29 Cdo 437/2024-397
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Korunní 2206/127, PSČ 130 00, proti žalovanému Allianz pojišťovně, a. s., se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47115971, o zaplacení částky 224.142,46 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 69/2020, za účasti V. H., jako vedlejší účastnice řízení na straně žalobce, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2022, č. j. 35 Co 339/2022-320,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 300 Kč; jinak vůči sobě účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobou podanou 1. dubna 2020 (č. l. 1 až 4) se žalobce (Jiří Hnidák) domáhal vůči žalovanému (Allianz pojišťovně, a. s.) zaplacení částky 224.142,46 Kč s příslušenstvím představovaným (po připuštění změny žaloby dne 8. února 2022, č. l. 155) 8% úrokem z prodlení z této částky za dobu od 14. listopadu 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že jde o pojistné plnění, na které mu vznikl nárok na základě pojistné události ze dne 11. srpna 2018 podle pojistné smlouvy ze dne 22. června 2016, kterou uzavřel se žalovaným a jejímž předmětem bylo pojištění označené nemovitosti v Praze 2 (dále jen „nemovitost“).
2. Rozsudkem ze dne 30. května 2022, č. j. 24 C 69/2020-261, Obvodní soud pro Prahu 8: [1] Zamítl žalobu (I. výrok). [2] Rozhodl o nákladech řízení (II. výrok).
3. Obvodní soud – vycházeje z § 249 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobce není aktivně věcně legitimován k vedení sporu. Žalobce vlastní nemovitost s manželkou V. H. (dále též jen „V. H.“), přičemž Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) prohlásil konkurs na majetek žalobce usnesením ze dne 19. listopadu 2018, které nabylo právní moci dne 13. března 2019, a na majetek V. H. v roce „2012“ (správně se tak poprvé stalo v roce 2014). Nemovitost je sepsána v majetkové podstatě žalobce, stejně jako pohledávka z titulu pojistného plnění a žaloba byla podána po prohlášení konkursu na majetek žalobce. Vzhledem k § 249 odst. 1 insolvenčního zákona je tak jedinou osobou oprávněnou vymáhat pohledávky dlužníka (žalobce) vůči třetím osobám (jeho) insolvenční správce.
4. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. prosince 2022, č. j. 35 Co 339/2022-320 (již za účasti V. H. coby vedlejší účastnice řízení na straně žalobce): [1] Potvrdil rozsudek obvodního soudu (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
5. Odvolací soud – vycházeje rovněž z § 249 odst. 1 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:
6. Nemovitost je ve vlastnictví žalobce a jeho manželky a je sepsána v majetkové podstatě žalobce (stejně jako pohledávka z titulu pojistného plnění). Žalovaný vyplatil ve prospěch účtu majetkové podstaty částku 167.148 Kč představující nesporné pojistné plnění z pojistné události. Soudy v této věci jsou vázány pravomocnými soudními rozhodnutími vydanými v insolvenčním řízení. Nejsou oprávněny přezkoumávat konkrétní postup insolvenčního soudu, způsob zveřejňování konkrétních listin a rozhodnutí v obchodním rejstříku nebo důvodnost plnění žalované ve prospěch „konkursní“ podstaty. Není proto ani důvod v této souvislosti provádět žalobcem navržené důkazy. Vzhledem k § 249 odst. 1 insolvenčního zákona je insolvenční správce jedinou osobou oprávněnou vymáhat pohledávky dlužníka vůči třetím osobám v průběhu „konkursního“ řízení. II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost „vymezuje“ slovním opisem textu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel poukazuje na to, že právo na pojistné plnění mu vzniklo před prohlášením konkursu (na jeho majetek), přičemž insolvenční správce se nestal osobou aktivně věcně legitimovanou k vymáhání pojistného plnění ani prohlášením konkursu (19. listopadu 2018), jelikož usnesení o prohlášení konkursu v podobě zveřejněné v insolvenčním rejstříku nesplňuje náležitosti veřejné listiny. Závěr odvolacího soudu, že není oprávněn posoudit, zda listiny zveřejněné v insolvenčním rejstříku splňují náležitosti veřejné listiny, není správný. K tomu dovolatel cituje odstavec 55 odůvodnění stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněného pod číslem 1/2017 Sb. rozh. st. [stanovisko je (stejně jako rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná dále) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Také doložky právní moci uvedené u elektronických stejnopisů soudních rozhodnutí zveřejněných v insolvenčním rejstříku má dovolatel za sporné, odkazuje potud na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 2395/2010, a cituje dále § 40b odst. 1 a 2, § 158 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř. a § 19a odst. 1 a § 215a odst. 1 až 3 instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. prosince 2001, č. j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy.
9. Dovolatel uzavírá, že v insolvenčním rejstříku zveřejněné elektronické stejnopisy insolvenčních usnesení nejsou opatřeny autentizačními prvky podle zvláštního zákona, což znamená, že nesplňují podmínky platné právní úpravy. Elektronické stejnopisy těchto usnesení též nejsou elektronicky podepsány a nejsou opatřeny uznávanou elektronickou pečetí soudu. Proto nejsou účinné (ani závazné) vůči němu ani vůči soudům rozhodujícím v této věci.
10. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, maje napadené rozhodnutí za správné. Uvádí rovněž, že dovolatel napadá soudní rozhodnutí řádně zveřejněná v insolvenčním rejstříku a opatřená kvalifikovaným elektronickým podpisem pouze pro chybovou hlášku vyvolanou vypršením platnosti časového razítka. III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.
12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
13. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (19. listopadu 2018) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka (a tedy i ve sporech, v němž mají být posuzovány otázky vzešlé z tohoto insolvenčního řízení) i v době od 1. června 2019 uplatní insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019; srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.
14. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním předestřené právní otázky (aktivní věcné legitimace žalobce k vedení sporu) je napadené rozhodnutí souladné s dále označenými (ustálenými) judikatorními závěry Nejvyššího soudu. Jde o následující závěry:
15. Insolvenční správce je – zjednodušeně řečeno – správcem cizího majetku, konkrétně správcem majetku dlužníka nebo majetku ve vlastnictví jiných osob, na který se po dobu trvání účinků insolvenčního řízení pohlíží jako na dlužníkův majetek. Tam, kde na insolvenčního správce přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou (jako je tomu při řešení úpadku dlužníka konkursem), jedná insolvenční správce svým jménem na účet dlužníka (§ 40 odst. 1 insolvenčního zákona), přičemž k takovým jednáním patří i jeho úkony v incidenčních sporech, jakož i v dalších sporech, kterých se účastní místo dlužníka (§ 40 odst. 2 insolvenčního zákona). Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 2772/2016, uveřejněný pod číslem 72/2019 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2019, sen. zn. 29 NSČR 167/2017, uveřejněné pod číslem 73/2020 Sb. rozh. obč.
16. Tím, že na něj přejde prohlášením konkursu na majetek dlužníka oprávnění nakládat s majetkovou podstatou (§ 229 odst. 1, odst. 3 písm. c/, § 246 odst. 1 insolvenčního zákona), vstupuje insolvenční správce do těch práv a povinností, jimiž byl k okamžiku prohlášení konkursu nadán dlužník; to platí i ohledně pohledávek dlužníka za jeho dlužníky, lhostejno, zda vzešly ze smluv nebo z jiných právních důvodů. Srov. shodně např. odstavec 54 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2023, sp. zn. 29 Cdo 2304/2022, uveřejněného pod číslem 49/2024 Sb. rozh. obč. (jenž rovněž se týkal vymáhání pojistného plnění).
17. Účinky prohlášení konkursu na majetek dlužníka pak nastávají erga omnes (vůči všem osobám) okamžikem (dnem, hodinou a minutou) zveřejnění v insolvenčním rejstříku (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 4564/2015, uveřejněného v časopise Soudní judikatura, číslo 9, ročníku 2018, pod číslem 119).
18. Pro posouzení, zda zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku vyvolalo zákonem předvídané účinky, je určující, zda při zveřejnění rozhodnutí byl dodržen postup předjímaný § 421 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s § 71 odst. 2 insolvenčního zákona; srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 NSČR 27/2014, uveřejněného pod číslem 63/2017 Sb. rozh. obč. K tomu, že řečené se uplatní i pro usnesení o prohlášení konkursu (v dané věci ostatně spojené s rozhodnutím o úpadku), srov. např. opět důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4564/2015.
19. V poměrech dané věci obsah insolvenčního rejstříku dokládá existenci účinného rozhodnutí o úpadku dlužníka spojeného s prohlášením konkursu na majetek dlužníka (že z něj plyne dodržení postupů odpovídajících shora citované judikatuře).
20. Nejvyšší soud dodává, že pro závěr, že žalobce (coby insolvenční dlužník) přišel prohlášením konkursu na jeho majetek ve smyslu § 249 odst. 1 insolvenčního zákona o věcnou legitimaci k vymáhání pohledávky vůči svému dlužníku, postačuje již to, že rozhodnutí o úpadku spojené s prohlášením konkursu je účinné vůči němu. Podle údajů z insolvenčního rejstříku totiž předmětné usnesení (ze dne 19. listopadu 2018, č. j. KSPH 66 INS 6953/2016-A-287) bylo doručeno žalobci (coby insolvenčnímu dlužníku) zvláštním způsobem v pondělí 3.
prosince 2018. Usnesení ze dne 6. března 2019, č. j. KSPH 66 INS 6953/2016, 1 VSPH 47/2019-A-318, zveřejněné v insolvenčním rejstříku 13. března 2019, jímž Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce (mimo jiné) potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 19. listopadu 2018 i ve výroku o prohlášení konkursu, bylo doručeno žalobci zvláštním způsobem ve čtvrtek 30. května 2019, a usnesení ze dne 29. dubna 2020, č. j. KSPH 66 INS 6953/2016, 29 NSČR 56/2019-A-330, zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 11.
května 2020, jímž Nejvyšší soud zastavil (pro zpětvzetí dovolání) řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. března 2019, bylo doručeno žalobci (jeho zástupci s procesním plnou mocí) zvláštním způsobem v pondělí 25. května 2020.
21. Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 31. října 2025
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu