29 Cdo 4624/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře
a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka rozhodl v právní věci žalobce
Z. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Švandrlíkem, advokátem, se sídlem v Kostelci
nad Orlicí, Na Lávkách 778, PSČ 517 41, proti žalovaným 1/ Janě Kárníkové,
narozené 10. prosince 1961, bytem Přepychy 130, PSČ 517 32, 2/ L.
M.zastoupenému Mgr. Vítem Biolkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové,
Bohuslava Martinů 1038, PSČ 500 02 a 3/ K.S., o zaplacení částky 354.690,30 Kč
s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm
97/2005, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 18. června 2008, č. j. 12 Cmo 490/2007-146, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů
dovolacího řízení 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k
rukám zástupce žalobce.
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání druhého
žalovaného rozsudek ze dne 19. března 2007, č. j. 38 Cm 97/2005-94, kterým
Krajský soud v Hradci Králové zavázal žalované zaplatit žalobci společně a
nerozdílně částku 354.690,30 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud s poukazem na ustanovení § 154 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) uvedl, že ačkoli v době zahájení řízení
mohla být ve vztahu k druhému žalovanému (na jehož majetek byl prohlášen
konkurs) žaloba podána jen proti správci jeho konkursní podstaty a za splnění
podmínek uvedených v ustanoveních § 23 a § 24 zákona č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), účinky konkursu prohlášeného na
majetek druhého žalovaného, včetně účinku uvedeného v § 14 odst. 1 písm. a/
ZKV, pominuly jeho zrušením (§ 45 odst. 1 ZKV) a v době vyhlášení rozsudku
soudu prvního stupně již nebránily tomu, aby žalobě směřující přímo proti
druhému žalovanému mohlo být vyhověno. Druhý žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jež Nejvyšší soud
odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.. Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku může být
přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci
předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že
dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) -
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po
právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu však Nejvyšší soud
zásadně právně významným veš věci samé neshledal. Dovolatel totiž - namítaje, že „není možné ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. interpretovat takovým způsobem, že samotné zastavení konkursního řízení před
datem vyhlášení rozsudku v tomto sporném řízení by bylo způsobilé zhojit
natolik závažný nedostatek řízení, jakým byla skutečnost, že žaloba byla podána
proti subjektu, proti kterému se zákonem definovaných důvodů být podána
nemohla“ - zjevně vychází z (nesprávného) názoru, podle něhož skutečnost, že
nárok, který měl být po prohlášení konkursu uplatněn proti správci konkursní
podstaty, byl žalován přímo proti úpadci, zakládá nedostatek podmínek řízení. Nejvyšší soud přitom již pod bodem XXIII. stanoviska občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98,
uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [str. 188-190 (364-366)], uzavřel, že úpadce prohlášením konkursu neztrácí
způsobilost být účastníkem řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího
do podstaty, ani způsobilost procesní. Žalobu podanou úpadcem po prohlášení
konkursu pro nároky, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které
mají být uspokojeny z tohoto majetku, je třeba zamítnout proto, že dispoziční
oprávnění k majetku konkursní podstaty přešla na správce konkursní podstaty,
tj. pro nedostatek aktivní věcné legitimace. Tamtéž dodal, že uvedené závěry se
obdobně uplatní, je-li po prohlášení konkursu podána žaloba proti úpadci. K
tomu srov.
dále i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2006, sp. zn. 29 Odo 765/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2007, sp. zn. 29
Odo 1259/2006 (která jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách
Nejvyššího soudu). Závěr, na kterém spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, podle něhož se v důsledku
zániku účinků konkursu bez dalšího obnovila pasivní věcná legitimace úpadce
(dovolatele) ve sporu, je tak v souladu s ustáleným výkladem podávaným k této
otázce Nejvyšším soudem. Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší
soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není. Výrok o nákladech řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1
a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání druhého žalovaného bylo
odmítnuto a žalobci tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů
dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v
jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vyhláška“). Podle § 3
ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky činí sazba odměny
20.000,- Kč. Uvedená sazba se dále dle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %,
tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož advokát žalobce učinil v dovolacím řízení
pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou
hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, ve výši 300,- Kč, a z náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši
2.060,- Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tak dovolací soud přiznal žalobci k tíži
dovolatele celkem 12.360,- Kč. Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 30. června 2009) se podává z bodu
12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. března 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu