29 Cdo 4407/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelů a) S., s. r. o., , b) R. M., c) Ing. K. R., , d) Ing. T. H., , e)
J. S., , f) Ing. M. K., , g) J. H., , h) M.S., a ch) M. S., všech zastoupených
JUDr. P. Z., advokátem, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady
společnosti M. n. d., a. s., a určení neplatnosti smlouvy o převzetí obchodního
jmění, za účasti společnosti M. n. d., a. s (dříve M. H. a. s.), , zastoupené
JUDr. K. Š., advokátkou, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm
40/2004, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 27. června 2007, č. j. 5 Cmo 188/2007 – 212, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit rukou společnou a nerozdílnou
společnosti M. n. d., a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.050,-
Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, do rukou její advokátky.
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 6. dubna 2007, č. j. 50 Cm 40/2004 – 194, kterým tento soud zastavil řízení
o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti M. n. d., a. s.,
(dále jen „společnost“), jež byla vymazána z obchodního rejstříku v důsledku
převodu obchodního jmění na hlavního akcionáře.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání domáhajíce se
jeho zrušení.
Společnost ve vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu závěrů odvolacího
soudu.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního
stupně o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který se nepodařilo
odstranit, není přípustné; nejde totiž o žádný z případů uvedených v
ustanoveních § 237 až § 239 občanského soudního řádu (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Cdo 545/2008, a usnesení uveřejněné
pod číslem 19/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.).
Přípustnost dovolání pak nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího
soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. mutatis mutandis např.
usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218
písm.c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §
243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelé (tím, že podali nepřípustné dovolání) z procesního hlediska
zavinili, že Nejvyšší soud dovolání odmítl, takže společnosti vzniklo podle
ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů
dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátkou
za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle
vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Sazba odměny se pak určuje
podle § 7 písm. g), § 10, § 13, § 14 odst. 2 a § 15 vyhlášky částkou
7.500,-Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %,
tj. na částku 3.750,- Kč, jelikož advokátka společnosti učinila v dovolacím
řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Náhrada hotových
výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., činí 300,- Kč. Částka
přiznaná společnosti k tíži navrhovatelů tak činí 4.050,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 28. července 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu