29 Cdo 4055/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci
žalobce L. R., proti žalovaným 1) OPZ PLUS, a. s., se sídlem v Praze 1,
Hradební 3, identifikační číslo osoby 45274835 a 2) PHL – G.E.N. s. r. o., se
sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1062/58, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby
28162684, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2,
Vyšehradská 421/21, PSČ 128 00, o určení vlastnictví k akciím, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 101/2010, o dovolání druhé žalované
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. dubna 2014, č. j. 7 Cmo
219/2013-108, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, které Nejvyšší
soud odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem
dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a
odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí
(§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř.
(jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání
nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. (či jeho části).
Dovolatelka k předpokladům přípustnosti uvádí, že „se jedná o dovolání proti
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, když právní
otázka vyřešená soudem má být dovolacím soudem posouzena jinak“.
Argument, podle kterého „má být právní otázka dovolacím soudem vyřešena
jinak“ (ve smyslu „odlišně od posouzení soudů obou stupňů“) významově
neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již
dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Má-li
být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má
být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li
z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního
práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit; srov. shodně
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013
ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, či ze dne 26. listopadu 2013,
sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014,
sp. zn. I. ÚS 3524/2013 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího
soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v
dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v
projednávané věci nedostála.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení
končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2014
JUDr. Petr Š u k
předseda senátu