29 Cdo 519/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Marka Doležala v právní věci
navrhovatelů a) Compas Capital Consult, s. r. o., se sídlem ve Sviadnově, Na
drahách 247, PSČ 739 25, identifikační číslo osoby 62301730, zastoupené Mgr.
Bohdanou Šocovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Palackého 641/11, PSČ 779
00, a b) Města Otrokovice, se sídlem v Otrokovicích, náměstí 3. května 1340,
PSČ 765 02, identifikační číslo osoby 00284301, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem
Schreiberem, advokátem, se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, PSČ 602 00, za účasti
společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s., se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše
Bati 383, PSČ 760 49, identifikační číslo osoby 49454561, zastoupené JUDr.
Petrem Tomanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, PSČ 120 00,
o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 50 Cm 212/2002, 50 Cm 214/2002, o dovolání společnosti Vodovody a
kanalizace Zlín, a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21.
září 2012, č. j. 5 Cmo 109/2012-1235, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 14.
ledna 2013, č. j. 5 Cmo 109/2012-1281, takto:
I. V rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 21. září 2012, č. j. 5 Cmo 109/2012-1235 (ve znění usnesení
téhož soudu ze dne 14. ledna 2013, č. j. 5 Cmo 109/2012-1281), jímž odvolací
soud částečně potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. prosince
2011, č. j. 50 Cm 212/2002-1106, 50 Cm 214/2002, ve věci samé, se dovolání
odmítá.
II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2012, č. j. 5 Cmo
109/2012-1235, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 14. ledna 2013, č. j. 5 Cmo
109/2012-1281, se - s výjimkou druhého potvrzujícího výroku ve věci samé - ruší
a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. prosince 2011, č. j. 50 Cm
212/2002-1106, 50 Cm 214/2002, zamítl návrhy na vyslovení neplatnosti usnesení
valné hromady společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s. (dále jen
„společnost“), konané dne 28. srpna 2002 (výrok I.), a rozhodl o nákladech
řízení (výroky II. a III.). Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání obou
navrhovatelů změnil usnesení soudu prvního stupně v části výroku I. tak, že
vyslovil neplatnost usnesení valné hromady přijatých k bodům 3, 4, 5 a 6
programu, tj. o schválení roční účetní závěrky za rok 2001, o schválení návrhu
na rozdělení zisku, o odvolání a volbě členů představenstva a o odvolání a
volbě členů dozorčí rady, nevyslovil neplatnost procedurálních usnesení valné
hromady přijatých k bodům 1 a 2 programu (první výrok), ve zbývající části
výroku I. (o zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení přijatého k
bodu 7 programu o změně stanov společnosti) usnesení soudu prvního stupně
potvrdil (druhý výrok), a rozhodl o nákladech řízení (třetí až pátý výrok). Odvolací soud vyšel z toho, že:
1) Společnost vydala akcie na jméno i akcie na majitele. Stanovy omezují
převoditelnost akcií na jméno tak, že je lze převést pouze na jiného akcionáře
vlastnícího akcie na jméno. Akcie společnosti byly registrovány. 2) Statutární město Zlín bylo vlastníkem 488.377 akcií společnosti, z čehož
39.779 představovaly akcie na majitele, zbytek akcie na jméno. Uvedené akcie
představovaly 47,41% podíl na základním kapitálu (akcie na jméno 43,55 % a
akcie na majitele 3,86 %). 3) Česká spořitelna, a. s., nabídla Statutárnímu městu Zlín dopisem ze dne 2. listopadu 2001 odkoupení akcií společnosti, a to v rámci společného projektu s
