Nejvyšší soud Usnesení obchodní

29 Cdo 4080/2009

ze dne 2011-03-23
ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.4080.2009.1

29 Cdo 4080/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc.

JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní

věci navrhovatele Z. Č. zastoupeného JUDr. Marií Kostrůnkovou, advokátkou, se

sídlem v Táboře, Bělehradská 2759, PSČ 390 01, za účasti BH Securities a. s.,

se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, PSČ 110 00, identifikační číslo 60 19

29 41, zastoupené Mgr. Michalem Doležalem, advokátem, se sídlem v Praze 2,

Helénská 1799/4, PSČ 120 00, o určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního

podílu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 146/2007, o dovolání

navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2009, č. j.

14 Cmo 121/2008 – 96, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2009, č. j. 14 Cmo 121/2008 –

96, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze

dne 29. října 2007, č. j. 71 Cm 146/2007 – 58, tak, že zamítl návrh na určení

neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti LOM STUDENÁ s.

r. o. (dále též jen „společnost“), uzavřené mezi navrhovatelem jako převodcem a

společností BH Securities a. s., jako nabyvatelem dne 28. dubna 2006 – dále též

jen „smlouva“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou

stupňů (výrok II.).

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že posuzovaná smlouva je smlouvou

o převodu obchodního podílu dle ustanovení § 115 obchodního zákoníku (dále jen

„obch. zák.“). Nejen, že je tak označena, ale především to vyplývá z jejího

obsahu, zejména pak z článků 1.1 a 1.2. V nich je jednoznačně specifikován

převáděný obchodní podíl, obecně vyjádřena úplatnost převodu a uvedena

konkrétní výše úplaty 200.000,- Kč. Nechybí ani zákonem předepsané prohlášení

nabyvatele obchodního podílu o tom, že přistupuje k zakladatelské listině

společnosti. Výslovně je vyjádřen zamýšlený právní stav spočívající v tom, že

majitelem obchodního podílu se stane společnost BH Securities a. s.

Navrhovatelem namítaný rozpor mezi výší úplaty a výší aktiv společnosti shledal

odvolací soud irelevantním. I kdyby se smluvní strany dohodly na darování

obchodního podílu, nezakládalo by to neplatnost smlouvy. Při stanovení

úplatnosti smlouvy a výše úplaty v daném případě měly strany plnou smluvní

svobodu.

Ve smlouvě vyjádřený důvod převodu obchodního podílu spočívající v zajištění

úvěru poskytnutého společností BH Securities a. s. společnosti GEKOL a. s., ani

dohoda o budoucím zpětném převodu téhož obchodního podílu za dohodnutých

podmínek, nezpůsobují neplatnost vlastní dohody smluvních stran o převodu

obchodního podílu. Odvolací soud shledal, že ve smlouvě je mechanismus celého

zajištění dostatečně podrobně, srozumitelně a určitě popsán, včetně toho, že

„imanentní součástí tohoto mechanismu je dokonaný převod obchodního podílu“

navrhovatele na společnost BH Securities a. s. Případný zpětný převod byl

závislý na splacení úvěru a za dohodnutých podmínek k němu mělo dojít opět

samostatně řešenou smlouvou o převodu obchodního podílu. Pokud si navrhovatel

před podpisem smlouvy neuvědomil účinky uzavírané smlouvy, nelze tuto jeho

„mentální výhradu“ přičítat k tíži nabyvatele obchodního podílu.

Ohledně námitky navrhovatele o neplatnosti úvěrové smlouvy a jejích dodatků

dospěl odvolací soud k závěru, že platnost či neplatnost úvěrové smlouvy nemá

vliv na platnost či neplatnost smlouvy o převodu obchodního podílu. Jde o

samostatné závazkové právní vztahy. Není mezi nimi vztah akcesority ani jiná

právní závislost. Hospodářské důvody a souvislosti shledal odvolací soud rovněž

irelevantními.

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Co do jeho

přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního

řádu (dále též jen „o. s. ř.“), co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm.

a) a b) o. s. ř.

Dovolatel podrobuje kritice závěr odvolacího soudu, že posuzovaná smlouva je

smlouvou o převodu obchodního podílu dle § 115 obch. zák. Namítá, že smlouva

byla uzavřena v souvislosti se smlouvou o úvěru, kterou uzavřela společnost BH

Securities a. s. se společností GEKOL a. s., ze které (včetně dodatků),

vyplývá, že smlouva byla smlouvou zajišťovací, šlo tedy o zajišťovací převod

práva, který je však možný pouze, pokud jde o dlužníka, což navrhovatel není.

Poukazuje na to, že soud prvního stupně shledal smlouvu neplatnou, neboť jako

zajišťovací převod nebyla uzavřena s dlužníkem, ale se třetí osobou, což § 553

občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) neumožňuje. Obsah smlouvy označuje

dovolatel za zmatečný a shledává jej neurčitým a nesrozumitelným. Proto

navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušil a věc

vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání

projednal a rozhodl o něm (účinné do 30. června 2009), se podává z bodu 12.,

části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963

Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související

zákony.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i

důvodné.

Odvolací soud se při posuzování platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu

spokojil se zjištěním, že byly splněny obecné požadavky vyžadované pro převod

obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným (upravených v § 115 obch.

zák.). Přitom opomenul zajišťovací povahu provedeného převodu, která se

jednoznačně podává z obsahu smlouvy. Vůlí účastníků nebylo docílit trvalé změny

v osobě společníka společnosti. To plyne zejména z preambule a dále pak článku

1.3, kterým se dovolatel jako převodce zavázal uhradit nabyvateli veškeré

náklady spojené s „držením“ obchodního podílu, a z článku 1.4, ve kterém se v

případě, že dlužník vrátí veškeré dlužné částky dle smlouvy o úvěru řádně a

včas, nabyvatel zavázal převést zpět obchodní podíl do „vlastnictví“ převodce,

a to do 15 pracovních dnů ode dne doručení výzvy převodce, za cenu 200.000,-

Kč. Podle článku 1.5 smlouvy bylo navíc ujednáno, že neuhradí-li dlužník

jakýkoli závazek dle smlouvy o úvěru řádně a včas a současně tento závazek

neuhradí převodce, nebo jestliže převodce neuhradí nabyvateli náklady spojené s

„držením“ obchodního podílu, není nabyvatel povinen vrátit převodci obchodní

podíl zpět do jeho „vlastnictví“ a je oprávněn s obchodním podílem jakkoli

disponovat.

Odvolací soud tedy nezkoumal, zda jde o dovolený způsob zajištění pohledávky

(včetně sjednání konkrétního způsobu realizace kompenzační funkce), k jehož

podobě ve formě zajišťovacího převodu práva dle § 553 obč. zák. se Nejvyšší

soud vyjádřil v rozsudku publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a

stanovisek pod číslem 45/2009, a následně i v usnesení ze dne 22. dubna 2009,

sp. zn. 29 Cdo 2845/2007, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách

Nejvyššího soudu, či zda jde o nepřípustné obcházení zákazu sjednání propadné

zástavy. Neplatnost sjednaného způsobu zajištění by přitom (vzhledem k úmyslu

stran převést obchodní podíl nikoliv trvale, ale jen jako způsob zajištění)

zakládala neplatnost celé smlouvy o převodu obchodního podílu.

Právní posouzení věci odvolacím soudem je proto neúplné a tedy nesprávné. Proto

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 části

věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b

odst. 3 věta první o. s. ř.).

V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne závěry o přípustnosti návrhu na

určení neplatnosti smlouvy jež Nejvyšší soud formuloval např. v rozsudku

uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 68/2001, nebo

v rozsudku ze dne 31. března 2008, sp. zn. 33 Odo 693/2006,

jenž je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu. Právní

názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty

první za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení,

včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. března 2011

doc. JUDr.

Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu