29 Cdo 4984/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci
žalobce TJ SLOVAN Vesec, se sídlem v Liberci, Česká 374, PSČ 463 12,
identifikační číslo osoby 46744681, zastoupené JUDr. Alexandrem Šoljakem,
advokátem, se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, PSČ 460 01, proti žalované
SPORT CLUB VESEC, spol. s r.o., se sídlem v Liberci, Česká 374, PSČ 463 12,
identifikační číslo osoby 25040880, zastoupené JUDr. Ivetou Vernerovou,
advokátkou, se sídlem v Liberci, Arbesova 747, PSČ 460 01, o určení vlastnictví
k nemovitostem, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 39 Cm
25/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10.
září 2009, č. j. 11 Cmo 54/2009-139, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci
tohoto usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.360,- Kč, k rukám jeho
zástupce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího
soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c/ o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) -
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat
na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá. Závěr odvolacího soudu, podle kterého má žalobce, který tvrdí, že je vlastníkem
nemovitostí, a přitom není jako jejich vlastník v katastru nemovitostí zapsán,
naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v
katastru nemovitostí ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ o. s. ř., je v souladu
s ustálenou judikaturou (srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu
uveřejněných pod čísly 7/2001 a 53/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek) a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní. Taktéž závěr, podle kterého je soud ve sporném řízení oprávněn přezkoumat
platnost právního úkonu, jehož prostřednictvím se splácí nepeněžitý vklad do
společnosti v průběhu jejího založení, Nejvyšší soud již formuloval a odůvodnil
v rozsudku ze dne 14. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 5485/2007, uveřejněném v
časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2010, pod číslem 152. Uvedený závěr
se plně prosadí i pro posouzení, zda tento právní úkon byl učiněn jménem (za)
vkladatele k tomu oprávněnými osobami a zda vkladatele zavazuje. Dovolání tudíž
nečiní přípustným ani námitky, podle kterých mohl soud „platnost vkladu“
sporných nemovitostí do žalované společnosti posoudit pouze v řízení vedeném
podle ustanovení § 131 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku či § 15
zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Z uvedených důvodů je pak pro posouzení projednávané věci nevýznamné, zda marně
uběhly lhůty upravené v označených ustanoveních pro podání návrhu na vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady, resp. pro přezkoumání souladu rozhodnutí
orgánu občanského sdružení se zákonem a stanovami, jakož i lhůta pro „zkoumání
založení a vzniku žalované společnosti a jejího zápisu do obchodního
rejstříku“. Vlastnické právo, jehož určení se žalobce domáhá, se pak
nepromlčuje (§ 100 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen
„obč. zák.“). Námitkami, podle kterých „o převodech práva hospodaření k majetku i o jeho
nabývání a pozbývání a o všech dalších dispozicích s ním rozhoduje výkonný
výbor“ a „předseda výkonného výboru tedy nepotřeboval“ k vložení sporných
nemovitostí do žalované společnosti „zmocnění valné hromady“, dovolatelka
zpochybňuje odvolacím soudem učiněný závěr o obsahu stanov žalobce, jenž ovšem
postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě a jen pro
projednávanou věc (srov. např.
důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem
48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přitom výklad stanov žalobce
učiněný odvolacím soudem je v souladu s ustanoveními § 35 odst. 2 obč. zák. a §
266 obch. zák. a zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v
důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp.zn. I. ÚS
625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37,
ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84. Stejně i posouzení toho, zda sporné nemovitosti byly (měly být) do žalované
společnosti vloženy prohlášením o vkladu ze dne 19. června 1996 (jak tvrdí
dovolatelka) či až ze dne 24. června 1998 (jak uzavřely soudy nižších stupňů),
a který orgán občanského sdružení (žalobce) a za jakých podmínek byl oprávněn
tak učinit, jsou odvislá od konkrétních okolností projednávané věci, postrádají
potřebný judikatorní přesah a napadené rozhodnutí zásadně právně významným
nečiní. Konečně dovolání nelze připustit ani k přezkoumání skutkového závěru, podle
něhož pan Jirásko nebyl zvolen členem (a tudíž ani tajemníkem) výkonného výboru
žalobce. Jeho správnost může být zpochybněna toliko prostřednictvím dovolacího
důvodu vymezeného v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž však u dovolání,
jež může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.,
dovolatelka nemá k dispozici a jehož prostřednictvím na zásadní právní význam
napadeného usnesení usuzovat nelze. Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší
soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být
dovolání přípustné. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a
§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci vzniklo
právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za
zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše
činí podle ustanovení § 5 písm. b/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18
odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. 5.000,- Kč, a náhrady hotových výdajů určené
podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč za jeden úkon
právní služby (vyjádření k dovolání). Společně s náhradou za 20 % daň z přidané
hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 1.060,- Kč tak dovolací soud přiznal
žalobci k tíži dovolatelky celkem 6.360,- Kč. Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009), se podává z bodu 12., části
první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 21. prosince 2010
JUDr. Petr Š u k
předseda senátu