29 Cdo 495/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce D. B., zastoupeného J. K., advokátem, proti žalovanému G. f. o. s c. p., zastoupenému JUDr. M. O., advokátem, o zaplacení 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 264/2004, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2006, č. j. 5 Cmo 148/2006-270, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, označuje za otázky zásadního právního významu
1) co je zákaznickým majetkem „zákazníka žalobce“ ve smyslu ustanovení § 81b odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, „tedy rozhodnutí, zda cenné papíry, které obchodník s cennými papíry (dále jen „obchodník“) za prostředky svěřené mu zákazníkem při poskytování smluvené investiční služby nakoupil, jsou zákaznickým majetkem či vlastním majetkem obchodníka s cennými papíry,“ a
2) zda „lze považovat za investiční službu ve smyslu § 81b zákona o cenných papírech, pokud zákazník obchodníka s cennými papíry dá souhlas, aby obchodník použil svěřené peněžní prostředky zákazníka k vlastním obchodům“.
Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř.), odmítl.
Učinil tak proto, že první dovolatelem předloženou otázku zodpověděl v rozsudku uveřejněném pod číslem 61/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 61/2007“), v němž uzavřel, že zákaznickým majetkem jsou veškeré peněžní prostředky a veškeré investiční instrumenty svěřené obchodníkovi na základě smlouvy o poskytnutí investiční služby ve smyslu ustanovení § 8 zákona o cenných papírech, a rovněž veškeré peněžní prostředky a investiční instrumenty nabyté použitím těchto peněžních prostředků a investičních instrumentů v rámci poskytování investiční služby (bez ohledu na to, zda je obchodník nabyl vlastním jménem na účet zákazníka nebo jménem zákazníka na jeho účet), jakož i výnosy ze svěřených peněžních prostředků a investičních instrumentů.
Závěry učiněné odvolacím soudem jsou s tímto rozhodnutím v souladu (a dovolatel se mýlí, dovozuje-li opak).
Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) na základě provedených důkazů uzavřel, že obchodník použil finanční prostředky, svěřené mu žalobcem na základě smlouvy o poskytnutí investiční služby, na koupi akcií vlastním jménem a na vlastní účet. Namítá-li dovolatel, že z provedených důkazů plyne opačný závěr, uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž nemá u dovolání přípustného toliko dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici a k jehož přezkoumání tudíž založit přípustnost dovolání dle označeného ustanovení nelze. Koupě akcií, učiněná obchodníkem vlastním jménem a na vlastní účet (byť za prostředky svěřené mu zákazníkem na základě smlouvy o poskytnutí investiční služby), přitom není – jak plyne i z R 61/2007 – investiční službou, a tyto akcie se součástí zákaznického majetku ve smyslu ustanovení § 81b odst. 1 zákona o cenných papírech, v rozhodném znění, nestávají; tím zůstávají – jak uzavřely i soudy nižších stupňů – finanční prostředky poskytnuté zákazníkem obchodníkovi na základě smlouvy o poskytnutí investiční služby.
V R 61/2007, jakož i v usnesení ze dne 14. března 2007, sp. zn. 29 Odo 1575/2006 (jež jsou dovolateli známa, neboť v obou sporech byl účastníkem řízení), pak Nejvyšší soud rovněž uzavřel, že otázka, zda zákazník poskytl smluvně (tj. půjčil) obchodníkovi s cennými papíry zákaznický majetek k provádění obchodů na vlastní účet, nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným, neboť její posouzení postrádá potřebný judikatorní přesah. Nehledě k tomu odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil.
Důvod připustit dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tudíž Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu