Nejvyšší soud Usnesení insolvence

29 Cdo 4635/2009

ze dne 2010-11-29
ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4635.2009.1

29 Cdo 4635/2009

(přihláška č. 3)

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka

Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci

úpadce Kvartet, spol. s r. o., se sídlem v Oknech 90, PSČ 471 62,

identifikační číslo osoby 62740474, o procesním nástupnictví na straně

konkursního věřitele, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27

K 22/98, o dovolání Ing. R. K., zastoupeného JUDr. Ivanem Čejkou, advokátem, se

sídlem v Praze 1, Revoluční 8, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v

Praze ze dne 28. července 2009, č. j. 1 Ko 67/2009-přihl. č. 3, takto:

Dovolání se odmítá.

Usnesením ze dne 27. ledna 2009, č. j. 27 K 22/98 (přihláška 3), Krajský soud v

Ústí nad Labem (dále též jen „konkursní soud“) připustil, aby z konkursního

řízení vystoupil konkursní věřitel INSOLV, v. o. s., jako insolvenční správce

dlužníka LIBES s. r. o. (dále též jen „společnost I“) a na jeho místo

vstoupil jako konkursní věřitel Ing. R.K. (dále též jen „R. K.“).

K odvolání správkyně konkursní podstaty úpadce Kvartet, spol. s r. o. JUDr. J.

Z. a společnosti I Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil

usnesení konkursního soudu tak, že návrh R. K., aby do řízení vstoupil namísto

společnosti I, zamítl.

Odvolací soud uzavřel, že společnost I nepodala návrh na vydání rozhodnutí dle

§ 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s.

ř.“) a na základě návrhu R. K. takové rozhodnutí vydat nelze.

Dovolání R. K., jež je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.,

Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že závěr odvolacího soudu, že legitimaci k podání návrhu na

vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. má v konkursním řízení stávající

konkursní věřitel - přihlašovatel pohledávky (postupitel) a nikoli osoba, která

má vstoupit do řízení (jako postupník) na jeho místo, je v rozhodovací praxi (i

pro konkursní poměry) závěrem ustáleným (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu

uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vzhledem těmto judikatorním závěrům jsou zjevně nepřiléhavé i odvolatelovy

úvahy o použitelnosti příslušných ustanovení zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a

způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění pozdějších předpisů.

Také druhý závěr odvolacího soud, jemuž dovolání oponuje (o tom, že je-li

prohlášen konkurs na majetek konkursního věřitele, stává se správce konkursní

podstaty dnem prohlášení konkursu bez dalšího namísto konkursního věřitele

účastníkem konkursního řízení vedeného na majetek jeho dlužníka /úpadce/) je

ustáleným judikatorním závěrem (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem

81/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Závěr odvolacího soudu, že před 16. lednem 2009 (kdy R. K. podal návrh na

vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř.) zde jiného návrhu na vydání rozhodnutí

dle § 107a o. s. ř. nebylo, přitom dovolání nenapadá.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince

2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o

úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. listopadu 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu