Nejvyšší soud Usnesení obchodní

29 Cdo 5033/2008

ze dne 2009-11-24
ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.5033.2008.1

29 Cdo 5033/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc.

JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní

věci navrhovatele M. L., zastoupeného JUDr. P. R., advokátem, za účasti Mgr. J.

H., advokáta, o návrhu na zrušení zápisu výmazu státního podniku P. b. a t. h.

V., státní podnik v likvidaci, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm

55/2007, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze

dne 22. července 2008, č. j. 8 Cmo 112/2008-93, ve znění opravného usnesení ze

dne 15. října 2008, č. j. 8 Cmo 112/2008-107, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání

navrhovatele usnesení ze dne 31. ledna 2008, č. j. 9 Cm 55/2007-51, ve

výrocích, jimiž Krajský soud v Brně zamítl návrh na zrušení zápisu výmazu P. b.

a t. h. V., státní podnik v likvidaci (dále jen „státní podnik“) a obnovení

jeho likvidace (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů

(výrok III.).

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost

opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského

soudního řádu (dále jako „o. s. ř.“). Zásadní právní význam napadeného

rozhodnutí spatřuje dovolatel v řešení otázky, zda se ustanovení § 75b odst. 2

zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), vztahuje i

na státní podnik, a dále zda v předcházejícím řízení „byla dána“ překážka věci

rozhodnuté či zahájené.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné

pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - o situaci předvídanou

v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde - tedy tak, že dovolací soud

- jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k

závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Z obsahu spisu je zřejmé, že dovolatel odůvodňuje svůj návrh na zrušení zápisu

o výmazu státního podniku z obchodního rejstříku tím, že od roku 1994 vede se

státním podnikem (který byl z obchodního rejstříku vymazán k 21. květnu 2005)

spor mimo jiné o „vydání“ nemovitostí, jež mají představovat dosud neznámý

majetek ve smyslu ustanovení § 75b odst. 2 obch. zák.

Nejvyšší soud přitom v usnesení ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1664/2007

(na které zde v podrobnostech odkazuje), formuloval a odůvodnil závěr, podle

něhož majetek, o který společnost vymazaná z obchodního rejstříku v době výmazu

vedla spor, za dosud neznámý majetek ve smyslu ustanovení § 75b odst. 2 obch.

zák. zásadně považovat nelze.

Z uvedeného je zřejmé, že posouzení aplikovatelnosti ustanovení § 75b odst. 2

obch. zák. na státní podnik se nemůže projevit v poměrech dovolatele, neboť

majetek, pro jehož „zjištění“ se domáhá zrušení zápisu o výmazu státního

podniku z obchodního rejstříku, není dosud neznámým majetkem ve smyslu § 75b

odst. 2 obch. zák. Ani v případě akceptace názoru dovolatele na použitelnost

označeného ustanovení na státní podnik by tudíž jeho návrhu nemohlo být

vyhověno. Posouzení první dovolatelem předestřené otázky tak napadené usnesení

zásadně právně významným nečiní (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod

číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Námitkou, podle níž projednání této věci brání překážka věci rozsouzené, popř.

věci zahájené, vystihuje dovolatel zmatečnostní vadu řízení ve smyslu

ustanovení § 229 odst. 2 o. s. ř., která není způsobilým dovolacím důvodem

podle § 241a o. s. ř. (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro

jejíž posouzení tudíž založit přípustnost dovolání nelze (shodně srov. např.

usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních

rozhodnutí a stanovisek).

Jelikož otázky předložené dovolatelem Nejvyššímu soudu k posouzení napadené

rozhodnutí zásadně právně významným nečiní, neměl Nejvyšší soud důvod připustit

dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Podle jiných ustanovení

občanského soudního řádu pak dovolání přípustné není. Proto je podle ustanovení

§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146

odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a ostatním

účastníkům řízení podle obsahu spisu náklady v souvislosti s dovolacím řízení

nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. listopadu 2009

Doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu