U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc.
JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní
věci TARUS, s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Třinci - Lyžbicích,
Jablunkovská 410, identifikační číslo 64 61 70 76, o zrušení obchodní
společnosti s likvidací, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm
4/2007, o dovolání společnosti TARUS, s. r. o. „v likvidaci“ proti usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. července 2009, č. j. 5 Cmo 223/2009 – 108
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 19. ledna 2007, č. j. 29 Cm 4/2007- 4, zahájil Krajský soud v
Ostravě postupem dle § 81 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení
o zrušení obchodní společnosti TARUS, s. r. o., s likvidací (dále jen
„společnost“). Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení ze
dne 7. dubna 2009, č. j. 29 Cm 4/2007 – 96, kterým Krajský soud v Ostravě
rozhodl, že se společnosti neustanovuje právní zástupce pro dovolací řízení, s
tím, že jde o zřejmě bezúspěšné dovolání, neboť podané dovolání proti usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. října 2008, č. j. 5 Cmo 385/2008-76 není
přípustné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala obchodní společnost TARUS, s. r. o.
dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)
lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
(v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř.) připouští.
Ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b), § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.
nezakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu proto, že je
nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné též proti
rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo
potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné
podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam.
Usnesení, jímž soud zamítl návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, však
není rozhodnutím ve věci samé; proto není dovolání přípustné ani dle posledně
označeného ustanovení (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
října 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněného v časopise Soudní judikatura
číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného;
Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta
první, o. s. ř.), odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.].
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu