NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY
29 Cdo 4366/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatele Ing. J. F., zastoupeného Mgr. Tomášem Vašíčkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, PSČ 140 00, za účasti Ing. T. H., jako správce konkursní podstaty úpadkyně ACOM-INTERNATIONAL GROUP, a. s. v likvidaci, identifikační číslo osoby 25935267, zastoupeného Mgr. Miroslavem Synkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Tyršova 7, PSČ 120 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 175/2005, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2008, č. j. 3 Cmo 377/2007-228, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit Ing. T. H. do konkursní podstaty úpadkyně ACOM-INTERNATIONAL GROUP, a. s. v likvidaci na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč, k rukám jeho zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele rozsudek ze dne 6. června 2007, č. j. 39 Cm 175/2005-191, jímž Krajský soud v Hradci Králové zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře společnosti ACOM-INTERNATIONAL GROUP, a. s. v likvidaci (dále jen „společnost“), ze dne 30. srpna 2005, o zvýšení základního kapitálu.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu žádnou právní otázku, natož pak takovou, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá. Námitkami, podle nichž soudy „ignorovaly“ některé důkazy, a jejich hodnocení důkazů je „v extrémním rozporu s obsahem soudních spisů“, dovolatel vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž však u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.
s. ř., k dispozici nemá a k jehož prověření dovolání připustit nelze (srov. § 237 odst. 3 část věty za středníkem a § 241a odst. 3 o. s. ř.).
Zásadně právně významným pak napadené rozhodnutí nečiní ani výhrada dovolatele, podle které soudy „nerespektovaly notorietu snad každého demokratického a právního státu, totiž, že akcionářská práva u akcií na majitele vykonává ten, kdo tyto akcie předloží“. Jak totiž Nejvyšší soud již opakovaně vysvětlil (a to navíc v rozhodnutích vydaných v řízeních, jejichž účastníkem byl i dovolatel), závěr, podle něhož práva akcionáře vtělená do listinné akcie na majitele vykonává vůči společnosti zásadně ten, kdo ji předloží, neplatí tehdy, prokáže- li společnost, že držitel akcií na majitele není jejím akcionářem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. února 2007, sp. zn. 29 Odo 1237/2005 a ze dne 16. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 2706/2009, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a dalšímu účastníku řízení vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení § 7 písmeno g/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 3.750,- Kč, jelikož zástupce dalšího účastníka řízení učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal Ing. T. H. k tíži dovolatele celkem 4.860,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. října 2012
JUDr. Petr Šuk předseda senátu