29 Cdo 4431/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou, se sídlem v Příbrami III, Komenského náměstí 289, PSČ 261 01, proti žalované Pekárna-cukrárna Hořovice s. r. o., se sídlem v Praze 4, 5. května 1137/57, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 62577590, zastoupené Mgr. Romanem Strakou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1481/4, PSČ 140 00, o zaplacení částky 8.067.800,- Kč s příslušenstvím vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 69/2012, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2013, č. j. 9 Cmo 422/2012-186, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. srpna 2012, č. j. 49 Cm 69/2012-152 přerušil řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) do „pravomocného skončení řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2011, č. j. 5 Cmo 47/2011-266“, maje za to, že pro rozhodnutí ve věci je významná tam řešená otázka zániku smluv, z nichž žalobce dovozuje své nároky v tomto řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nepřerušuje, neshledávaje důvody pro přerušení řízení a uzavíraje, že soud prvního stupně může vycházet ze závěrů učiněných v rozsudku č. j. 5 Cmo 47/2011-266.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním otevřenou otázku předpokladů přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 3694/2013, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu, a v něm citovanou judikaturu), zabývaje se tím, zda je v poměrech projednávané věci hospodárné přerušit řízení či zda je na místě, aby si předběžnou otázku soud prvního stupně posoudil sám, a to i ve světle právních názorů formulovaných odvolacím soudem v rozhodnutí vydaném v obdobné věci.
Nehledě k tomu Nejvyšší soud podotýká, že o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2011, č. j. 5 Cmo 47/2011-266, již rozhodl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 938/2012).
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2014
JUDr. Petr Š u k předseda senátu