29 Cdo 512/2022-836 USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobce D. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, sady 5. května 296/36, PSČ 301 00, proti žalovaným 1) H. R., narozené XY, zemřelé 8. listopadu 2019, naposledy bytem XY, a 2) Ing. P. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Janem Kačerem, advokátem, se sídlem ve Zdíkově 185, PSČ 384 72, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 54/2015, o „dovolání“ druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2021, č. j. Nco 19/2021-622, takto:
Řízení o „dovolání“ druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2021, č. j. Nco 19/2021-622, se zastavuje.
1. Žalobou ze dne 11. března 2015 se žalobce domáhá po žalovaných plnění ze směnky vlastní vystavené první žalovanou dne 16. února 2012 na řad žalobce, znějící na směnečný peníz 485.743 Kč se splatností 27. ledna 2015, za jejíž zaplacení převzal směnečné rukojemství druhý žalovaný.
2. Krajský soud v Plzni směnečným platebním rozkazem ze dne 20. března 2015, č. j. 48 Cm 54/2015-26, uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci směnečný peníz ve výši 479.743 Kč s 6% úrokem od 28. ledna 2015 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.599 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 49.525,40 Kč. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali oba žalovaní námitky.
3. Usnesením ze dne 29. září 2020, č. j. 48 Cm 54/2015-572, soud prvního stupně zastavil řízení proti první žalované. Učinil tak proto, že první žalovaná 8. listopadu 2019 zemřela a řízení o její pozůstalosti bylo zastaveno pro nedostatek majetku; nadto vzal žalobce (23. září 2020) návrh na zahájení řízení vůči první žalované zpět.
4. Proti označenému usnesení podal druhý žalovaný odvolání, které následně doplnil uplatněním námitky podjatosti soudkyně Mgr. Miroslavy Jarošové.
5. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. března 2021, č. j. Nco 19/2021-622, rozhodl o námitce podjatosti tak, že soudkyně Krajského soudu v Plzni Mgr. Miroslava Jarošová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u označeného soudu pod sp. zn. 48 Cm 54/2015.
6. Proti usnesení vrchního soudu podal druhý žalovaný podáním ze dne 6. dubna 2021 „dovolání“ (doplněné podáním ze dne 28. května 2021).
7. Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
8. Dle § 16 odst. 1 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
9. Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a s pojmem „odvolací soud" jej zaměňovat nelze (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, sp. zn. Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. Rozhoduje-li tedy vrchní soud jako nadřízený soud podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o vyloučení soudce krajského soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu. Skutečnost, že nadřízený soud je shodou okolností (jako v tomto případě) současně i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, na tyto závěry nemá žádný vliv. Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje; řízení proto musí být zastaveno (z četné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu srov. například usnesení ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 641/2001).
11. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 61/2011), Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ druhého žalovaného zastavil (§ 104 odst. 1, § 243b a § 243f odst. 2 o. s. ř.).
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2022
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu