29 Cdo 4804/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci
žalobce D. B., zastoupeného JUDr. Jiřím Svozilem, advokátem, se sídlem ve
Zlíně, Třída Tomáše Bati 180, PSČ 760 01, proti žalované JUDr. B. O.,
advokátce, se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 5462, PSČ 760 01, jako správkyni
konkursní podstaty úpadkyně STAVMONT spol. s r. o. v likvidaci, identifikační
číslo osoby 00208728, o vyloučení nemovitosti
ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 15 Cm 121/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 15. července 2009, č. j. 6 Cmo 34/2009-187, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 21. ledna 2009, č. j. 15 Cm 121/2004-163, Krajský soud
v Brně vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně STAVMONT spol. s
r. o. v likvidaci byt č. 221 v budově č. p. 5426, na pozemku st. p. č. 8448
(dále jen „byt“),
a spoluvlastnický podíl ke společným částem budovy o velikosti ideální 422/4416
(dále jen „spoluvlastnický podíl“), vše v katastrálním území Zlín, zapsané na
listu vlastnictví číslo 18955. Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho,
že:
1/ Dne 27. dubna 2001 uzavřela pozdější úpadkyně jako zhotovitelka se
společností KS CARIOCA spol. s r. o. (dále též jen „společnost K“) jako
objednatelkou smlouvu o dílo č. 394/2001 (dále jen „smlouva o dílo“), jíž se
pozdější úpadkyně zavázala k výstavbě bytového domu na pozemku ve vlastnictví
objednatelky. 2/ V článku 5.4 smlouvy o dílo smluvní strany sjednaly výhradu vlastnického
práva zhotovitelky ke stavbě, a to až do okamžiku úplného zaplacení ceny za
dílo. 3/ Dodatkem ke smlouvě o dílo ze dne 12. prosince 2001, uzavřeným mezi
jednatelem zhotovitelky Ing. Z. K. a jednatelem objednatelky RNDr. J. Ch., bylo
sjednáno, že článek 5.4 smlouvy o dílo se zrušuje a článek 7.2 se nahrazuje
novým zněním, dle něhož objednatelka uhradí zhotovitelce cenu díla až po jeho
dokončení (dále též jen „dodatek“). 4/ Dne 30. ledna 2002 učinila společnost K prohlášení vlastníka ve smyslu § 4
zákona č. 72/1994 Sb., kterým v budově vymezila bytové jednotky a společné
části budovy. 5/ V průběhu roku 2002 převedla společnost K některé bytové jednotky na
společnost Carioca CZ a. s. (dále též jen „společnost C“), mimo jiné i sporný
byt a spoluvlastnický podíl. 6/ Společnost C smlouvou o převodu vlastnictví bytu ze dne 18. března
2002 převedla byt a spoluvlastnický podíl na žalobce; vklad vlastnického práva
žalobce do katastru nemovitostí byl povolen dne 1. července 2002 s právními
účinky vkladu ke dni 5. června 2002. 7/ Usnesením ze dne 12. září 2003, č. j. 32 K 1/2003-419, prohlásil
Krajský soud v Brně konkurs na majetek zhotovitelky. Žalovaná pojala v roce
2004 bytový dům, včetně sporného bytu, do soupisu majetku konkursní podstaty
úpadkyně. V usnesení ze dne 27. února 2008, č. j. 9 Cmo 344/2007-121, kterým
zrušil zamítavý rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2007, č. j. 15 Cm 121/2004-93, vyslovil Vrchní soud v Olomouci závazný právní názor, podle
něhož úmyslem smluvních stran vyjádřeném v dodatku ke smlouvě o dílo ze dne 12. prosince 2001 bylo nově sjednat okamžik přechodu vlastnického práva ke
zhotovovanému dílu tak, že objednatelka se stane vlastníkem bytového domu
nikoliv až úplným zaplacením ceny díla, ale již uzavřením tohoto dodatku. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. července 2009, č. j. 6 Cmo 34/2009-187, (v pořadí druhý) rozsudek Krajského
soudu v Brně ze dne 21. ledna 2009, č. j. 15 Cm 121/2004-163,
potvrdil.
Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil závěr soudu prvního stupně
vycházející z uvedeného závazného právního názoru, podle něhož uzavřením
dodatku byla sjednaná výhrada vlastnického práva zrušena a tímto okamžikem
nastoupil režim § 542 odst. 1 zákona
č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a vlastníkem
rozestavěného domu se stala objednatelka. Ta poté oprávněně vymezila v domě
bytové jednotky, převedla je na společnost C, jež byt a spoluvlastnický podíl
platně převedla na žalobce. Žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opírajíc jeho
přípustnost
o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc přitom dovolací důvod dle § 241a odst. 2
písm. b/ o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a
věc vrácena soudu prvního stupně
k dalšímu řízení. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem, podle něhož zrušením výhrady
vlastnického práva nastoupil režim § 542 odst. 1 obch. zák. a vlastníkem
rozestavěného domu se stala objednatelka. Namítá, že dodatek nebyl podepsán
Ing. K., osobou oprávněnou
za zhotovitelku jednat, a proto jde o neplatné ujednání. I kdyby však dodatek byl platný, nemohlo dle názoru dovolatelky
k převodu či přechodu vlastnického práva dojít pouze na jeho základě, neboť ke
změně vlastnictví může dojít jen na základě skutečnosti, se kterou zákon převod
či přechod vlastnictví spojuje, tedy např. na základě smlouvy, avšak nikoliv na
základě dodatku o zrušení jednoho smluvního ujednání. Namítá, že úmyslem (pozdější) úpadkyně vyjádřeném v dodatku nebylo
sjednat vlastnické právo objednatelky ke stavbě, neboť v takovém případě by
bylo v dodatku výslovně sjednáno, kdo je vlastníkem stavby. Prohlášení vlastníka o vymezení bytových jednotek je tak dle názoru
dovolatelky absolutně neplatné, neboť bylo učiněno „nevlastníkem“, bytové
jednotky tak dosud vymezeny nejsou, a tudíž právně neexistují, a vlastnické
právo k nim proto nemohlo být platně převáděno. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. v podrobnostech
pro spory vyvolané konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb. též
důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo
3375/2010, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího
soudu.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř; není
však důvodné.
S ohledem na datum uzavření dodatku je pro další úvahy Nejvyššího soudu
rozhodný výklad obchodního zákoníku ve znění účinném k 12. prosinci 2001, tedy
naposledy ve znění zákona č. 239/2001 Sb.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou,
tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle § 542 odst. 1 obch. zák. jestliže zhotovitel zhotovuje věc u objednatele,
na jeho pozemku nebo na pozemku, který objednatel opatřil, objednatel nese
nebezpečí škody
na zhotovované věci a je jejím vlastníkem, jestliže smlouva nestanoví něco
jiného.
Podle § 554 odst. 5 obch. zák. předáním zhotovené věci k ní nabývá objednavatel
vlastnické právo, jestliže je do této doby měl zhotovitel, a na objednatele
přechází nebezpečí škody na zhotovené věci, jestliže je do této doby nesl
zhotovitel. Ustanovení § 444 až 446, § 455 až 459 a § 461 platí obdobně.
Dle § 445 obch. zák. si strany mohou písemně smluvit, že kupující nabude
vlastnického práva ke zboží později, než je stanoveno v § 443. Nevyplývá-li z
obsahu této výhrady vlastnického práva nic jiného, má se za to, že kupující má
nabýt vlastnického práva teprve úplným zaplacením kupní ceny.
Sjednáním výhrady vlastnického práva v článku 5.4 smlouvy o dílo smluvní strany
využily možnosti nahradit zákonný režim nabytí vlastnického práva ke
zhotovované stavbě vyplývající z § 542 odst. 1 obch. zák. svým ujednáním tak,
že tato stavba se okamžikem svého vzniku jako samostatné věci v právním smyslu
stala majetkem zhotovitelky.
Jelikož smlouva o dílo otázku nabývání vlastnického práva ke stavbě v žádném
jiném ujednání - s výjimkou článku 5.4 obsahujícího předmětnou výhradu
vlastnického práva - neupravuje, přičemž uvedené ujednání nebylo dodatkem ze
dne 12. prosince 2001 ani nijak nahrazeno, řídí se daná otázka - po zrušení
článku 5.4 smlouvy o dílo, k němuž došlo před dokončením a předáním díla -
ustanovením § 542 odst. 1 obch. zák.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož k přechodu vlastnického práva na
objednatelku došlo po zrušení výhrady vlastnického práva (pouze) na základě §
542 odst. 1 obch. zák., považuje Nejvyšší soud za správný.
Zákon ve vztazích mezi objednatelem a zhotovitelem ze smlouvy o dílo neváže
přechod vlastnického práva k rozestavěné stavbě na uzavření (existenci) titulu,
který je podkladem pro vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí
(převodní smlouvy), ale sám v několika ustanoveních vymezuje podmínky, za nichž
v konkrétních případech k nabytí (přechodu) vlastnického práva dochází. O
uvedenou situaci jde např. v § 554 odst. 5 obch. zák., dle něhož vlastnické
právo k již zhotovené věci, které měl do té doby zhotovitel, přechází na
objednatele (ze zákona) pouhým předáním věci, nebo právě ve zmíněném § 542
odst. 1 obch. zák.
V projednávané věci smluvní strany zrušily v průběhu provádění díla (před jeho
dokončením a předáním) dodatkem ujednání o výhradě vlastnického práva
zhotovitelky, a protože byla stavba zhotovována na pozemku opatřeném
objednatelkou, nastoupil okamžikem zrušení sjednané výhrady vlastnictví režim
ustanovení § 542 odst. 1 obch. zák. a vlastníkem rozestavěné budovy se (bez
ohledu na stadium, ve kterém se stavba
v tomto okamžiku nacházela) stala objednatelka.
Jinak řečeno (shrnuto), jestliže si strany ve smlouvě o dílo uzavřené podle §
536 a násl. obch. zák., jejímž předmětem bylo zhotovení stavby na pozemku
opatřeném objednatelem, sjednaly výhradu vlastnického práva ve prospěch
zhotovitelky, kterou posléze dodatkem ke smlouvě uzavřeným v průběhu provádění
díla bez dalšího zrušily, platila od zrušení výhrady vlastnického práva o
vlastnickém právu ke zhotovované stavbě úprava obsažená v § 542 odst. 1 obch.
zák. bez zřetele k tomu, v jakém stadiu rozpracovanosti se zhotovovaná stavba
nacházela v době zrušení této výhrady.
Zpochybňuje-li dovolatelka pravost tohoto dodatku, napadá tím hodnocení důkazů
výslechem svědka Ing. K.a samotným dodatkem ze dne 12. prosince 2001. To však
se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů zakotvené v ustanovení 132 o. s.
ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek
Nejvyššího soudu
ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise
Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, jež je veřejnosti k
dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Výklad obsahu dodatku, jak jej provedly soudy nižších stupňů, přitom plně
respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanoveními § 35 odst. 2
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a § 266 obch. zák. a formulované
např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp.
zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu,
svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Lze tedy uzavřít, že vlastnické právo k rozestavěné stavbě se od okamžiku
zrušení výhrady vlastnického práva řídilo ustanovením § 542 odst. 1 obch. zák.
(náleželo objednatelce), a uzavření žádné převodní smlouvy tudíž nebylo
potřebné.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost
právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud
dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.
zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalované bylo zamítnuto a
žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. ledna 2011
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu