29 Cdo 5485/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře
a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka rozhodl v právní věci žalobců
a/ FAMILY BUSINESS a. s., se sídlem v Praze 3, Bořivojova 35, PSČ 130 00,
identifikační číslo 26784068, b/ T. K., , c/ B. J., a d/ F. K., všech
zastoupených JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Konviktská
30, PSČ 110 00, proti žalovanému V. P., jako správci konkursní podstaty
úpadkyně MERCATOR PALLADIUM s. r. o. v likvidaci, identifikační číslo 47977230,
zastoupenému Mgr. et MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1,
Revoluční 1, PSČ 110 00, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze,
se sídlem v Praze 2, Lazarská 4, PSČ 120 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu
majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.
zn. 58 Cm 139/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 12. července 2007, č. j. 13 Cmo 381/2006-257, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2007, č. j. 13 Cmo
381/2006-257 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2005, č.
j. 58 Cm 139/2004-137, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Rozsudkem ze dne 14. listopadu 2005, č. j. 58 Cm 139/2004-137, zamítl Městský
soud v Praze žalobu, kterou se žalobci (a/ FAMILY BUSINESS a. s., b/ T. K., c/
B. J. a d/ F. K.) domáhali vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadkyně
MERCATOR PALLADIUM s. r. o. v likvidaci (za účasti Městského státního
zastupitelství v Praze) vyloučení ve výroku označených nemovitostí ze soupisu
majetku konkursní podstaty úpadkyně (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech
řízení (bod II. výroku). Podle soudu tkví podstata sporu v odpovědi na otázku, zda pozdější úpadkyně
pozbyla vlastnické právo k nemovitostem tím, že je jako nepeněžitý vklad
vložila do nově zakládané společnosti BREDA HOLDING a. s. (dále též jen „BH“) a
zda se žalobci coby koneční nabyvatelé nemovitostí stali platně vlastníky
nemovitostí. Soud uzavřel, že:
1/ Po vzniku společnosti (BH), tedy po jejím zápisu do obchodního rejstříku,
již nelze (v intencích § 69b zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku - dále
též jen „obch. zák.“) zrušit rozhodnutí o povolení tohoto zápisu, ani se
domáhat určení, že společnost nevznikla. 2/ Společnost (zde BH) může ve shodě s ustanovením § 59 obch. zák. platně
vzniknout a i nadále „být platná“, i když na ni nepřejde majetkové právo k
předmětu nepeněžitého vkladu. 3/ Pro závěr, zda nemovitosti byly sepsány do konkursní podstaty úpadkyně
oprávněně, je rozhodující zjištění, zda pozdější úpadkyně platně splatila
nepeněžitý vklad do společnosti BH. 4/ Oba znalecké posudky, jimiž měla být zjištěna hodnota nepeněžitého vkladu do
společnosti BH (posudek znalce V. V. ze dne 10. listopadu 1996, zpracovaný
podle stavu k 5. listopadu 1996 a posudek znalce E. V. ze dne 12. listopadu
1996, zpracovaný podle stavu ke 4. listopadu 1996) postrádají náležitosti
předepsané pro ně ustanovením § 59 obch. zák., jelikož:
- se v nich neuvádí, že byly vypracovány za účelem stanovení hodnoty
nepeněžitého vkladu společníka do společnosti;
- nepopisují nemovitosti jako nepeněžitý vklad;
- při způsobu ocenění neuvádějí, že je oceňován nepeněžitý vklad;
- neuvádějí, zda hodnota nepeněžitého vkladu odpovídá emisnímu kursu upsaných
akcií, které mají být nepeněžitým vkladem splaceny. 5/ Použitím znaleckých posudků, které svým obsahem nerespektovaly náležitosti
předepsané v § 59 obch. zák., se obcházela úprava obsažená v obchodním
zákoníku, což podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též
jen „obč. zák.“), způsobilo neplatnost právního úkonu, jímž pozdější úpadkyně
vložila nemovitosti do společnosti BH (pro obcházení § 59 obch. zák.). 6/ Společnost BH se z výše popsaných příčin nestala vlastníkem vkládaných
nemovitostí a nemohla proto dále ani platně převést vlastnické právo k nim. Vlastníkem nemovitostí zůstala pozdější úpadkyně a žalobci se vlastníky
nemovitostí nestali, na čemž ničeho nemění ani skutečnost, že příslušný
katastrální úřad vložil do katastru nemovitostí vlastnické právo společnosti BH
(i žalobců). K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku o věci samé a změnil jej v bodu
II.
výroku o nákladech řízení (první výrok). Dále rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok). K potvrzujícímu výroku o věci samé odvolací soud uvedl, že má za správné
skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, uváděje dále, že:
1/ Ani odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že soud ve sporném řízení je
oprávněn řešit otázku, zda byl platně splacen vklad do společnosti BH; potud
odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 748/2003 (jde o
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2004, jenž je veřejnosti k dispozici
na webových stránkách Nejvyššího soudu)
2/ Smyslem úpravy obsažené v § 59 odst. 3 obch. zák., v rozhodném znění, je
ochrana práv třetích osob. K zakotvení principů vtělených do posledně
označeného ustanovení vedl zákonodárce požadavek určitosti ocenění odpovídající
emisnímu kursu akcií zakládané společnosti a jisté míry vypovídací schopnosti
znaleckých posudků. 3/ Vedle závěru o neplatnosti vkladu podle § 39 obč. zák. lze též uvažovat o
jeho neplatnosti z hlediska ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. a § 266 obch. zák. Z notářského zápisu o založení společnosti BH ze dne 23. dubna 1997 (dále
též jen „notářský zápis“) totiž není zřejmé, jaká hodnota vkladu odpovídá
emisnímu kursu upsaných akcií splácených vkladem. Jinak řečeno, v notářském
zápisu není vůbec vyjádřena vzájemná souvislost mezi oceněním nepeněžitého
vkladu znalci a jeho oceněním zakladatelem (pozdější úpadkyní). Finančně není
vyjádřena ani výše vkladu, dovozovaná žalobci jako rozdíl mezi peněžitým
vkladem a celkovým základním jměním. Z žalobních tvrzení ani z provedených
důkazů nevyplývá, zda rozdíl mezi hodnotou vkladu vyjádřenou oceněním znalců
(104 milióny Kč) a jejím nejasným určením v notářském zápisu představuje emisní
ážio nebo něco jiného (§ 163a odst. 3 obch. zák.). 4/ Určitou nejistotu pozdější úpadkyně při založení společnosti BH zdůrazňuje
okolnost, že vystavila dvě prohlášení vkladatele o vložení nemovitého majetku
do základního jmění akciové společnosti (obě s vyznačeným datem 23. dubna
1997). Pro účely rejstříkového řízení bylo v prohlášení podepsaném zakladatelem
(pozdější úpadkyní) 23. dubna 1997 pouze uvedeno, že sporné věci byly
„popsány“ ve shora označených znaleckých posudcích. Pro účely vkladového
řízení byla v prohlášení podepsaném zakladatelem (pozdější úpadkyní) až 31. července 1997 již uvedena hodnota sporných věcí podle ocenění částkami dle
znaleckých posudků, s tím, že pro potřebu vkladu do společnosti BH byly oceněny
dohodou zakladatelů (ačkoli zakladatelem byla pouze pozdější úpadkyně) na
částku 4,9 miliónu Kč, z důvodu zástavních práv na nich váznoucích. Ke vkladu
vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí tedy došlo na základě
jiného prohlášení vkladatele, než toho, které bylo učiněno při založení
společnosti BH (zapsaného do obchodního rejstříku 27. června 1997). 5/ Námitka žalobce b/, že rozdíl mezi ohodnocením nemovitostí znaleckými
posudky a zakladatelkou (pozdější úpadkyní) představuje darování společnosti
BH, je novým tvrzením uplatněným v rozporu s ustanovením § 205a zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). 6/ Vzhledem k předchozí argumentaci se společnost BH nestala vlastnicí
nemovitostí při svém založení a nebylo prokázáno, že by se tak stalo dodatečně. Společnost BH tak nemohla vlastnické právo k nemovitostem dále převést (kupními
smlouvami z 20. února 2003 a 20. srpna 2004) na žalobce a úpadkyně je tedy
stále vlastnicí nemovitostí, po právu sepsaných v její konkursní podstatě. Odvolací soud se proto již dále nezabýval dodržením podmínek při převodu
sporných nemovitostí žalobcům podle § 196a obch. zák., jejich dobrou vírou při
tomto převodu a odstoupením žalobkyně a/ od kupní smlouvy z 2. srpna 2004. 7/ Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 19. května 2005, sp. zn. III ÚS 697/04
(jde o nález uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37,
ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 11) „výklad právních norem
obsažených v jedné zákonné úpravě nelze bez dalšího podřídit jinak platnému
pravidlu lex specialis derogat legi generali, nýbrž je třeba vycházet ze
vzájemné spojitosti obecné části úpravy k úpravě speciální (…) a normy zvláštní
i obecné části posuzovat jako části jednoho celku vzájemně se doplňující,
nikoliv vylučující“. Neobstojí proto námitka odvolatelů, že obchodní zákoník
zná pro případ vad zakládacích dokumentů speciální sankci v podobě zrušení
společnosti s likvidací, která vylučuje použití generální sankce spočívající v
neplatnosti takového úkonu. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání,
jež mají za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.,
namítajíce, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř.,
tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/). Zásadní právní význam přisuzují dovolatelé následujícím otázkám:
1/ Může být případná vada znaleckého posudku konvalidována v důsledku fikce dle
ustanovení § 69b obch. zák. (ve znění ke dni vkladu) anebo takováto vada
způsobuje „neplatnost vkladu“ nemovitostí? 2/ Lze v rámci konkursního řízení dosáhnout „zrušení (zneplatnění) samotného
vkladu“ pro nedostatek náležitostí znaleckých posudků dle § 59 obch. zák.? 3/ Deroguje zákonem stanovená speciální sankce (lex specialis) pro případ vad
zakládacích dokumentů kapitálové společnosti v podobě zrušení společnosti s
likvidací obecnou sankci (lex generalis) spočívající v neplatnosti právního
úkonu - zde převodu nemovitostí formou vkladu do „základního kapitálu“ -
podobně jako je tomu u porušení zákazu konkurence? 4/ Lze dovozovat v případě vad znaleckých posudků „neplatnost nepeněžitého
vkladu“ jako pouhého dílčího úkonu při vzniku společnosti, když ani závažnější
vady nějakého jiného úkonu při zakládání po vzniku společnosti nezpůsobí její
neplatnost (s výslovnou výjimkou § 69b odst. 2 písm. b/ obch. zák.)?
5/ Může jít k tíži dovolatelů tvrzená vada znaleckého posudku použitého při
jednom z předcházejících převodů vylučovaných nemovitostí, když dovolatelé ani
jejich právní předchůdci nemohli - s ohledem na nutnost odborných znalostí
potřebných pro ocenění nemovitostí - kdykoliv zjistit, že znalecké posudky mají
tvrzenou vadu? 6/ Převáží princip právní jistoty (právního bezpečí) a veřejného pořádku a
ochrana dobré víry dovolatelů jako nabyvatelů nemovitostí nad rigidním a
formalistickým výkladem ustanovení § 59 odst. 3 obch. zák., jehož porušení bylo
v daném rozhodnutí odvolacího soudu sankcionováno „neplatností vkladu“ (avšak
dle názoru dovolatelů by mělo být sankcionováno zcela jinou formou)? Je
takovýto výklad zákona ústavně konformní, a tedy v aplikační praxi přípustný,
když mohlo být dotčeno právo dovolatelů svobodně užívat svůj majetek, které je
zaručeno článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 1 odst. 1
Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních
svobod? 7/ Mohou vady znaleckého posudku vyhotoveného pro účely nepeněžitého vkladu do
společnosti způsobit zánik vkladové povinnosti, která byla v konkrétním případě
splněna prohlášením vkladatele s převodem vylučovaných nemovitostí? V rovině dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. pak
dovolatelé namítají, že ani případné vady znaleckých posudků pořízených v
rozporu s ustanovením § 59 obch. zák. nezpůsobují neplatnost právního úkonu,
jímž došlo ke vkladu předmětných nemovitostí. Převod nemovitostí dle civilního práva není podmíněn znaleckým oceněním
předmětu převodu. Je-li zákonem znalecké ocenění přesto předepsáno,
nepředstavuje náležitost převodu nemovitosti, nýbrž (v daném případě)
„náležitost“ založení společnosti. Případná vada znaleckého ocenění je proto
konvalidována fikcí dle ustanovení § 69b obch. zák. (ve znění ke dni vkladu) a
v rámci konkursního řízení nelze dosáhnout „zrušení (zneplatnění) samotného
vkladu“ pro nedostatek náležitostí znaleckých posudků dle § 59 obch. zák. Existence zvláštní sankce předvídané zákonem (zrušení společnosti s likvidací)
dle dovolatelů vylučuje uplatnění sankce generální, tj. neplatnost převodu
nemovitostí vkládaných do základního kapitálu. Navíc mají dovolatelé za to, že
sankci zrušení společnosti s likvidací nespojuje zákon s vadou kteréhokoliv z
dokumentů, jež jsou rejstříkovému soudu při zakládání společnosti předkládány,
nýbrž podle § 69b odst. 2 písm. a/ obch. zák. tato sankce stíhá pouze vady
dokumentů tam uvedených, a to ještě pouze vady některé. S odkazem na zásadu a
maiori ad minus upozorňují, že zákon ponechává bez sankce i vady mnohem
vážnější, než ty, jimiž údajně trpí předmětné znalecké posudky. V další části svého dovolání rozvíjejí dovolatelé úvahu, podle níž nemohou být
sankcionováni za pochybení někoho jiného (znalců), když nedisponují odbornými
schopnostmi, jež by jim umožnily pochybení těchto osob odhalit. To platí tím
více, že tvrzeného pochybení se nezávisle na sobě dopustili oba znalci a žádné
pochybení neodhalil ani rejstříkový soud.
V tomto kontextu dovolatelé
uzavírají, že celý proces založení společnosti BH byl platný, když výše
nepeněžitého vkladu byla zjistitelná jednoduchým výpočtem (ze základního
kapitálu 5 miliónů Kč bylo 100.000,- Kč peněžitým vkladem, takže nepeněžitý
vklad činil 4.900.000,- Kč) a znalecké posudky jednoznačně (nezaměnitelně,
srozumitelně a určitě) popisují předmět nepeněžitého vkladu, včetně jeho
hodnoty. Dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. je podle dovolatelů naplněn
tím, že soudy nepřibraly (za analogické aplikace § 94 odst. 1 o. s. ř.) do
řízení jako účastníka společnost BH, ačkoli v daném řízení de facto šlo o
statusovou věc této obchodní společnosti. Městské státní zastupitelství v Praze ve vyjádření navrhlo dovolání zamítnout s
tím, že vady znaleckých posudků nelze v žádném případě považovat za formální a
nelze je přičítat znalcům, nýbrž dovolatelům, jejichž zadání znalci plnili. Otázka dobré víry je bezpředmětná, když převod nemovitostí se odehrává v režimu
občanského zákoníku, jenž nabytí vlastnického práva od nevlastníka neumožňuje. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním
zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání
(§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se
však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a
tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy
(tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince
2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným dle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pro posouzení otázek dovoláním otevřených (a dovolacím soudem neřešených)
prostřednictvím dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. K dovolacímu důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Nejvyšší soud uvádí,
že ten v podobě uplatněné dovoláním zjevně dán není. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že vylučovací žaloba
podle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též
jen „ZKV“), je procesní žalobou, jejímž prostřednictvím se pro dobu trvání
konkursu konečným způsobem vymezuje příslušnost určitého majetku ke konkursní
podstatě a ve které se soud o právu založeném předpisy práva hmotného vyjadřuje
jen jako o otázce předběžné. V řízení o této žalobě jde o to, zda je dán
(jakýkoliv) důvod, pro který má být dotčený majetek ze soupisu vyloučen nebo
zda je zde (jakýkoliv) důvod, jenž vyloučení majetku ze soupisu ve vztahu ke
konkrétnímu vylučovateli brání (srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu
uveřejněných pod čísly 110/2008 a 24/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Skutečnost, že soudy v řízení o této žalobě předběžně zkoumaly platnost
právního úkonu, jímž došlo ke vložení nepeněžitého vkladu do společnosti BH,
nečiní ze sporu řízení o statusové věci této společnosti a úvaha o možné
aplikaci § 94 odst. 1 o. s. ř. je v daných souvislostech zjevně nepřiléhavá. K argumentaci uplatněné prostřednictvím dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2
písm. b/ o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, ani
nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. S přihlédnutím k době pořízení znaleckých posudků (10. a 12. listopadu 1996),
notářského zápisu (23. dubna 1997), prohlášení vkladatele (pozdější úpadkyně) o
vložení nemovitého majetku do základního jmění akciové společnosti (23. dubna
1997) a době zápisu společnosti BH do obchodního rejstříku (27. června 1997)
je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný především výklad obchodního
zákoníku ve znění účinném do 30. června 1997 (naposledy ve znění zákona č. 142/1996 Sb.). Podle ustanovení § 59 obch. zák. vkladem společníka je souhrn peněžních
prostředků a jiných penězi ocenitelných hodnot, které se společník zavazuje
vložit do společnosti a podílet se jím na výsledku podnikání společnosti
(odstavec 1). Nepeněžitým vkladem může být jen penězi ocenitelná hodnota,
kterou může společnost hospodářsky využít. Vklady spočívající v závazcích
týkajících se provedení prací nebo v poskytnutí služeb jsou zakázány. Nepeněžitý vklad musí být splacen před zápisem výše základního jmění do
obchodního rejstříku. Pokud je vkladem věc a společnost nenabude vlastnické
právo k předanému předmětu vkladu, je společník, který se k poskytnutí tohoto
vkladu zavázal, povinen zaplatit hodnotu vkladu v penězích a společnost je
povinna společníkovi věc vrátit (odstavec 2). Hodnota nepeněžitého vkladu musí
být uvedena ve společenské smlouvě, zakladatelské smlouvě nebo zakladatelské
listině, pokud tento zákon nestanoví jinak. Hodnota nepeněžitého vkladu do
společnosti s ručením omezeným a do akciové společnosti se stanoví na základě
posudku zpracovaného znalcem. Pokud hodnota nepeněžitého vkladu přesahuje
částku 1.000.000,- Kč nebo je předmětem vkladu podnik, jeho část, know-how
anebo je společnost zakládána jedním zakladatelem, vyžadují se posudky dvou
znalců. Posudek znalce musí obsahovat alespoň: a/ popis nepeněžitého vkladu, b/
způsob jeho ocenění a údaj o tom, zda hodnota vkladu odpovídá emisnímu kursu
upsaných akcií splácených tímto vkladem nebo hodnotě převzatého vkladu do
společnosti s ručením omezeným s případným příplatkem nad hodnotu vkladu, c/
částku, kterou se nepeněžitý vklad oceňuje (odstavec 3). Nedosáhne-li v době
vzniku společnosti hodnota nepeněžitého vkladu částky stanovené při jejím
založení, je společník, který splatil tento vklad, povinen doplatit rozdíl v
penězích, nevyplývá-li ze společenské smlouvy nebo stanov jiný způsob náhrady. Stejnou povinnost má společník, který splatil vklad po vzniku společnosti, a
hodnota nepeněžitého vkladu v době jeho splacení nedosáhla částky, na jakou byl
oceněn.
Spočíval-li vklad ve zřízení nebo převedení práva užívání nebo požívání
na dobu určitou a toto právo zaniklo před uplynutím určené doby, je společník
povinen hradit újmu tím vzniklou v penězích (odstavec 6). Dle ustanovení § 60 obch. zák. před vznikem společnosti spravuje splacené
části vkladů zakladatel pověřený tím ve společenské smlouvě. Správou peněžitého
vkladu může být též pověřena banka, i když není zakladatelem. Vlastnické právo
ke vkladům nebo jejich částem splaceným před vznikem společnosti, popřípadě
jiná práva k těmto vkladům přecházejí na společnost dnem jejího vzniku. Vlastnické právo k nemovitosti nabývá společnost vkladem vlastnického práva do
katastru nemovitostí na základě písemného prohlášení vkladatele s úředně
ověřeným podpisem (odstavec 1). Je-li nepeněžitým vkladem nemovitost, musí
vkladatel předat správci vkladu písemné prohlášení podle odstavce 1 před
zápisem společnosti do obchodního rejstříku. Předáním tohoto prohlášení spolu s
předáním nemovitosti správci vkladu je vklad splacen. Tím není dotčeno
ustanovení § 59 odst. 2 (odstavec 2). Z ustanovení § 69b obch. zák. se dále podává, že neplatnost právního úkonu,
jímž se zakládá společnost, může být prohlášena jenom soudem a jen do vzniku
společnosti (odstavec 1 věta první). Soud může na návrh státního orgánu nebo na
návrh osoby, která osvědčí právní zájem, rozhodnout o zrušení společnosti a
jejím vstupu do likvidace pro porušení zákona při zakládání společnosti a při
jejím vzniku, jestliže zakladatelský dokument neobsahuje podstatné části
vyžadované zákonem nebo nemá zákonem stanovenou formu (odstavec 2 písm. a/). Podle ustanovení § 163a obch. zák. emisní kurs akcie nesmí být nižší než její
jmenovitá hodnota (odstavec 1). Pokud je emisní kurs akcií vyšší než jmenovitá
hodnota akcií, tvoří rozdíl mezi emisním kursem a jmenovitou hodnotou akcií
emisní ážio. Pokud částka placená na splacení emisního kursu akcií nebo hodnota
splaceného nepeněžitého vkladu je nižší než emisní kurs, započte se plnění
nejprve na emisní ážio. Pokud částka placená na splacení emisního kursu nebo
hodnota splaceného nepeněžitého vkladu nepostačuje na splacení splatné části
jmenovité hodnoty všech upsaných akcií, započítává se postupně na splacení
splatné části jmenovitých hodnot jednotlivých akcií, pokud nebude v souladu se
stanovami dohodnuto něco jiného (odstavec 2). Rozdíl mezi hodnotou nepeněžitého
vkladu a jmenovitou hodnotou akcií, které mají být vydány akcionáři jako
protiplnění, se považuje za emisní ážio, pokud stanovy, zakladatelská smlouva
nebo zakladatelská listina anebo usnesení valné hromady neurčují něco jiného
(odstavec 3). Podstatu dovolacího přezkumu v rovině právní lze v této věci shrnout tak, že
úkolem Nejvyššího soudu je především zodpovědět otázku:
1/ zda (dva) znalecké posudky předepsané obchodním zákoníkem pro stanovení
hodnoty nepeněžitého vkladu přesahující částku 1 milión Kč do akciové
společnosti postrádaly náležitosti předepsané ustanovením § 59 odst. 3 obch. zák.
a
2/ zda a jaké následky měly či mohly mít nedostatky těchto posudků pro vznik
vlastnického práva zakládané společnosti BH ke sporným nemovitostem. 1/ K výkladu ustanovení § 69b obch. zák. Soudy nižších stupňů správně rozlišují mezi přezkumem platnosti založení
společnosti, jež soudům ve sporném řízení po vzniku společnosti (zde po 27. červnu 1997) nepřísluší vzhledem k úpravě obsažené v § 69b obch. zák., a
přezkumem platnosti právního úkonu, jehož prostřednictvím se splácí nepeněžitý
vklad do společnosti v průběhu jejího založení. Přiléhavý je v této
souvislosti odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 748/2003, z nějž
závěr, že posouzení toho, zda byl platně splacen vklad do obchodní společnosti,
soudům ve sporném řízení nepochybně přísluší, vyplývá. Jako příklad takového posouzení může sloužit situace, kdy splaceným nepeněžitým
vkladem byla kradená věc, jejíž vydání po založené společnosti požaduje
skutečný vlastník. Ostatně, s možností, že založená společnost přijde o
základní kapitál tvořený nepeněžitým vkladem, počítá (v rovině zákonné
neúčinnosti právního úkonu, jímž se dlužník podílí na založení právnické osoby
anebo ji sám zakládá) např. též zákon o konkursu a vyrovnání (srov. jeho § 15
odst. 1 písm. a/). Obrana dovolatelů, jež vychází z argumentace založené na
ustanovení § 69b obch. zák., tudíž přiléhavá není. 2/ K náležitostem znaleckých posudků ve smyslu § 59 odst. 3 obch. zák. Odvolací soud tím, že se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně,
přitakal též úvaze, že zkoumané znalecké posudky postrádají náležitosti
předepsané § 59 obch. zák. i proto, že:
- se v nich neuvádí, že byly vypracovány za účelem stanovení hodnoty
nepeněžitého vkladu společníka do společnosti;
- nepopisují nemovitosti jako nepeněžitý vklad;
- při způsobu ocenění neuvádějí, že je oceňován nepeněžitý vklad. Žádný z těchto údajů však obchodní zákoník (v § 59 odst. 3) jako náležitost
znaleckého posudku nezakotvuje. Určuje-li ustanovení § 59 odst. 3 obch. zák.,
že posudek znalce musí obsahovat alespoň popis nepeněžitého vkladu (písmeno
a/), pak tím rozhodně nemá na mysli výslovné označení předmětu vkladu
(nemovitostí) coby vkladu nepeněžitého, nýbrž řádnou identifikaci takového
vkladu (v posuzované věci konkrétní označení vkládaných nemovitostí). Ustanovení § 59 odst. 3 obch. zák. neklade také požadavek, aby uvedení
použitého způsobu ocenění vkládaných nemovitostí (písmeno b/) doprovázela
informace, že nemovitosti jsou nepeněžitým vkladem a nepředepisuje ani znalci
výslovné uvedení účelu ocenění. V tomto ohledu tedy napadené rozhodnutí neobstojí. Souhlasit však lze se závěrem, že oba znalecké posudky nedodržely požadavek
kladený na jejich obsah ustanovením § 59 odst. 3 písm. b/ obch. zák., neboť
neobsahují údaj o tom, zda hodnota vkladu odpovídá emisnímu kursu upsaných
akcií splácených tímto vkladem. 3/ K následkům nedodržení náležitostí znaleckých posudků ve smyslu § 59 odst. 3
obch. zák. Soudy nižších stupňů založily svá rozhodnutí na závěru, že nedodržení
náležitostí znaleckých posudků předepsaných ustanovením § 59 odst. 3 obch. zák.
způsobuje „neplatnost vložení nepeněžitého vkladu“ pro obcházení zákona (§ 39
obč. zák.). Dovolatelům lze dát za pravdu, namítají-li, že výše popsaný nedostatek
znaleckých posudků takový následek nezpůsobuje. Nejvyšší soud se k otázce možných chyb znaleckého posudku oceňujícího
nepeněžitý vklad do akciové společnosti vyslovil již v důvodech rozsudku
uveřejněného pod číslem 22/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam
(při výkladu § 59 odst. 5 obch. zák., ve znění účinném do 30. června 1996)
zdůraznil nutnost výkladu vycházejícího ze zásady zachování základního jmění
(základního kapitálu), která u kapitálových obchodních společností představuje
jednu ze zásad chránících třetí osoby, jež vstupují do právních vztahů s
uvedenými společnostmi. U kapitálových obchodních společností je zákonné ručení
společníků za závazky společnosti omezeno, popř. u akciových společností vůbec
vyloučeno. V této situaci představuje základní jmění (základní kapitál) určitou
záruku pro věřitele, naznačující, do jaké míry je majetek společnosti kryt
vlastními zdroji (vklady společníků - akcionářů), k nimž se neváže povinnost
tyto prostředky vracet a platit za jejich použití úplatu. Číselná hodnota
základního jmění (základního kapitálu) je vykazována jako pasivum v účetní
rozvaze a při vzniku společnosti má zobrazovat, jak jsou velké vnitřní zdroje
společnosti (při peněžitých vkladech), popř. jakou hodnotu má majetek, který
společníci do společnosti vnesli (nepeněžité vklady). Funkcí uvedené úpravy je proto zajistit, aby nepeněžitý vklad, který při vzniku
společnosti představuje zcela konkrétní majetek přecházející na společnost, měl
v tomto okamžiku skutečně hodnotu uvedenou v zakladatelských dokumentech
společnosti. Pokud by jeho skutečná hodnota byla nižší, došlo by již na
samotném počátku existence společnosti ke zkreslení jejích majetkových poměrů a
vůči třetím osobám by rejstříkovým zápisem bylo deklarováno nadhodnocené
základní jmění (základní kapitál). K výkladu ustanovení § 59 odst. 5 obch. zák. (ve znění účinném do 30. června
1996) Nejvyšší soud tamtéž dodal, že obchodní zákoník nevyžaduje, aby se
zkoumala příčina nesouladu mezi ohodnocením nepeněžitého vkladu v okamžiku
zakládání a vzniku společnosti; rozhodující je výsledný stav, kdy je při vzniku
společnosti hodnota majetku nižší. Právní úpravou jsou proto zachyceny i
případy, kdy ohodnocení bylo provedeno nesprávně nebo se zásadně změnily
podmínky pro ohodnocování vkladu, ale sám nepeněžitý vklad nedoznal změny. K tomuto pojetí se Nejvyšší soud dále přihlásil v rozsudku ze dne 5. února
2008, sp. zn. 29 Odo 760/2006 (jenž je veřejnosti k dispozici na webových
stránkách Nejvyššího soudu), a to již při výkladu ustanovení § 59 odst. 6 obch. zák., ve znění, jež je rozhodné i pro tuto věc. Jinak řečeno, Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již dříve uzavřel, že
věcná nesprávnost znaleckého posudku při ohodnocení nepeněžitého vkladu do
akciové společnosti (chybně určená hodnota nepeněžitého vkladu) zakládá
povinnost vkladatele postupovat podle § 59 odst. 6 obch. zák.
(doplatit v
penězích rozdíl jsoucí v neprospěch společnosti, do které byl nepeněžitý vklad
vložen). A ještě jinak řečeno, ani věcná nesprávnost znaleckého posudku spočívající v
chybném určení hodnoty nepeněžitého vkladu tvořeného nemovitostmi nezpůsobuje
neplatnost písemného prohlášení vkladatele coby právního úkonu, na jehož
základě dochází (spolu s předáním nemovitostí správci vkladu) ke splacení
nepeněžitého vkladu a který je podkladem pro vklad vlastnického práva
společnosti k předmětu vkladu (nemovitostem) do katastru nemovitostí ( srov. §
60 odst. 1 a 2 obch. zák.). Nezpůsobuje-li neplatnost písemného prohlášení vkladatele ani věcná nesprávnost
znaleckého posudku při ocenění hodnoty nepeněžitého vkladu, pak (za použití
argumentu a maiori ad minus) se následek v podobě neplatnosti tohoto prohlášení
nemůže projevit ani tehdy, vykazuje-li znalecký posudek (zde oba posudky) vadu
spočívající v nedostatku (absenci) údaje o tom, zda hodnota vkladu odpovídá
emisnímu kursu upsaných akcií splácených tímto vkladem, při řádném chodu věcí
odvoditelného z dalších listin, jež jsou podkladem pro zápis akciové
společnosti do obchodního rejstříku. Vyjde-li v takovém případě posléze najevo, že hodnota nepeněžitého vkladu ke
dni vzniku akciové společnosti nedosáhla částky odpovídající emisnímu kursu
upsaných akcií splácených tímto vkladem, je namístě postup podle § 59 odst. 6
obch. zák. Zjistí-li se v takovém případě posléze, že hodnota nepeněžitého vkladu je
vyšší, nastupuje úprava obsažená v § 163a odst. 3 obch. zák. Právní posouzení věci soudy nižších stupňů tudíž v dotčeném ohledu správné
není. 4/ K „neplatnosti vkladu“ z hlediska ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud rovněž dovodil, že lze též uvažovat o „neplatnosti vkladu“ z
hlediska ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák., vzhledem k obsahu notářského zápisu
o založení společnosti BH ze dne 23. dubna 1997. Úvaha odvolacího soudu však potud není přezkoumatelná. Je-li právním úkonem, o
jehož (ne)platnosti lze v daných souvislostech jedině hovořit, písemné
prohlášení vkladatele ve smyslu ustanovení § 60 odst. 1 obch. zák., pak není
zřejmé, jaký význam má přičítat (ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.) „neplatnost
vkladu“ (což je v daných souvislostech významově nepřesná zkratka směšující
vkladový režim popsaný v obchodním zákoníku s jednotlivými právními úkony a
dalšími postupy, jimiž je vklad do kapitálové obchodní společnosti
uskutečňován) notářskému zápisu. Pro úplnost zbývá dodat, že podle notářského zápisu, jak z něj vyšly oba soudy:
- základní jmění společnosti činí 5 miliónů Kč,
- peněžitý vklad činí 100.000,- Kč,
- nepeněžitý vklad je tvořen (označenými) nemovitostmi znalecky ohodnocenými na
částku 104.573.340,- Kč respektive 104.846.200,- Kč a
- základní jmění je rozděleno na 50 kusů akcií jmenovité hodnoty 100.000,- Kč. Hodnota nepeněžitého vkladu v zakladatelské listině tedy byla určena (§ 60
odst. 3 věta první obch. zák.) a dovolatelé mají současně pravdu, uvádějí-li,
že na takovém základě lze jednoznačně dovodit, že nepeněžitý vklad pokrývá
hodnotu akcií ve výši 4.900.000,- Kč.
Uzavírá-li dále odvolací soud, že z žalobních tvrzení ani z provedených důkazů
nevyplývá, zda rozdíl mezi hodnotou vkladu vyjádřenou oceněním znalců (104
milióny Kč) a jejím nejasným určením v notářském zápisu představuje emisní ážio
nebo něco jiného, pak ve skutečnosti úpravu obsaženou v § 163a odst. 3 obch. zák. (na kterou potud odkazuje) ignoruje. Z dikce § 163a odst. 3 obch. zák. se
totiž podává, že právě tehdy, neurčují-li něco jiného stanovy, zakladatelská
smlouva nebo zakladatelská listina anebo usnesení valné hromady, se zjištěný
rozdíl mezi hodnotou nepeněžitého vkladu a jmenovitou hodnotou akcií, které
mají být vydány akcionáři jako protiplnění, považuje za emisní ážio. 5/ Ke vkladu nemovitostí do katastru nemovitostí. Odvolací soud též uvedl, že ke vkladu vlastnického práva k nemovitostem do
katastru nemovitostí došlo na základě jiného prohlášení vkladatele, než toho,
které bylo učiněno při založení společnosti BH. Zákonem předepsanou náležitostí písemného prohlášení vkladatele ve smyslu § 60
odst. 1 obch. zák. není ocenění nepeněžitého vkladu tvořeného nemovitostmi a
absence tohoto údaje v prohlášení nezpůsobuje neplatnost takového úkonu. Písemné prohlášení vkladatele předložené katastru nemovitostí se od písemného
prohlášení vkladatele předloženého obchodnímu rejstříku lišilo připojenou
větou: „S ohledem na toto zástavní právo váznoucí na vkládaných nemovitostech
byly tyto nemovitosti pro potřeby vkladu do společnosti BREDA HOLDING a. s. oceněny dohodou zakladatelů na částku 4.900.000,- Kč“. Toto prohlášení však
obstojí jako vkladuschopná listina i bez tohoto dodatku a závěr, že na jeho
základě nebylo vloženo vlastnické právo společnosti BH k nemovitostem do
katastru nemovitostí, jen odtud dovodit nelze. Jelikož je z výše uvedeného zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší
soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený
rozsudek zrušil (včetně závislých výroků o nákladech řízení). Důvody, pro které
bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního
stupně; proto Nejvyšší soud zrušil (opět včetně závislého výroku o nákladech
řízení) i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§
243b odst. 2 a 3 o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud)
závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. dubna 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu