29 Cdo 4551/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce
H. G., zastoupeného JUDr. M. N., advokátkou, proti žalovanému JUDr. Z. P., jako
správci konkursní podstaty úpadce H. G., o určení spornosti pohledávky
konkursního věřitele, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.
zn. 13 Cm 817/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 14. prosince 2006, č. j. 15 Cmo 173/2006-71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 19. dubna 2006, č.j. 13 Cm 817/2005-52, zamítl Krajský soud v
Českých Budějovicích žalobu, kterou se úpadce H. G. domáhal vůči správci své
konkursní podstaty určení, že pohledávky (konkursního věřitele) Krajského soudu
v Českých Budějovicích ve výši 2.500,- Kč, 2.658,- Kč a 1.000.000,- Kč jsou
sporné a nezpůsobilé k vykonatelnosti.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně.
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že popření pohledávky
úpadcem nemá žádný význam pro zjištění pohledávky přihlášené do konkursu ve
smyslu ustanovení § 23 odst. 1 věty druhé zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a
vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Uvedl, že zákon o konkursu a vyrovnání pro
případ, že je přihlášená pohledávka popřena správcem nebo některým z
konkursních věřitelů, určuje, kdo je legitimován k podání žaloby, jíž se bude
domáhat určení pravosti, výše či pořadí popřené nevykonatelné pohledávky. S
popřením přihlášené pohledávky úpadcem spojuje ustanovení § 45 odst. 2 ZKV jen
účinek spočívající v tom, že popření vylučuje, aby na základě seznamu přihlášek
vedl věřitel bez dalšího po zrušení konkursu výkon rozhodnutí na úpadcovo
jmění. Odvolací soud poznamenal, že prohlášením konkursu neztrácí úpadce
způsobilost být účastníkem řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího
do podstaty, ani způsobilost procesní. Dispoziční oprávnění k majetku konkursní
podstaty přechází prohlášením konkursu na správce konkursní podstaty, s čímž
souvisí i povinnost správce žalovat příslušné nároky svým jménem. Správce
konkursní podstaty má tedy aktivní věcnou legitimaci ve sporu o určení pravosti
pohledávky (takovou osobou je rovněž konkursní věřitel). Úpadce po dobu trvání
konkursu nemůže své vlastnické právo realizovat, neboť v rovině hmotného práva
pozbyl právo s majetkem nakládat.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání namítaje, že spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (a že je tedy dán dovolací důvod uvedený v §
241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále
též jen „o. s. ř.“) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a
věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel namítá, že ustanovení § 23 odst. 1 ZKV je v rozporu s
článkem 11 a 36 Listiny základních práv a svobod a s článkem 6 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod, neboť nemá možnost zasahovat proti
neoprávněně přihlášeným pohledávkám.
Dovolání, jež může být v dané věci přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c/
o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.
jako nepřípustné. Učinil tak proto, že napadenému rozhodnutí nepřisuzuje ve
věci samé zásadní význam po stránce právní. Z ustanovení § 23 odst. 1 ve
spojení s § 45 odst. 2 ZKV jednoznačně plyne, jaká práva a povinnosti má při
přezkumu pohledávek, jež do konkursu přihlašují jeho věřitelé, úpadce, jenž
prohlášením konkursu přišel o právo nakládat se svým majetkem (srov. § 14 odst.
1 písm. a/ ZKV i výklad podaný pod bodem XXXI. stanoviska občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98,
uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Text
uvedeného ustanovení (jež odvolací soud aplikoval ve shodě s jeho zněním) žádné
pochybnosti o jeho obsahu nevyvolává, přičemž Nejvyšší soud nemá žádných
pochyb ani o tom, že jde o úpravu plně konformní s ústavním pořádkem České
republiky.
Pro úplnost lze dodat, že úpadce, který má za to, že v konkursu vedeném na jeho
majetek byly některé přihlášené pohledávky zjištěny a z jeho majetku poměrně
uspokojeny nesprávně, a který tyto pohledávky při přezkumu popřel, se po
zrušení konkursu může domáhat vrácení částek vyplacených takovým věřitelům na
jeho úkor z titulu bezdůvodného obohacení (srov. mutatis mutandis např. též
důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Odo
1767/2006, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího
soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst.
5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobce
bylo odmítnuto a tím, že u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího
řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2009
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu