29 Cdo 526/2024-553
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 69 79 71 11, jako správce pozůstalosti po zemřelém J. M., proti žalovanému CENTRAL TREID s. r. o., se sídlem v Březové nad Svitavou, Brněnská 118, PSČ 569 02, identifikační číslo osoby 28 78 80 87, zastoupenému JUDr. Petrem Mjartanem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 1620/30, PSČ 500 02, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 52 Cm 521/2011, o žalobě na obnovu řízení podané žalovaným, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. října 2023, č. j. 2 Cmo 87/2023-502, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) směnečným platebním rozkazem ze dne 9. září 2011, č. j. 52 Cm 521/2011-8, uložil žalovanému (CENTRAL TREID s. r. o.), aby do tří dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu zaplatil (původnímu) žalobci (J. M.) směnečný peníz ve výši 900.000,- Kč s 6% úrokem od 1. srpna 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu 3.000,- Kč a náhradu nákladů řízení. Směnečný platební rozkaz nabyl právní moci ve výroku o věci samé dne 7.
října 2011, ve výroku o nákladech řízení dne 19. října 2011. Usnesením ze dne 2. května 2012, č. j. 52 Cm 521/2011-26, soud prvního stupně zamítl (první) žalobu podanou žalovaným na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. 52 Cm 521/2011; usnesení nabylo právní moci dne 2. června 2012. Podáním ze dne 22. srpna 2012 (doručeným soudu prvního stupně 7. září 2012) podal žalovaný (další) žalobu na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. 52 Cm 521/2011. Namítal, že podal dne 2. července 2012 trestní oznámení na Z.
M. a R. H. [a dne 18. července 2012 též na (původního) žalobce)], s tím, že donutili bývalého jednatele žalovaného (P. F. ? dále jen „P. F.“) pod pohrůžkou násilí, aby uzavřel kupní smlouvu o prodeji nemovitostí ve vlastnictví žalovaného (původnímu žalobci jako kupujícímu), a vystavil směnku, o jejímž zaplacení rozhodl soud prvního stupně (shora označeným) směnečným platebním rozkazem (dále jen „směnka“). Směnku (s datem vystavení dne 3. ledna 2011) nemohl P. F. daného dne vystavit, neboť v té době pobýval v Srbsku; o této skutečnosti byl žalovaný (jeho jednatel) informován dne 30.
června 2012. Směnka tak byla zfalšovaná nebo byla vystavena (až)
24. června 2011, a to pod fyzickým nátlakem a s nepravdivým datem vystavení; v obou případech jde o neplatnou směnku. Přitom P. F. nebyl oprávněn směnku (ani kupní smlouvu) dne 24. června 2011 podepsat, když byl odvolán z funkce jednatele žalovaného k 24. květnu 2011. Současně žalovaný tvrdí, že „bylo zmařeno“ řádné doručení směnečného platebního rozkazu, neboť k výběru poštovní schránky v sídle žalovaného „došlo několikrát nepovolanou osobou“. Tehdejší jednatel žalovaného (V. C.) se dopustil vážných chyb, nedokázal komunikovat přes datovou schránku; lze předpokládat, že právě proto nabyl směnečný platební rozkaz právní moci.
Všechny výše uvedené skutečnosti vyšly najevo (pokračoval žalovaný) až po právní moci směnečného platebního rozkazu a žalovaný je tak nemohl bez své viny použit v původním řízení. Usnesením ze dne 21. října 2016, č. j. 52 Cm 521/2011-255, soud prvního stupně řízení o žalobě na obnovu řízení přerušil do doby skončení řízení o pozůstalosti po zemřelém (původním) žalobci (J. M.), které je vedeno u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn. 24 D 1011/2014; usnesení nabylo právní moci dne 3. února 2017. Usnesením ze dne 15.
července 2019, č. j. 24 D 1011/2014-189, Nd 42/2018, Okresní soud v Nymburku ustanovil Českou republiku – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, správcem pozůstalosti (původního) žalobce, s tím, že správa pozůstalosti se týká zejména pohledávky zůstavitele ze směnky. Usnesením ze dne 16.
listopadu 2021, č. j. 52 Cm 521/2011-403, soud prvního stupně rozhodl, že v řízení o žalobě žalovaného na obnovu řízení bude na straně žalobce pokračováno s Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako správcem jeho pozůstalosti; usnesení nabylo právní moci dne 20. června 2020. Usnesením ze dne 30. března 2023, č. j. 52 Cm 521/2011-471, soud prvního stupně
zamítl žalobu na obnovu řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 30. října 2023, č. j. 2 Cmo 87/2023-502, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud – vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a odkazuje na § 228 odst. 1 písm. a), § 233 odst. 1 a § 235 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jakož i na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu ? shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žaloba na obnovu řízení je opožděná.
Žalovaný se totiž dozvěděl o okolnostech vystavení směnky (nejpozději) 19. března 2012, kdy mu bylo doručeno usnesení Policie České republiky ze dne 16. března 2012, č. j. KRPE-6508-47/TČ-2011-170981; žalobu na obnovu řízení však podal (až) 7. září 2012, tj. po uplynutí tříměsíční lhůty určené § 233 odst. 1 o. s. ř. Současně doplnil, že na tomto závěru nemůže nic změnit ani námitka žalovaného, podle níž soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl jím navržené důkazy; provedení těchto důkazů by nemohlo nic změnit na závěru o opožděnosti žaloby na obnovu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné (posuzováno podle celého obsahu dovolání) k řešení následujících právních otázek, jež odvolací soud (podle jeho názoru) zodpověděl v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu: a) Může soud poskytnout ochranu nesvobodnému (protiprávnímu) jednání na úkor zákonných práv druhého účastníka řízení? Může soud odmítnout ochranu práv, uplynula-li lhůta k podání návrhu na obnovu řízení, a to v řízení založeném na směnce vzniklé v důsledku protiprávního jednání, a žalovaný se v průběhu lhůty aktivně snažil zjistit okolnosti vzniku směnky a nepovažoval zjištění za úplná a dostačující? b) Je okolnost, že výstavce směnky pobýval v době vystavení směnky v zahraničí (mimo místo vystavení směnky), skutečností, která by mohla přivodit příznivější rozhodnutí ve věci? Může soud vyhodnotit obsah podstatného důkazu, aniž by jej procesně provedl, tj. může soud hodnotit, že určitá skutečnost by mohla/nemohla přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, aniž by provedl důkaz, který uvedenou skutečnost prokazuje? c) Může usnesení o odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu Policie České republiky zakládat domněnku, že se žalovaný dozvěděl o okolnostech vystavení směnky, tj. odůvodňovat počátek lhůty pro podání návrhu na obnovu řízení, přestože v rámci skutkové věci nebyla otázka vystavení směnky řešena? Lze počátek lhůty k podání návrhu na obnovu řízení vázat na skutečnosti uvedené v odůvodnění usnesení o odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu, přestože okolnosti týkající se směnky byly ze strany policejního orgánu dále zjišťovány a ani dovolatel nepovažoval skutková zjištění za ustálená? d) Je rozhodnutí přezkoumatelné? e) Může soud pokračovat v řízení se správcem „dědictví“, kterým je jmenována Česká republika, přestože zjištění, kdo je oprávněný dědic, nebrání spor o vlastnické právo, ale otázka ocenění pohledávky, a ve věci již bylo o pozůstalosti rozhodnuto s tím, že dědicem je Česká republika? Dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a odvolání za nepřípustné. Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je (v obecné poloze) v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; viz shrnutí této judikatury k § 228 odst. 1, § 232 odst. 2 a § 233 o. s. ř. obsažené např. v důvodech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2024, sp. zn. 29 Cdo 420/2023, včetně závěru, podle něhož právní úprava žaloby na obnovu řízení (coby mimořádného opravného prostředku) [a lhůt pro její podání] není v rozporu ústavním pořádkem a postup odvolacího soudu ústící v napadené rozhodnutí nepoškodil ústavně garantovaná práva dovolatele (včetně práva na spravedlivý proces).
V poměrech projednávané věci Nejvyšší soud dodává, že žalovaný se dozvěděl o důvodech obnovy řízení (o skutečnostech, rozhodnutích nebo důkazech, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně, a které mohly přivodit pro něj příznivější rozhodnutí) [§ 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nejpozději z (odůvodnění) usnesení Policie České republiky ze dne 16. března 2012, které sám doložil soudu prvního stupně spolu s (první) žalobou na obnovu řízení ve této věci dne 23. března 2012 (srov. č. l.
14 až 22 spisu). Z obsahu tohoto usnesení totiž zcela zjevně vyplývá, že k (již podanému) trestnímu oznámení se připojil dne 4. ledna 2012 i V. C. [v té době jednatel dlužníka (viz úplný výpis z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Hradci Králové, oddílu C, vložky 27476, podle něhož funkce jednatele jmenovanému vznikla 24. května 2011 a zanikla 30. ledna 2012)], který poukázal na skutečnost, že směnka byla podepsána za žalovaného neoprávněnou osobou (P. F.), popřípadě mohlo dojít ke zfalšování směnky.
Pravost svého podpisu na směnce, včetně skutečnosti, že směnku podepsal pod pohrůžkou násilí společně s dalšími listinami v době, kdy byl neznámými osobami vyvezen do lesa nedaleko za XY, potvrdil i P. F.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem je založeno výlučně na závěru o opožděnosti žaloby na obnovu řízení, nejsou další dovolatelem otevřené právní otázky způsobilé založit přípustnost dovolání. To platí i ve vztahu k osobě žalobce, když o tom, že v řízení bude pokračováno (§ 107 o. s. ř.) s Českou republikou ? Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako správcem pozůstalosti (původního) žalobce, rozhodl soud prvního stupně usnesením, které nabylo právní moci dne 20. června 2020. Posouzení, zda byly informace o okolnostech podpisu směnky obsažené v usnesení Policie České republiky ze dne 16. března 2012 vskutku pravdivé, pak není významné z hlediska včasnosti žaloby na obnovu řízení, nýbrž její důvodnosti. K provedení důkazu usnesením Policie České republiky ze dne 16. března 2012 v souladu s § 129 odst. 1 o. s. ř. srov. protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 30. března 2023 (č. l. 462-463). Konečně Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti ani o přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z paušální náhrady ve výši 300,- Kč (§ 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu) za vyjádření k dovolání (ze dne 22. ledna 2024). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 26. 2. 2025
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu