29 Cdo 5353/2017-290
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobkyně Hyundai Motor Czech s. r. o., se sídlem v Praze 5, Siemensova 2717/4,
PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 28 39 97 57, zastoupené Mgr. Markem
Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00,
proti žalovanému K. K., zastoupenému Mgr. Andrejem Vacíkem, advokátem, se
sídlem v Praze, Smrčinská 3238/4, PSČ 150 00, o námitkách proti směnečnému
platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 89/2015,
o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. července
2017, č. j. 12 Cmo 149/2017-267, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. března 2017, č. j. 55 Cm 89/2015-257,
rozhodl, že „pokračuje“ v řízení přerušeném usnesením ze dne 24. června 2016,
č. j. 55 Cm 89/2015-244; dále zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení do
skončení dovolacího řízení o dovolání žalobkyně ve věcech vedených u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 88/2015 a sp. zn. 56 Cm 89/2015.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 10. července 2017, č.
j. 12 Cmo 149/2017-267, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o
pokračování v řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud
odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako bezpředmětné.
Učinil tak proto, že v mezidobí Nejvyšší soud již o dovoláních podaných v obou
výše označených věcech rozhodl, když jednak (ve věci vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 50 Cm 88/2015) usnesením ze dne 3. listopadu 2017, č. j. 23
Cdo 2212/2017-472, odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 22. listopadu 2016, č. j. 5 Cmo 272/2016-405, jednak (ve věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 89/2015) usnesením ze dne
30. ledna 2018, č. j. 23 Cdo 2853/2017-260, zastavil dovolací řízení o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2017, č. j. 12
Cmo 230/2016-219.
Za tohoto stavu řešení dovoláním otevřených otázek, jimiž dovolatelka brojí
proti závěru odvolacího soudu, podle kterého v poměrech dané věci nejsou
splněny předpoklady pro přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm.
c) o. s. ř., postrádá jakýmkoli smysl. Dovolání žalobkyně se tak stalo
bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného
rozhodnutí (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je
zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se
řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné
pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)
se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu