U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci
žalobce SEZEM, s. r. o., se sídlem v Brně, Fillova 1, PSČ 638 00, identifikační
číslo osoby 60739142, zastoupeného Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem, se sídlem
v Bohumíně, Na Úvoze 392, PSČ 735 52, proti žalované Ing. P. P., o zaplacení 6
310 746,85 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9
Cm 25/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne
2. června 2015, č. j. 8 Cmo 173/2015-81, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud
odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 238a o. s. ř.,
neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř., neboť v dovoláním otevřené
otázce – zda pohledávka na náhradu škody vůči členům statutárního orgánu
obchodní společnosti (způsobené porušením povinnosti péče řádného hospodáře) je
součástí závodu společnosti (a řízení o jejím zaplacení tudíž je řízením
týkajícím se závodu povinné ve smyslu § 338k odst. 6 o. s. ř.) – je napadené
usnesení v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou
přiléhavě odkázal odvolací soud. K tomu srov. především rozsudek ze dne 8.
prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo 1499/2009, uveřejněný pod číslem 53/2012 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. 29
Cdo 4652/2014, a usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 4658/2014. Od
závěrů formulovaných v označených rozhodnutích nemá Nejvyšší soud důvod se
odchýlit ani na základě argumentů, jež dovolatel snesl v dovolání v
projednávané věci.
Nadto nelze přehlédnout, že v projednávané věci se žalobce domáhá náhrady škody
podle ustanovení § 99 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenčního zákona). Z označeného ustanovení přitom nepochybně vyplývá, že
tento nárok přísluší (jen) věřitelům právnické osoby, jejímž statutárním
orgánem je (či byla) osoba, která porušila svou povinnost podat insolvenční
návrh (§ 98 odst. 2 insolvenčního zákona), nikoliv této právnické osobě
samotné. Jde tedy vskutku o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2015
Mgr.
Milan P o l á š e k
předseda
senátu