29 Cdo 4316/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
žalobce J. B., zastoupeného JUDr. Blankou Faltýnkovou, advokátkou, se sídlem v
Praze 3, náměstí W. Churchilla 2, PSČ 130 00, proti žalovanému Bytovému
družstvu DRUŽBA, se sídlem v Ústí nad Labem, Dobrovského 869/15, identifikační
číslo osoby 00043907, o uložení povinnosti „zrušit v Rozhodnutí – úhrady za
užívání bytu a služeb v plném rozsahu položku Záloha na teplo“, vedené u
Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 C 38/2005, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. května 2010, č. j. 9
Co 21/2009-104, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 29. září 2008, č. j. 15 C 38/2005-72, Okresní soud v Ústí nad
Labem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byly uloženy
povinnosti 1/ „zrušit v Rozhodnutí – úhrady za užívání bytu a služeb v plném
rozsahu položku Záloha na teplo“, 2/ vyplatit žalobci přeplatky vyúčtování
nákladů na vytápění, teplou a studenou vodu za rok 2002 ve výši 2.447,- Kč a za
rok 2003 ve výši 2.802,- Kč a 3/ zaplatit žalobci částku 11.490,- Kč s úrokem
ve výši 10% od 1.7.2003 do zaplacení a náklady řízení (výrok I.) a rozhodl o
nákladech řízení a doplatku na provedení znaleckého posudku (výroky II. a III.).
Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek
soudu prvního stupně v části, kterou byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce
domáhal uložení povinnosti zrušit v Rozhodnutí – úhrady za užívání bytu a
služeb položku Záloha na teplo v plném rozsahu, a ve výrocích o náhradě nákladů
řízení (výrok první), ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně
zrušil a řízení zastavil (výrok druhý) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení
(výrok třetí).
Proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podal
žalobce dovolání, jehož přípustnost se opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“),
uplatňuje dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhuje, aby
rozhodnutí odvolacího soudu bylo v tomto rozsahu zrušeno a věc mu byla vrácena
k dalšímu řízení. Dovolání žalobce Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/
o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího
soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) -
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat
na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je
zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým
dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto
důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí
je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem,
který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně
jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady v
procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů)
nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně
usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze
dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí
uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Námitku dovolatele, podle níž odvolací soud tím, že žalobci neposkytl potřebné
poučení, porušil ustanovení § 5 a § 118a o. s. ř., je možno posoudit pouze jako
poukaz na vadu řízení dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., která však
nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu, a proto
přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemůže. Zásadně právně významným nečiní napadené rozhodnutí ani (dovoláním zpochybněný)
závěr, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí a podle něhož žalobce,
který se žalobou v projednávané věci domáhá, aby žalovanému družstvu byla
uložena povinnost zrušit v rozhodnutí (představenstva družstva) položku „záloha
na teplo“, vymáhá na žalovaném splnění povinnosti, která mu není uložena
právním předpisem ani stanovami. Nejvyšší soud totiž již v usnesení ze dne 29. června 2005, sp. zn.
29 Odo
442/2004, jež je veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách, formuloval
a odůvodnil závěr, podle něhož soud může zásadně zasahovat do vnitřních poměrů
obchodní společnosti jen v zákonem stanovených případech a za zákonem
stanovených podmínek. Vysvětlil přitom, že nepřipouští-li obchodní zákoník
napadat u soudu platnost rozhodnutí jiných orgánů společnosti (než valné
hromady), vyplývá z uvedeného i závěr, že tato rozhodnutí u soudu napadat
nelze, resp. že soud není oprávněn tato rozhodnutí přezkoumávat jinak, než v
rejstříkovém řízení, pokud rozhoduje o zápisu skutečnosti, založené takovým
rozhodnutím, do obchodního rejstříku. Rozhodnutí odvolacího soudu je s těmito závěry Nejvyššího soudu - jež se
obdobně prosadí i ve vztahu k družstvu - plně v souladu. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a
žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července
2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.