Českou infrastrukturní, a. s., jehož cílem bylo nabýt podíly ve většině
vodohospodářských společností na Moravě, tyto společnosti konsolidovat a
připravit na vstup strategického partnera. 4) Dne 8. října 2001 vyhlásilo Statutární město Zlín výběrové řízení na
strategického partnera společnosti. Vítězem se stala společnost Jižní
vodárenská, a. s., jejímž jediným akcionářem se posléze stala Česká
infrastrukturní, a. s. 5) Valná hromada společnosti konaná dne 17. dubna 2002 neschválila vstup
strategického investora. 6) Dne 26. dubna 2002 uzavřely Statutární město Zlín a Česká spořitelna, a. s., „balík smluv“, a to (zejména) dvě příkazní smlouvy a smlouvy o budoucích
smlouvách o převodu akcií na jméno (dále též jen „sporné smlouvy“). Na jejich
základě byla Česká spořitelna, a. s., zmocněna k zastupování Statutárního města
Zlín na valných hromadách společnosti, a to ve vztahu (celkem) k 448.598 akciím
na jméno. 7) Česká spořitelna, a. s., sice oznámila nabytí 43,55 % hlasovacích práv ve
společnosti s tím, že je nebude vykonávat, avšak „balíkem smluv obdobným
smlouvám z 26. 4. 2002“ tato práva dne 16. července 2002 zčásti („do výše 39,2
% hlasovacích práv“) „postoupila“ Jižní vodárenské, a. s. 8) Před konáním napadené valné hromady Česká spořitelna, a. s., „nabyla
akcionářská práva“ dne 29. července 2002 od obce Veselá (996 akcií, tj. 0,1 %),
dne 30.
července 2002 od dalších obcí (35.220 akcií, tj. 3,42 %) a dne 7. srpna
2002 Česká spořitelna, a. s., „oznámila 7,77% podíl na hlasovacích právech
společnosti“. 9) Dne 28. srpna 2002 se konala (napadená) valná hromada společnosti, která
přijala procedurální usnesení (pod body 1 a 2 programu), usnesení o schválení
roční účetní závěrky za rok 2001 (pod bodem 3 programu), usnesení o schválení
návrhu na rozdělení zisku (pod bodem 4 programu), usnesení o odvolání a volbě
členů představenstva (pod bodem 5 programu) a usnesení o odvolání a volbě členů
dozorčí rady (pod bodem 6 programu) a nepřijala usnesení o změně stanov
společnosti (pod bodem 7 programu). Na valné hromadě Jižní vodárenská, a. s.,
„hlasovala s 39,2 % hlasů (to je 403.767 akcií)“, a Česká spořitelna, a. s.,
„disponovala s 7,8 % hlasů (to je 80.053 akcií), hlasovací práva však na této
valné hromadě nevykonávala. Statutární město Zlín disponovalo jedním hlasem (to
je 1 ks akcií), (…). Tím, že Česká spořitelna na valné hromadě nevykonávala
akcionářská práva, Jižní vodárenská disponovala 42,43 % hlasů.“
10) Dne 5. prosince 2002 byly akcie společnosti vyřazeny z obchodování na
veřejném trhu. 11) Dne 30. dubna 2004 byla mezi společností a Zlínskou vodárenskou, a. s.,
uzavřena smlouva o prodeji části podniku a smlouva o nájmu a provozování
vodárenské infrastruktury. V dubnu 2004 přitom Jižní vodárenská, a. s.,
„disponovala 54,49 % hlasů ve společnosti“. 12) Zastupitelstvo Statutárního města Zlín schválilo dne 28. dubna 2004 dohodu
o vypořádání vzájemných vztahů mezi městem a Jižní vodárenskou, a. s., podle
níž Jižní vodárenská, a. s., již nemá nadále zájem vykonávat akcionářská práva
ve společnosti a naopak město má zájem na tom, aby přešla zpět na něj „včetně
převodu 39.779 ks akcií na majitele“. Na takto ustaveném základu odvolací soud uzavřel, že ve společnosti došlo ke
změně ovládajících osob (na napadené valné hromadě podle něj „Jižní vodárenská
disponovala 42,43 % hlasů“, a proto „již na této valné hromadě“ došlo k
ovládnutí společnosti, „i když nebyla získána kvalifikovaná většina hlasů“),
kterými se staly Statutární město Zlín, Česká spořitelna, a. s., a Jižní
vodárenská, a. s., neboť s hlasovacími právy spojenými s akciemi na jméno ve
vlastnictví Statutárního města Zlín mohla disponovat Česká spořitelna, a. s.,
která následně umožnila vykonávat tato hlasovací práva Jižné vodárenské, a. s. Tyto tři subjekty jednaly ve shodě ve smyslu § 66b zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a jejich společným cílem bylo
„získání takového rozsahu hlasovacích práv ve společnosti …, aby prosadily
plánovaný provozní model, což se v konečném důsledku i povedlo a na společnost
Zlínská vodárenská a. s. patřící do skupiny Veolia Water byla převedena
provozní část majetku“ společnosti a uzavřena smlouva o nájmu a provozování
vodárenské infrastruktury. Statutárnímu městu Zlín, České spořitelně, a. s., a Jižní vodárenské, a. s. (každé „z uvedených tří společností“), tak podle názoru odvolacího soudu
vznikla povinnost učinit nabídku převzetí podle § 183b obch. zák.
Do splnění
této povinnosti „byly uvedené společnosti vyloučeny z možnosti vykonávat
akcionářská práva (hlasovat) na valných hromadách společnosti“ (§ 183g odst. 2
obch. zák.); jelikož Statutární město Zlín a Jižní vodárenská, a. s., na
předmětné valné hromadě hlasovaly, „došlo k porušení zákona, jehož důsledkem
je, že všechna usnesení přijatá na této valné hromadě jsou neplatná,“ uzavřel
odvolací soud. Proto odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně a vyslovil neplatnost
usnesení valné hromady přijatých pod body 3, 4, 5 a 6 programu. Procedurální
usnesení (přijatá pod body 1 a 2 programu) nemohla mít a neměla závažné právní
důsledky, odvolací soud tudíž jejich neplatnost podle § 131 odst. 3 písm. a)
obch. zák. nevyslovil. Usnesení pod bodem 7 programu o změně stanov společnosti
valná hromada nepřijala, nebylo proto možné vyslovit jeho neplatnost; odvolací
soud tudíž usnesení soudu prvního stupně v tomto rozsahu potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, opírajíc jeho
přípustnost o § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“), a jeho důvodnost o § 241a odst. 2 písm. a), b) a
odst. 3 o. s. ř., navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc
mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolatelka odvolacímu soudu předně vytýká, že řízení zatížil vadami, jež mohly
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, poukazujíc zejména na skutečnost,
že soudy vycházely z výpovědi Ing. S., jenž byl vyslechnut jako svědek, ačkoliv
byl v rozhodné době předsedou představenstva společnosti, a měl být tudíž
vyslechnut jako účastník řízení. Odvolací soud současně učinil z některých
důkazů odlišná skutková zjištění než soud prvního stupně, aniž tyto důkazy
provedl. Navíc odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu podle dovolatelky
neodpovídá požadavkům § 157 o. s. ř. a je nepřesvědčivé, vnitřně rozporné a
nepřezkoumatelné.
Z napadeného rozhodnutí pak nelze zjistit, jak odvolací soud dospěl k výši
podílu hlasovacích práv, jimiž disponovala Jižní vodárenská, a. s. (54,49 %,
resp. 42,43 %). Odvolací soud postup propočtu tohoto procentního vyjádření
nikde v odůvodnění neuvádí a toto skutkové zjištění neplyne z žádného
provedeného důkazu. Z odůvodnění se rovněž nepodává, kdy mělo ve společnosti
dojít ke změně ovládajících osob.
V rovině dovolacího důvodu vymezeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. pak
dovolatelka považuje za nesprávný závěr o vzniku povinnosti učinit nabídku
převzetí.
Podle názoru dovolatelky – jež v této souvislosti poukazuje i na odlišné právní
posouzení Vrchního soudu v Olomouci v obdobné věci vedené pod sp. zn. 5 Cmo
172/2009 – uzavřením sporných smluv nedošlo ke změně ovládající osoby; tou bylo
po celou dobu Statutární město Zlín. Statutární město Zlín, Jižní vodárenskou,
a. s., a Českou spořitelnu, a. s., nelze podle dovolatelky považovat za osoby
jednající ve shodě; to by bylo teoreticky možné pouze pro jednání Jižní
vodárenské, a. s., a České spořitelny, a. s., které však nebyly akcionáři
společnosti. Navíc u zástupců akcionářů nelze podle názoru dovolatelky hovořit
o jednání ve shodě. Obě posledně uvedené společnosti na valných hromadách
vystupovaly toliko jako zástupci akcionářů, nikoliv jako osoby, které nabyly
hlasovací práva. Odvolací soud dovodil, že Statutárnímu městu Zlín, Jižní vodárenské, a. s., a
České spořitelně, a. s., vznikla povinnost učinit nabídku převzetí, aniž vzal v
potaz, že Statutární město Zlín nabylo rozhodující podíl přesahující 40 % již v
rámci privatizace v letech 1993 až 1995, a s ohledem na článek VIII odst. 28
zákona č. 370/2000 Sb. mu nevznikla povinnost učinit nabídku převzetí ani ke
dni 1. ledna 2001, kdy nabyl účinnosti zákon č. 370/2000 Sb. Tato povinnost mu
nevznikla ani poté, do ukončení registrace akcií, neboť město ani samo, ani
(teoreticky) jednáním ve shodě nezískalo v této době podíl zakládající
povinnost učinit nabídku převzetí. Jižní vodárenské, a. s., a České spořitelně,
a. s., pak tato povinnost nemohla vzniknout již proto, že nebyly akcionáři
společnosti, a ani jednáním ve shodě s akcionářem společnosti nezískaly podíl
na hlasovacích právech, kterým by předtím akcionář nedisponoval, v takové výši,
která zakládá povinnost učinit nabídku převzetí. Statutární město Zlín jednáním
Jižní vodárenské, a. s., a České spořitelny, a. s., svůj podíl na akciích
společnosti nijak nezvýšilo. Dovolatelka dále zdůrazňuje, že plné moci udělené České spořitelně, a. s., a
Jižní vodárenské, a. s., jsou platné speciální plné moci dle § 184 odst. 1
obch. zák. Konečně má dovolatelka za to, že povinnost učinit nabídku převzetí uloženou
Jižní vodárenské, a. s., a České spořitelně, a. s., by nešlo ani fakticky
splnit a provést, a to právě z důvodu, že žádná ze jmenovaných není a nikdy
nebyla akcionářem společnosti. Poukazuje přitom na článek 13 odst. 2 stanov
společnosti, podle něhož je valná hromada povinna odmítnout převod akcií na
jméno, nepůjde-li o převod mezi obcemi, které jsou stávajícími akcionáři
společnosti. Navrhovatel b) považuje napadené rozhodnutí za správné, dovolání v rozsahu, v
němž směřuje do druhého výroku usnesení odvolacího soudu za nepřípustné, ve
zbytku za nedůvodné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud částečně odmítl a ve
zbytku zamítl. Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243b
odst. 5, § 240 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož
poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná)
odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo
198/2003, jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí
Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách). Brojí-li dovolatelka i proti druhému výroku napadeného usnesení, jímž odvolací
soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v části zamítnutí návrhu na
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady přijatého pod bodem 7, napadá
výrok rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto v její prospěch;
dovolání tudíž není v tomto rozsahu subjektivně přípustné. Pouze na okraj pak Nejvyšší soud podotýká, že v tomto rozsahu by dovolání mohlo
být objektivně přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci
předvídanou v § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací
soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového
vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom žádnou otázku, jež by
napadené rozhodnutí činila v této části zásadně právně významným, Nejvyššímu
soudu nepředkládá. Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl podle § 243b odst. 5, § 218
písm. b) o. s. ř. jako nepřípustné. Ve zbývajícím rozsahu je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Nejvyšší soud se nejprve – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním –
zabýval tím, zda je dán dovolací důvod vymezený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. S ohledem na dny uzavření výše popsaných smluv mezi Statutárním městem Zlín a
dalšími obcemi – akcionáři společnosti, Českou spořitelnou, a. s., a Jižní
vodárenskou, a. s. (26. dubna 2002, 29. července 2002), jakož i datum vyřazení
akcií společnosti z obchodování na veřejném trhu (5. prosince 2002), jsou pro
další úvahy Nejvyššího soudu rozhodná níže citovaná ustanovení obchodního
zákoníku ve znění účinném do 31. března 2003, tj. naposledy ve znění zákona č. 308/2002 Sb. Ustanovení § 183b odst. 1 obch. zák. určovalo:
Jsou-li účastnické cenné papíry cílové společnosti registrované, je akcionář,
který získá buď sám nebo společně s jinými osobami jednáním ve shodě (§ 66b)
podíl na hlasovacích právech (§ 183d), který mu umožňuje ovládnutí společnosti
(§ 66a), povinen do 60 dnů ode dne, který následuje po dnu, v němž akcionář
tento podíl získá nebo překročí, učinit nabídku převzetí všem majitelům
účastnických cenných papírů cílové společnosti. Podá-li tento akcionář žádost
podle odstavce 8 nebo 11, prodlužuje se tato lhůta o dobu 20 pracovních dnů.
Stejnou povinnost má i akcionář a osoby jednající s ním ve shodě, jejichž podíl
na účastnických cenných papírech nebo hlasovacích právech získaný podle první
věty dosáhne nebo překročí hranici dvou třetin a tří čtvrtin hlasovacích práv. Povinnost učinit nabídku převzetí vzniká dnem následujícím po dnu, v němž
akcionář podíl, který tuto povinnost zakládá, získá nebo překročí. Podle § 183b odst. 14 obch. zák. povinnost podle odstavce 1 má i osoba, jež
sama nebo společně s osobami, s nimiž jedná ve shodě, ovládne akcionáře, který
sám nebo spolu s osobami jednajícími ve shodě má podíl na hlasovacích právech v
cílové společnosti v rozsahu stanoveném v odstavci 1. Podle § 183g odst. 2 obch. zák. jestliže navrhovatel učinil nabídku převzetí v
rozporu se zákonem, není smlouva uzavřená na základě takové nabídky neplatná,
navrhovatel však nemůže vykonávat hlasovací práva v cílové společnosti spojená
s účastnickými cennými papíry, jejichž nabytí založilo povinnost učinit nabídku
převzetí. Je-li akcionář a osoby jednající s ním ve shodě, jimž vznikla
povinnost učinit nabídku převzetí, v prodlení s plněním této povinnosti, nejsou
oprávněny vykonávat hlasovací práva v cílové společnosti po dobu prodlení. Komise pro cenné papíry může rozhodnout, že navrhovatel, který porušil zákon
pouze nepodstatně, může vykonávat hlasovací práva v cílové společnosti za
podmínek uvedených v rozhodnutí. Zákaz výkonu hlasovacích práv platí také v
případě, kdy nebyla v rozporu se zákonem nabídka převzetí učiněna vůbec. Odvolací soud dovodil, že Statutární město Zlín, Česká spořitelna, a. s., a
Jižní vodárenská, a. s., sledovaly společný cíl, tj. prosazení plánovaného
provozního modelu, jednáním ve shodě ovládly společnost, a vznikla jim proto
povinnost učinit podle § 183b odst. 1 obch. zák. nabídku převzetí. S tímto
právním posouzením věci Nejvyšší soud nesouhlasí. Odvolací soud především přehlédl, že povinnost učinit nabídku převzetí zákon
ukládal pouze (s výjimkou dále uvedenou) akcionáři cílové společnosti a osobám
jednajícím s ním ve shodě. Jakkoliv osoba jednající ve shodě s akcionářem
nemusí být také akcionářem cílové společnosti (a přesto může disponovat s
hlasovacími právy ve společnosti – srov. zejm. § 66a odst. 6 obch. zák.),
primárně vzniká povinnost učinit nabídku převzetí podle § 183b odst. 1 obch. zák. akcionáři cílové společnosti. Při posuzování, zda akcionář získal rozhodný
podíl na hlasovacích právech, se přitom přihlíží i k hlasovacím právům, s nimiž
mohou disponovat osoby jednající s ním ve shodě. Výjimku z uvedeného pravidla, kdy zákon ukládá povinnost učinit nabídku
převzetí podle § 183b odst. 1 obch. zák. i jiné osobě než akcionáři cílové
společnosti (a osobám jednajícím s ním ve shodě), představuje § 183b odst. 14
obch. zák. Podle posledně označeného ustanovení svědčí tato povinnost také
osobám, které ovládly akcionáře majícího rozhodný podíl na hlasovacích právech
v cílové společnosti. Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že porušení
povinnosti učinit nabídku převzetí osobami vypočtenými v § 183b odst. 14 obch. zák.
nevede ex lege k sistaci hlasovacích práv spojených s akciemi akcionáře,
jehož povinné osoby ovládly (srov. § 183g odst. 5 obch. zák.). V projednávané věci Statutární město Zlín vlastnilo akcie společnosti
představující 47,41% podíl na základním kapitálu již před uzavřením sporných
smluv. Jejich uzavřením žádný podíl na hlasovacích právech nezískalo, a
povinnost učinit nabídku převzetí podle § 183b odst. 1 obch. zák. mu tudíž (v
důsledku jejich uzavření) nemohla vzniknout. Česká spořitelna, a. s., a Jižní
vodárenská, a. s., se v důsledku uzavření sporných smluv nestaly akcionáři
společnosti, ani na jejich základě neovládly akcionáře společnosti majícího
rozhodný podíl na hlasovacích právech; povinnost učinit nabídku převzetí tudíž
nevznikla ani jim. Za této situace je pak nadbytečné posuzovat, zda lze
Statutární město Zlín, Českou spořitelnu, a. s., a Jižní vodárenskou, a. s.,
považovat za osoby jednající ve shodě ve smyslu § 66b obch. zák. Není-li zde
akcionáře, který by (výše popsaným jednáním) získal rozhodný podíl na
hlasovacích právech (a to případně i s přihlédnutím k hlasům, s nimiž mohou
nakládat osoby jednající s ním ve shodě), nelze uvažovat o vzniku povinnosti
učinit nabídku převzetí podle § 183b odst. 1 obch. zák. Nevznikla-li Statutárnímu městu Zlín, České spořitelně, a. s., a Jižní
vodárenské, a. s., povinnost učinit nabídku převzetí, nestíhá akcionáře ani
zákaz výkonu hlasovacích práv podle § 183g odst. 2 obch. zák. Statutární město
Zlín, jehož zástupce se zúčastnil napadené valné hromady, tudíž mohlo hlasovací
práva spojená se svými akciemi vykonávat a k jeho účasti bylo nutno přihlédnout
jak ve vztahu k usnášeníschopnosti valné hromady, tak při počítání většiny
potřebné pro přijetí usnesení valné hromady. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod
podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud –
aniž se pro nadbytečnost zabýval dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a), odst. 3 o. s. ř. – usnesení odvolacího soudu ve zbývající části zrušil (§
243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc vrátil v tomto rozsahu
odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta
první a § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně
nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.