29 Cdo 5340/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v
právní věci žalobkyně EHILA s. r. o., se sídlem v Karlových Varech, Mattoniho
nábřeží 240/68, PSČ 360 09, identifikační číslo osoby 27 96 47 52, zastoupené
Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem, se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Pankráci
820/45, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) J. P. a 2) A. K., oběma zastoupeným
JUDr. Janem Kollárem, advokátem, se sídlem v Sokolově, Obce Ležáky 972, PSČ 356
01, o zaplacení částky 180.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u
Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 45 Cm 59/2013, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2014, č. j. 2 Cmo 522/2013-150,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 8.436,12 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí, k rukám jeho zástupce.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 8.436,12 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem změnil
rozsudek ze dne 25. července 2013, č. j. 45 Cm 59/2013-113, jímž Krajský soud v
Plzni uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku
180.000,- Kč s 6% úrokem od 2. května 2010 do zaplacení a směnečnou odměnu ve
výši 600,- Kč, tak, že žalobu zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení
před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud
odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho,
v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §
241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je
dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se
odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí
dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této
věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek
považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace
textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné
pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R
80/2013 (které je – stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu –
dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), jakož i usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013,
sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS
3892/13. Tomuto požadavku přitom dovolatelka v projednávané věci nedostála. V posuzované věci dovolatelka k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedla, že
„má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka odvolacím soudem v napadeném
rozsudku posouzena jinak“. Uvedený argument však způsobilým vymezením
přípustnosti dovolání v režimu ustanovení § 237 o. s. ř. není, když významově
neodpovídá žádnému z tam uvedených hledisek (srov. shodně např. důvody R
80/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo
2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Mělo-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem
vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“ (srov. znění § 237 o. s.
ř.),
šlo by o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen tehdy, bylo-li by z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky
hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud
odchýlit. Ani takový údaj se však z dovolání nepodává.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto
a vznikla jí tak povinnost hradit žalovaným jejich náklady řízení. Ty v daném
případě sestávají (u každého ze žalovaných) z mimosmluvní odměny za zastoupení
advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 15. prosince
2014), která podle ustanovení § 7 bodu 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k)
vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí (z
tarifní hodnoty ve výši 180.600,- Kč) částku 8.340,- Kč, jež se podle § 12
odst. 4 advokátního tarifu snižuje o 20 %, tj. na částku 6.672,- Kč, dále z
paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3
advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1, 3
o. s. ř.) ve výši 1.464,12 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího
řízení částku 8.436,12 Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov.
důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem
73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se
oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 22. prosince 2014
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu