listiny každému zřejmé, že rámeček má právě tento
význam a nikoli význam jiný.
V situaci, kdy z podoby směnky, o jejíž zaplacení v označené věci šlo, byla
zřejmá celková vzájemná souvislost i logická návaznost jednotlivých, byť řadou
svislých a vodorovných čar rozdělených, doložek směnečné listiny, která
obsahovala veškeré náležitosti požadované zákonem (tedy v situaci, kdy nešlo
pouze o náhodný shluk jednotlivých doložek bez vzájemné jazykové souvislosti,
ale o určitý ucelený text, jehož obsahem je směnečné prohlášení), nepovažoval
Nejvyšší soud z hlediska závěru o platnosti takové směnky za významné, že
některé údaje byly na směnce umístěny do rámečků (nebylo-li současně možné
dovodit, že by význam rámečků spočíval právě ve vyloučení těchto údajů z textu
listiny).
K uvedeným závěrům se pak Nejvyšší soud přihlásil rovněž ve výše označeném
rozsudku sp. zn. 29 Cdo 5250/2009, jakož i v rozsudku ze dne 28. listopadu
2013, sp. zn. 29 Cdo 505/2011.
Promítnuto do poměrů projednávané věci výše řečené znamená, že závěr o
neplatnosti sporné směnky z důvodu nesouvislého směnečného prohlášení, popř. z
toho důvodu, že podpis výstavce nekryje souvislý text směnky, nelze, jak
nesprávně učinil odvolací soud, opřít jen o zjištění, že „listina je
rozparcelována jednotlivými rámečky“. Jinak řečeno to, že některý z údajů
vyznačených na směnce (popř. všechny tyto údaje) je umístěn do rámečku, nemá
(nemůže mít) bez dalšího za následek neplatnost směnky. Samotné rozčlenění
směnečné listiny řadou svislých a vodorovných čar, vytvářejících ve svém
souhrnu rámečky, do nichž jsou umístěny jednotlivé doložky, totiž ještě
neznamená, že by směnečné prohlášení výstavce (se zřetelem k výsledné grafické
podobě směnky) bylo nesouvislé nebo dokonce že by takové prohlášení (či jeho
část) nebyla podpisem výstavce kryta.
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá,
není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí
bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení
dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2015
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu