29 Cdo 4120/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobců a) SILVER BELL s. r. o., se sídlem v Plzni, Nádražní 2495/20, PSČ 301
00, identifikační číslo osoby 25 20 52 85, a b) Ing. L. S., obou zastoupených
JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, se sídlem v Brně, Poštovská 8, PSČ 602 00,
proti žalovaným 1) P. S., a 2) DELFINN REAL ESTATE a. s., se sídlem v Praze 5 -
Smíchově, Bieblova 182/15, 150 00, identifikační číslo osoby 26 15 23 98, oběma
zastoupeným JUDr. Jiřím Brožem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Dykova 17, PSČ
101 00, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod
sp. zn. 9 C 282/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 9. března 2011, č. j. 18 Co 2/2011-127, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. března 2011, č. j. 18 Co 2/2011-127, k
odvolání žalobců potvrdil rozsudek ze dne 2. dubna 2010, č. j. 9 C 282/2008-85,
jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu o určení, že smlouva o postoupení
pohledávky uzavřená mezi prvním žalovaným P. S. (jako postupitelem) a druhou
žalovanou DELFINN REAL ESTATE a. s. (jako postupníkem) ze dne 31. března 2003
„je v celém rozsahu“ neplatná ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a na ustanovení § 23 odst. 1
zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), jakož i na
závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2009, sp. zn.
29 Cdo 1892/2008 (jde o rozhodnutí uveřejněné v časopise Soudní judikatura č.
5, ročník 2010, pod číslem 70) a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června
2009, č. j. 29 Cdo 2917/2007 (uveřejněném pod číslem 42/2010 Sbírky soudních
rozhodnutích a stanovisek - dále jen „R 42/2010“ ) – shodně se soudem prvního
stupně uzavřel, že žalobci na požadovaném určení nemají naléhavý právní zájem.
Přitom se zcela ztotožnil i se závěrem, podle něhož pohledávka, která byla
předmětem sporné postupní smlouvy, byla přihlášena do konkursu vedeného na
majetek společnosti SKYWALKER, s. r. o. (dále jen „společnost“), na přezkumném
jednání konaném dne 14. září 2005 byla uznána správcem konkursní podstaty
společnosti a nebyla popřena žádným z konkursních věřitelů. Žalobci požadované
určení tak nemohlo být – ani v případě, že by měli úspěch ve věci – důvodem ke
zrušení konkursu a „nemohlo by zvrátit ani výsledky přezkumného jednání v
konkursním řízení, vyloučit z něj pohledávku, změnit pořadí přihlášených
pohledávek jinými věřiteli nebo nějak jinak konkursní řízení ovlivnit“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, odkazujíce co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodu na
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítajíce, že spočívá na
nesprávném právním posouzení věci. Žalobci mají za to, že „v předmětném řízení došlo ke střetu zásad konkursního
řízení a tradičních zásad občanského soudního řízení“ a zdůrazňují, že naléhavý
právní zájem o určení právního vztahu je dán zejména tam, kde by bez tohoto
určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho
právní postavení nejistým. Vyřešení otázky, zda smlouva o postoupení pohledávky
je platná či nikoli, má zásadní význam pro mnoho dalších sporů, jejichž
účastníky jsou žalobci. Konečně zpochybňují způsob výkonu funkce správcem
konkursní podstaty společnosti, když podle jejich názoru smlouva o postoupení
pohledávky vykazuje takové nedostatky, že „tyto měly být správcem zjištěny při
přezkumném jednání a pohledávka měla být popřena“. Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil. Dovolání žalobců proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci
samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Učinil tak proto, že závěr, podle něhož se pohledávka přihlášená konkursním
věřitelem do konkursu vedeného na majetek společnosti pokládá za zjištěnou,
byla-li uznána správcem konkursní podstaty společnosti a nebyla-li popřena
žádným z konkursních věřitelů, vyplývá přímo z ustanovení § 23 odst. 1 věty
první ZKV. Současně není pochyb o tom, že konkursní soud při výkonu dohlédací činnosti (§
12 ZKV) není oprávněn uložit správci konkursní podstaty, jaký postoj má
zaujmout k přihlášeným pohledávkám nebo které pohledávky za podstatou má v
průběhu konkursu uspokojit (k tomu srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 29. března 2002, sp. zn. 1 Ko 556/2001, uveřejněné pod číslem 47/2003
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud
přihlásil např. v usnesení ze dne 2. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 2888/2010). Konečně závěr, podle něhož žalobou podle části třetí občanského soudního řádu
[podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř.] se nelze úspěšně domáhat určení
neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, kterou postupník přihlásil do
konkursního řízení, mimo rámec konkursního řízení, je závěrem triviálním (k
tomu srov. např. mutatis mutandis R 42/2010, jakož i usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 4551/2007 a ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1892/2008). Jinými slovy, nepopřeli-li žalobci jako věřitelé společnosti podle ustanovení §
23 a § 24 ZKV pohledávku, kterou do konkursu vedeného na majetek společnosti
přihlásil postupník a platí-li o této pohledávce, že byla zjištěna (§ 23 odst.
1 ZKV), nelze takto vzniklé důsledky „eliminovat“ žalobou o určení neplatnosti
smlouvy o postoupení pohledávky, kterou postupník zmíněnou pohledávku od
postupitele nabyl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1, a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a
žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. prosince 2012
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu