29 Cdo 4728/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatele B. H., za účasti Zemědělského družstva Kokonín, se sídlem v Rychnově u Jablonce nad Nisou, Pulečný č. 166, PSČ 468 02, identifikační číslo 00120090, zastoupeného JUDr. Antonínen Šmídem, advokátem, se sídlem v Liberci 1, Jestřabí 974, PSČ 460 01, o zaplacení 1,695.836,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 237/2007, o dovolání družstva proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. ledna 2008, č. j. 29 Co 677/2007-50, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 20. června 2007, č. j. 7 C 237/2007-36, kterým Okresní soud v Jablonci nad Nisou uložil Zemědělskému družstvu Kokonín zaplatit navrhovateli částku 1,695.836,- Kč s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku rozhodnutí. Družstvo napadlo rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvody dle § 241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolání družstva Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení
(§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Závěr, podle něhož i pro výkon práva vznést námitku promlčení platí, že nesmí být v rozporu s dobrými mravy ani zásadami poctivého obchodního styku, vyplývá z dosavadní judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 309/95, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, číslo sešitu 7/1997, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 427/2006, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). O otázku zásadního právního významu se proto nejedná.
Zpochybnění závěru odvolacího soudu, podle něhož je námitka promlčení vznesená družstvem v rozporu s dobrými mravy i poctivým obchodním stykem, neboť družstvo navrhovatele o odklad splnění závazku dříve opakovaně žádalo, pak není způsobilé založit přípustnost dovolání v projednávané věci již proto, že posouzení dané otázky je významné právě a jen pro projednávanou věc. Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání družstva bylo odmítnuto a navrhovateli podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. srpna 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á předsedkyně senátu