29 Cdo 52/2025-173
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00 00 13 50, proti žalovaným 1) Energy IN s. r. o., se sídlem v Brně, Lidická 700/19, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26 29 07 91, 2) H. P., zastoupené JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Drnovicích 169, PSČ 679 76, a 3) M. B., zastoupenému JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Drnovicích 169, PSČ 679 76, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 21 Cm 1/2022, o dovolání druhé žalované a třetího žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2024, č. j. 21 Cm 1/2022-137, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. září 2024, č. j. 4 Cmo 82/2024-148, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2024, č. j. 21 Cm 1/2022-137, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. září 2024, č. j. 4 Cmo 82/2024-148, se zamítá.
Krajský soud v Brně směnečným platebním rozkazem ze dne 14. března 2022, č. j. 21 Cm 1/2022-27, uložil žalovaným [1) Energy IN s. r. o., 2) H. P. a 3) M. B.], aby zaplatili žalobci (Československé obchodní bance, a. s.) společně a nerozdílně a) směnečný peníz 869.329,- Kč s 6% úrokem od 15. listopadu 2021 do zaplacení a směnečnou odměnu 2.897,76 Kč, b) směnečný peníz 412.282,- Kč s 6% úrokem od 15. listopadu 2021 do zaplacení a směnečnou odměnu 1.374,27 Kč, a c) směnečný peníz 149.600,- Kč s 6% úrokem z částky 2.135.663,- Kč od 30.
července 2021 do 6. září 2021, s 6% úrokem z částky 682.600,17 Kč od 7. září 2021 do 2. listopadu 2021 a s 6% úrokem z částky 149.600,17 Kč od 3. listopadu 2021 do zaplacení, a směnečnou odměnu 498,67 Kč, a na nákladech řízení (celkem) 71.800,- Kč. Rozhodl tak o povinnosti žalovaných zaplatit: a) směnku vystavenou prvním žalovaným dne 6. listopadu 2018 v Brně na řad žalobce na částku 869.329,- Kč, splatnou 15. listopadu 2021 u žalobce, avalovanou druhou žalovanou a třetím žalovaným, konkretizovanou číslem směnky 10997308S1B1 a údajem „smlouva č. 10997308S1000“ (dále jen „první směnka“); b) směnku vystavenou prvním žalovaným dne 6.
listopadu 2018 v Brně na řad žalobce na částku 412.282,- Kč, splatnou 15. listopadu 2021 u žalobce, avalovanou druhou žalovanou a třetím žalovaným, konkretizovanou číslem směnky 10997308S2SB1 a údajem „smlouva č. 10997308S2000“ (dále jen „druhá směnka“); c) směnku vystavenou prvním žalovaným dne 13. srpna 2019 v Brně na řad žalobce na částku 2.135.663,- Kč, splatnou 30. července 2021 u žalobce, avalovanou druhou žalovanou a třetím žalovaným, konkretizovanou číslem směnky 11769938S1SB1 a údajem „smlouva č. 11769938S1000“ (dále jen „třetí směnka“).
Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní včasné námitky [společným podáním ze dne 12. dubna 2022, doručeným soudu osobně téhož dne (č.l. 31 až 34)], ve kterých namítli, že: 1) předložené listiny (směnky) neobsahují název „směnka“, 2) neexistují směnkami zajištěné závazky z (úvěrových) smluv ze dne 6. listopadu 2018, č. 10997308S1000 a č. 10997308S2000, a ze dne 13. srpna 2019, č. 11769938S1000, 3) je nepřiměřená výše úroku z prodlení dle těchto smluv, 4) směnečným rukojmím nebyla řádně doručena výzva k zaplacení směnek a tito byli uvedeni v omyl ohledně důsledků pro případ dobrovolného neuhrazení směnek, 4) byla zkrácena práva druhé žalované zaručená zákonem a Ústavou České republiky (viz převod částky 533.000,- Kč z jejího účtu na účet žalobce), včetně absence titulu „exekuce“, „smluvního ujednání k jeho provedení“, neexistence, nesplatnosti a nevykonatelnosti pohledávky za druhou žalovanou k datu převodu, jakož i (v námitkách uplatněného) započtení v rozsahu této částky.
K těmto námitkám připojili (mimo jiné) fotokopie listin, konkrétně (úvěrových) smluv, (blanko)směnek a dohod o vyplňovacím právu směnečném (co do údajů směnečné sumy a data splatnosti) vztahujícím se k (označeným) směnkám (č. l. 35 až 58), jakož i smlouvu o úvěru ze dne 6. srpna 2019 č. 11741215S1000 (č. l. 59 až 61). Podáními doručenými soudu prvního stupně 8. července 2024 (č. l. 99 a č.
l. 101) druhá žalovaná vznesla námitku „neoprávněné změny“ (blanko)směnky, když nepodepsala ani smlouvu o úvěru ze dne 13. srpna 2019, ani dohodu o vyplňovacím právu směnečném z téhož data (vztahující se ke třetí směnce). Připustila, že měla pochybnost o této skutečnosti již v době podání (včasných) námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu; nebyla si však jista a námitku nevznesla. Teprve poté, kdy se seznámila s obsahem smlouvy o úvěru ze dne 6. srpna 2019 (a dohody o vyplňovacím právu z téhož data), zjistila, že tyto listiny nepodepsala.
V této souvislosti „se potvrdilo“ její podezření, že nepodepsala ani smlouvu o úvěru ze dne 13. srpna 2019, ani dohodu o vyplňovacím právu z téhož data ke třetí směnce. Jelikož neudělila žalobci právo doplnit třetí směnku o údaje data splatnosti a směnečné sumy, nemá povinnost na tuto směnku plnit. Současně druhá žalovaná požádala o prominutí zmeškání lhůty k podání této námitky (§ 58 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ? dále jen „o. s. ř.“), s tím, že převedla svůj podíl ve společnosti prvního žalovaného na D.
(s účinky k 26. listopadu 2021), přičemž se až z podkladů, které obdržela 5. června 2024, „seznámila“ se skutečností, že listiny z 13. srpna 2019 nepodepsala; proto měla žádost o prominutí zmeškání lhůty za včasnou. Podáními doručenými osobně soudu prvního stupně dne 10. července 2024 (č. l. 112 až 114) namítl třetí žalovaný, že nepodepsal dohody o vyplňovacím právu směnečném vztahující se k první, druhé a třetí směnce; neudělil tak žalobci právo doplnit do směnek scházející údaje směnečné sumy a data splatnosti.
Jakkoli měl již v době podání (včasných) námitek pochybnosti o tom, zda tyto dohody skutečně podepsal, námitku v tomto směru neuplatnil, když si tím nebyl jist. Až poté, kdy se seznámil se skutečností, že nepodepsal smlouvu o úvěru a dohodu o vyplňovacím právu ze dne 6. srpna 2019 (tj.
9. července 2024, kdy se seznámil s podáními druhé žalované ze dne 8. července 2024), si uvědomil, že nepodepsal ani dohody vyplňovacím právu ze dne 6. listopadu 2018 a 13. srpna 2019. Zároveň požádal (podle svého názoru včas) o prominutí zmeškání lhůty k podání těchto námitek. Řízení ve vztahu k prvnímu žalovanému Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. července 2024, č. j. 21 Cm 1/2022-125, které nabylo právní moci dne 28. srpna
2024, zastavil (§ 107 odst. 1 a 5 o. s. ř.), když první žalovaný byl dne 24. dubna 2024 vymazán z obchodního rejstříku [poté, kdy usnesením ze dne 7. listopadu 2023, č. j. KSBR 3 INS 7749/2022-B-33, které nabylo právní moci dne 23. listopadu 2023, Krajský soud v Brně jako insolvenční soud zrušil konkurs na jeho majetek podle § 308 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)]. Usnesením ze dne 31. července 2024, č. j. 21 Cm 1/2022-137, Krajský soud v Brně zamítl návrhy druhé žalované a třetího žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu . Soud prvního stupně – odkazuje na § 175 odst. 1 o. s. ř.
– uzavřel, že lhůta k
podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu není lhůtou pořádkovou ani soudcovskou; jde o lhůtu stanovenou zákonem, kterou soud není oprávněn prodlužovat. Současně poukázal na skutečnost, že od podání (původních) námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu „uběhly více jak dva roky“. Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhé žalované a třetího žalovaného usnesením ze dne 10. září 2024, č. j. 4 Cmo 82/2024-148, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud – cituje § 58 odst. 1 a § 175 odst. 1 a 4 o. s. ř. a vycházeje z obsahu spisu – shrnul, že směnečný platební rozkaz byl odvolatelům řádně
doručen a tito proti němu podali včasné a odůvodněné námitky, v nichž museli uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítají; k později zaslaným námitkám soud nemůže přihlížet.
Dále podotknul, že soud prvního stupně postupoval správně, když žádost žalovaných neposuzoval podle § 58 o. s. ř., neboť lhůtu k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nezmeškali [(původní) námitky učinili (včas) 12. dubna 2022]. Naplnili tak své procesní právo a nebyli z provedení úkonu (podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu) vyloučeni. Přitom bylo jen v jejich dispozici ? pokračoval odvolací soud ? v jakém rozsahu a jakými námitkami směnečný platební rozkaz napadli; i nadále však platí, že po uplynutí lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu již nelze vznášet námitky nové, byť se o to žalovaní pokusili prostřednictvím žádosti o prominutí zmeškání lhůty.
Snahu žalovaných o rozšíření námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu po uplynutí lhůty k jejich podání postupem podle § 58 o. s. ř. vyhodnotil jako pokus o zneužití tohoto zákonného ustanovení a pokus o obcházení § 175 odst. 4 o. s. ř.; takové jednání nemůže požívat právní ochranu (§ 2 a § 6 o. s. ř.).
Proti usnesení soudů nižších stupňů podali druhá žalovaná a třetí žalovaný dovolání, které mají za přípustné k řešení právní otázky, zda v situaci, kdy účastník řízení učiní procesní úkon v podobě podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, který z omluvitelného důvodu není kompletní, když neobsahuje jednu z námitek, k jejímuž podání účastníku řízení bránila překážka, která následně odpadla, přičemž účastník řízení požádal v zákonem stanovené lhůtě o prominutí zmeškání lhůty a s touto žádostí spojil zmeškaný (perfektní) procesní úkon, lze prominout zmeškání lhůty k takovému úkonu, z něhož byl účastník řízení (v jeho úplné podobě) vyloučen.
Dovolatelé popisují důvody, pro které neuplatnili námitky (viz shora označená podání) již v původních námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (tj. ve lhůtě určené § 175 odst. 1 o. s. ř.), včetně toho, proč nemohli následné námitky řádně (dostatečně určitě a konkrétně) vymezit bez „relevantních listin“ [viz námitka neoprávněné změny textu (blanko)směnky]. Požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V části, ve které dovolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ zastavil podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř., jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání). Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Ve zbývajícím rozsahu je dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení právní otázky dovolateli otevřené, týkající se (ne)možnosti prominout zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, dosud Nejvyšším soudem ve srovnatelných skutkových poměrech nezodpovězené. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 58 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon (odstavec 1). Soud může k žádosti účastníka přiznat odkladný účinek návrhu, aby bylo prominuto zmeškání lhůty (odstavec 2). Podle § 175 o. s. ř., předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá.
Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání (odstavec 1). Ustanovení § 174 odst. 4 se použijí obdobně (odstavec 2). Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn (odstavec 3).
Podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu (odstavec 4). Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 14. září 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněném pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 63/2016“), formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož účelem (smyslem) institutu prominutí zmeškání lhůty je umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu (on nebo jeho zástupce) „z omluvitelného důvodu“.
Po účastníku řízení nelze spravedlivě požadovat, aby nesl následky zmeškání lhůty, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu (jeho zástupci) zabránila provést procesní úkon včas. Při rozhodování o žádosti o prominutí zmeškání lhůty soud zkoumá (jen) to, zda účastník (nebo jeho zástupce) zmeškal lhůtu z omluvitelného důvodu a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší, a zda návrh na prominutí lhůty podal (nejpozději) do patnácti dnů po odpadnutí překážky (a spojil s ním i zmeškaný úkon).
K prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2020, sp. zn. 29 Cdo 3686/2028, a ze dne 31 ledna 2022, sp. zn. 29 Cdo 721/2020. Zbývá posoudit, zda a jak se tyto závěry prosadí v poměrech projednávané věci, kdy druhá žalovaná a třetí žalovaný (v době podpisu směnek jednatelé a společníci prvního žalovaného ? viz úplný výpis z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 42146;) podali proti směnečnému platebnímu rozkazu (včasné) námitky (viz podání ze dne 12.dubna 2022), přičemž následně (podáními doručenými soudu prvního stupně dne 8.
a 10. července 2024) uplatnili další námitky, jejichž prostřednictvím zpochybnili správnost směnečného platebního rozkazu, a ve vztahu k nimž se domáhají prominutí zmeškání lhůty proti směnečnému platebnímu rozkazu. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že jeho judikatura je ustálena v závěrech, podle nichž:
1) V námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 2988/2007, uveřejněný pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 101/2009“).
2) Předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný přitom nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách.
Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít ? podle jeho názoru ? význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují- li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v § 175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněný pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, opět R 101/2009 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněné pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jejichž závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v důvodech rozsudků ze dne 25. července 2024, sp. zn. 29 Cdo 3785/2023, a ze dne 27. listopadu 2025, sp. zn. 29 Cdo 3168/2024.
Jelikož druhá žalovaná a třetí žalovaný podali proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky (tj. nezmeškali lhůtu k podání těchto námitek), v nichž byli povinni uvést vše, co proti němu namítají, a koncentrace námitkového řízení jim bránila, aby po uplynutí lhůty k podání námitek uplatnili obranu, která nebyla uvedena ve včasných námitkách (viz shora citovaná judikatura, od níž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v poměrech dané věci), nelze ani analogicky uvažovat o možnosti aplikace § 58 odst. 1 o. s. ř. ve vztahu k novým (a opožděným) námitkám, byť založeným na skutečnostech, které nebyly žalovaným (dle jejich tvrzení) známy v běžící lhůtě určené § 175 odst. 1 o. s. ř. Současně nelze mít pochybnosti o tom, že prominutí zmeškání lhůty nepřichází v úvahu ani ve vztahu k těm námitkám, které jsou (pouze) přípustným doplněním již dříve (včas a řádně) uplatněných námitek.
Jinak řečeno, jestliže žalovaní podali proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky, a po uplynutí lhůty k podání námitek uplatnili nové námitky, které nebyly (pouze) přípustným doplněním včasných námitek, nemůže soud postupem podle § 58 odst. 1 o. s. ř. prominout zmeškání lhůty k podání těchto námitek; při rozhodování o tom, zda ponechá směnečný platební rozkaz v platnosti, k novým námitkám nepřihlíží.
Přitom opačný, dovolateli zastávaný právní názor by ve svých důsledcích nepřípustně (v rozporu s § 175 odst. 1 o. s. ř.) omezoval význam koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a ve svých důsledcích umožňoval, aby žalovaní žádali (a to i opakovaně) o prominutí zmeškání lhůty k podání nových (a tudíž poměřováno § 175 odst. 1 o. s. ř. opožděných) námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že v situaci, kdy žalovaní přiložili ke společným (včasným) námitkám proti směnečnému platebnímu rozkazu (mimo jiné) též fotokopie dohod o vyplňovacím právu směnečném, lze jen stěží uvažovat o tom, že se druhá žalovaná a třetí žalovaný dověděli o tom, že tyto dohody nepodepsali, až po uplynutí více než dvou let.
Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů nepodařilo zpochybnit (ve výsledku) správné rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud (při absenci vad řízení, k nimž u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti - § 242 odst. 3 o. s. ř.) dovolání zamítl jako nedůvodné [§ 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu