ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců a JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
žalobce L. K., zastoupeného JUDr. Karlem Matějkou, advokátem, se sídlem v Praze
2, Legerova 44, PSČ 120 00, proti žalované SANATORIUM TOPAS s. r. o., se sídlem
ve Škvorci, Masarykovo nám. č.p. 112, PSČ 250 83, identifikační číslo osoby
48950165, zastoupené JUDr. Zuzanou Greco, advokátkou, se sídlem v Praze 10, K
Sokolovně 37, PSČ 104 00, o zaplacení 13,320.403,- Kč s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 3 C 283/2003, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2009, č. j. 28 Co
220/2009, 28 Co 221/2009-370, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2009, č. j. 28 Co
220/2009, 28 Co 221/2009-370, se ve výrocích III., IV. a V. ruší a věc se v
tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
Rozsudkem ze dne 22. ledna 2008, č. j. 3 C 283/2003-273, ve znění usnesení ze
dne 8. července 2008, č. j. 3 C 283/2003-286, zamítl Okresní soud Praha –
východ žalobu o zaplacení 2,148.184,- Kč s příslušenstvím a poplatku z prodlení
ve výši 11,172.219,- Kč a rozhodl o nákladech řízení. Rozsudkem ze dne 3. prosince 2009, č. j. 28 Co 220/2009, 28 Co 221/2009-370,
změnil Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil
žalované zaplatit žalobci částku 1,910.002,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a
částku 994.545,90 Kč (výrok II.), ve zbývajícím rozsahu rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé potvrdil (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení
před soudy obou stupňů (výroky IV. a V.). Jde o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci, když usnesením ze
dne 30. března 2007, č. j. 28 Co 371/2006-219, zrušil rozsudek ze dne 2. června
2005, č. j. 3 C 283/2003-172, jímž soud prvního stupně žalobě vyhověl. Odvolací soud vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) KST AGRO, s. r. o. (jako pronajímatel) a žalovaná (jako nájemce) uzavřeli
dne 30. května 1996 nájemní smlouvu o pronájmu části ubytovacího zařízení,
označeného jako „Penzion KLIKA“ (dále jen „nemovitosti“), pro účely provozování
psychiatrické léčebny, a to na dobu do 30. června 2002 (dále jen „nájemní
smlouva“). Měsíční nájemné bylo sjednáno ve výši 449.625,- Kč bez DPH. 2) Dne 20. prosince 1996 uzavřeli KST AGRO, s. r. o. a žalovaná dodatek č. 1 k
nájemní smlouvě, jímž s účinností od 1. ledna 1997 sjednaly novou výši
nájemného, a to 489.192,- Kč bez DPH měsíčně. 3) Dne 22. prosince 1997 uzavřely stejné strany dodatek č. 2 k nájemní smlouvě,
jímž bylo s účinností od 1. ledna 1998 sjednáno měsíční nájemné ve výši
530.350,- Kč bez DPH a pro případ prodlení s placením nájemného dohodnuto
„penále“ ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. 4) Dne 15. února 1999 uzavřely KST AGRO, s. r. o. a žalovaná (za níž jednal
jako jednatel žalobce) dodatek č. 3 k nájemní smlouvě, jímž bylo s účinností od
1. ledna 1999 sjednáno měsíční nájemné ve výši 587.060,- Kč bez DPH a dále pro
případ prodlení s placením nájemného dohodnuto „penále“ ve výši 0,5 % z dlužné
částky za každý den prodlení. 5) V době uzavření dodatku č. 3 byl žalobce jednatelem žalované i KST AGRO, s. r. o. a současně společníkem žalované. Společníky KST AGRO, s. r. o. byli
příbuzní žalobce. 6) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. března 2000 postoupila KST AGRO,
s. r. o. žalobci veškeré pohledávky z nájemní smlouvy. Dopisem ze dne 10. května 2000 bylo žalované postoupení pohledávek oznámeno. 7) Rozsudkem Krajského obchodního soudu ze dne 22. září 1999 bylo ve vztahu
mezi žalobcem, jeho manželkou Janou Klikovou a KST AGRO, s. r. o. rozhodnuto,
že prohlášení vlastníka (Jany Klikové) o vkladu nemovitostí do „základního
majetku“ KST AGRO, s. r. o., je neplatné. Rozsudek nabyl právní moci dne 20. října 1999. 8) Pravomocným rozsudkem ze dne 1. srpna 2002, č. j. 48 Cm 3/2000-29, zamítl
Městský soud v Praze po věcném přezkoumání žalobu žalované (SANATORIUM TOPAS s. r. o.) proti KST AGRO, s. r. o. o určení, že dodatek č. 3 k nájemní smlouvě je
neplatný.
9) KST AGRO, s. r. o., žalobce a jeho manželka Jana Kliková uzavřeli dne 2. května 2000 „dohodu o novaci“, v níž žalobce a Jana Kliková vyslovili souhlas
se všemi úkony, jež KST AGRO, s. r. o. činila v období od 30. června 1996 do 2. května 2000 jako pronajímatel nemovitostí. Na takto ustaveném základě odvolací soud uzavřel, že nájemní smlouva i dodatky
č. 1 a 2 jsou platnými právními úkony. Společnost KST AGRO, s. r. o. byla
oprávněným držitelem nemovitostí a jako takový mohla nemovitosti i pronajmout. Navíc, i kdyby tomu tak nebylo, byla „zmocněna“ žalobcem a jeho manželkou jako
vlastníky nemovitostí k uzavírání nájemních smluv (smlouvou uzavřenou v souladu
s § 51a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; dále jen „obč. zák.“) tak,
že takový úkon mohla učinit svým jménem a na svůj účet. Neplatným však shledal dodatek č. 3 k nájemní smlouvě, neboť jej žalobce
uzavřel jako jednatel žalované, ačkoliv byl současně i jednatelem KST AGRO, s. r. o., na jejímž majetkovém prospěchu byl zainteresován. Současně byl žalobce –
v důsledku neplatnosti vkladu nemovitostí do společnosti KST AGRO, s. r. o. (společně se svojí manželkou) – vlastníkem nemovitostí. Dostal se proto do
střetu zájmů, v důsledku čehož nemohl (s ohledem na analogickou aplikaci § 22
odst. 2 obč. zák.) jednat jménem žalované jako její jednatel. Další důvod
neplatnosti pak odvolací soud shledal ve skutečnosti, že ke dni uzavření
dodatku č. 3 již bylo rozhodnuto o neplatnosti vkladu nemovitostí do
společnosti KST AGRO, s. r. o. a tato společnost tudíž nebyla jejich vlastnicí. Nemohla proto vystupovat jako pronajímatel. Rozsudek ze dne 1. srpna 2002, č. j. 48 Cm 3/2000-29, jímž Městský soud v Praze
zamítl žalobu žalované o určení neplatnosti dodatku č. 3 k nájemní smlouvě
(uzavíraje, že dodatek je platný), pak odvolací soud neshledal pro
projednávanou věc závazným, neboť byl vydán „ve vztahu jiných subjektů“. Odvolací soud proto vyšel z toho, že v rozhodném období (březen až červen 2000)
byla žalovaná vázána nájemní smlouvou ve znění dodatků č. 1 a 2, a byla tedy
povinna platit nájemné ve výši 530.350,- Kč měsíčně, a v případě prodlení i
smluvní pokutu ve výši 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení. Pohledávka
z tohoto nájemního vztahu svědčí přímo žalobci (který byl v rozhodném období
společně s manželkou vlastníkem nemovitostí). Navíc mu byla – dodal odvolací
soud – společností KST AGRO, s. r. o. postoupena v souladu s § 534 a násl. obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá
o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a navrhuje, aby Nejvyšší soud
zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení. Dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu, podle kterého je dodatek č. 3 k
nájemní smlouvě neplatným právním úkonem, namítaje, že v projednávané věci jsou
soud i účastníci řízení vázáni rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2002, č. j. 48 Cm 3/2000-29. Současně snáší argumenty na podporu svého
názoru, že mohl jménem žalované uzavřít dodatek č. 3 k nájemní smlouvě. Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu
ustanovení § 243b odst. 5, § 240 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. –
posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. Je tomu tak proto, že k podání dovolání oprávněn pouze ten účastník, v jehož
poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná)
odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna
2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek či ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003). Brojí-li dovolatel i proti měnícím výrokům napadeného rozsudku ve věci samé
(jimiž bylo žalobě částečně vyhověno), napadá výroky rozhodnutí odvolacího
soudu, kterými bylo rozhodnuto v jeho prospěch; dovolání tudíž není v tomto
rozsahu subjektivně přípustné. Proto je Nejvyšší soud v tomto rozsahu bez
dalšího odmítl. Ve zbývajícím rozsahu, v němž směřuje proti třetímu (potvrzujícímu) výroku
napadeného rozhodnutí ve věci samé, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1
písm. b/ o. s. ř., a je i důvodné. Ustanovení § 159a o. s. ř. určuje:
Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro
účastníky řízení (první odstavec). Výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věcech uvedených v § 83
odst. 2, je závazný nejen pro účastníky řízení, ale i pro další osoby oprávněné
proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu. Zvláštní právní
předpisy stanoví, v kterých dalších případech a v jakém rozsahu je výrok
pravomocného rozsudku závazný pro jiné osoby než účastníky řízení (druhý
odstavec). Výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o osobním stavu, je závazný
pro každého (třetí odstavec). V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení
a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (čtvrtý odstavec). Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti
výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu
(pátý odstavec).
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že o stejnou věc se jedná tehdy,
jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo v jiném
řízení pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž
osob. Tentýž předmět řízení je dán, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený
žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze
stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat
především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který
jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z
projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Pro posouzení,
zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak soud
skutek, který byl předmětem řízení, posoudil po právní stránce. Překážka věci
pravomocně rozhodnuté je dána i tehdy, jestliže soud skutek posoudil po právní
stránce nesprávně, popřípadě neúplně (např. skutek byl posouzen jako vztah ze
smlouvy, ačkoliv ve skutečnosti šlo o odpovědnost za bezdůvodné obohacení). Co
do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých
řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako
žalovaní a ve druhém jako žalobci). Týchž osob se řízení týká i v případě,
jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální
nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky dříve zahájeného
řízení (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 463/99, uveřejněného pod číslem 60/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2001, sp. zn. 20
Cdo 2931/99, uveřejněného pod číslem 85/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Zamítl-li Městský soud v Praze po věcném přezkoumání pravomocným rozsudkem ze
dne 1. srpna 2002, č. j. 48 Cm 3/2000-29, žalobu společnosti SANATORIUM TOPAS
s. r. o. proti společnosti KST AGRO, s. r. o. o určení, že dodatek č. 3 k
nájemní smlouvě je neplatný, a postoupila-li společnost KST AGRO, s. r. o
pohledávky z nájemní smlouvy žalobci, je žalobce (jakožto právní nástupce z
titulu singulární sukcese) vázán uvedeným rozsudkem stejně jako společnost
SANATORIUM TOPAS s. r. o. (v projednávané věci žalovaná). Závěr odvolacího soudu, podle něhož není uvedený rozsudek pro projednávanou věc
závazný, neboť byl vydán „ve vztahu jiných subjektů“, tudíž není správný. Proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval ostatními námitkami dovolatele,
rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem ve výroku
III. a současně i v závislých nákladových výrocích IV. a V. zrušil a věc v
tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta
první o. s. ř.). Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část
věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2012
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu