29 Cdo 6037/2017-561
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a) D. Š., narozené XY, bytem XY, b) M.V.M., s. r. o., se sídlem v Praze 5, Blattného 2316/8, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 64 93 90 57, zastoupené JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9, PSČ 110 00, c) M. M., narozeného XY, bytem XY, d) L. Z., narozeného XY, bytem XY, e) T. M., narozeného XY, bytem XY, f) B. S., narozeného XY, posledně bytem XY, zemřelého dne 14. dubna 2016, g) J. D., narozeného XY, bytem XY, h) H. S., narozené XY, bytem XY, i) V. M., narozené XY, bytem XY, j) R. K., narozeného XY, bytem XY, zemřelého dne 3. března 2015, k) I. J., narozené XY, bytem XY, l) J. K., narozeného XY, bytem XY, m) R. N., narozeného XY, bytem XY, n) Z. K., narozeného XY, bytem XY, a o) L. D., narozené XY, bytem XY, p) J. K., narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému JUDr. Tomáši Pelikánovi, se sídlem v Praze 1, Dušní 866/22, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka P., identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 188/2008, o dovolání žalobkyně M.V.M., s. r. o. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2016, č. j. 19 Co 287/2016-454, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2016, č. j. 19 Co 287/2016-454, se mění takto: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. února 2016, č. j. 11 C 188/2008-367, se v zamítavém výroku I. ve vztahu mezi žalobcem M.V.M., s. r. o. a žalovaným mění tak, že se v řízení pokračuje.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. srpna 2016, č. j. 19 Co 287/2016-454, potvrdil usnesení ze dne 4. února 2016, č. j. 11 C 188/2008-367), ve výroku, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl návrh (tehdejších) žalobců na pokračování v řízení.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 263 odst. 1, § 265 odst. 1 až 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném od 1. ledna 2014, a vycházeje z toho, že usnesením ze dne 17. dubna 2019, č. j. MSPH 96 INS XY, Městský soud v Praze zjistil úpadek dlužníka a rozhodl o způsobu řešení úpadku konkursem – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žaloba o nahrazení projevu vůle může ve svém důsledku znamenat, že nemovitosti zahrnuté do majetkové podstaty (rozuměj v žalobě specifikované garáže, ohledně kterých je žalováno na smluvní přímus) přestanou být součástí majetkové podstaty. Z tohoto pohledu má spor v insolvenčních poměrech charakter sporu o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. Tím nastávají účinky předvídané v ustanovení § 263 odst. 1 insolvenčního zákona (jde spor o právech a povinnostech, které se týkají majetkové podstaty) a podle ustanovení § 265 odst. 1 insolvenčního zákona ve sporu nelze pokračovat.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně M.V.M., s. r. o. (dále jen „žalobkyně“) dovolání, namítajíc, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (mimo jiné) otázka (ne)možnosti pokračovat v řízení, jehož předmětem je žaloba o nahrazení projevu vůle Dovolatelka zdůrazňuje, že v poměrech dané věci nejde o žalobu o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, pročež se nemůže prosadit „judikatura“, na kterou odkazovaly soudy nižších stupňů. Dovolatelka snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož v řízení lze pokračovat a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že „se usnesení soudu prvního stupně zrušuje a v řízení se pokračuje“.
Insolvenční správce dlužníka P. považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné, resp. nedůvodné. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dovolání žalobkyně je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovoláním otevřené, týkající se výkladu ustanovení § 263 a násl. insolvenčního zákona, jde-li o (ne)možnost pokračovat v řízení, které bylo přerušeno rozhodnutím insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek „dlužníka“, Nejvyšším soudem dosud v daných poměrech nezodpovězené.
Podle ustanovení § 263 insolvenčního zákona, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, přerušují se soudní a rozhodčí řízení, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník, prohlášením konkursu. V těchto řízeních lze pokračovat jen za podmínek stanovených tímto zákonem; možnost postupovat podle ustanovení § 141a tím není dotčena (odstavec 1). Je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a neběží stanovené lhůty.
Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu (odstavec 2). Přerušení řízení působí na účastníky řízení, kteří v řízení vystupují na téže straně jako dlužník, jen jde-li o nerozlučné společenství nebo o vedlejší účastenství (odstavec 3). Jakmile se soud, rozhodce nebo stálý rozhodčí soud příslušný k projednání a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1, vyrozumí o tom účastníky řízení; současně je poučí, za jakých podmínek lze v řízení pokračovat. Rozhodnutí již vydaná se v době, kdy je řízení přerušeno, nedoručují; bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí, avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá rozhodnutí právní moci.
Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu (odstavec 4).
Podle ustanovení § 265 insolvenčního zákona v přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu věřitelé uplatňovali proti dlužníku pohledávky nebo jiná práva, které se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, lze pokračovat na návrh těchto věřitelů nebo insolvenčního správce, jde-li o spory o rozsah majetkové podstaty, s výjimkou sporů o vyloučení majetku z ní, nebo jde-li o řízení o nárocích s právem na uspokojení ze zajištění anebo o řízení o pohledávkách za majetkovou podstatou nebo o pohledávkách postavených jim na roveň.
Dnem, kdy soudu, rozhodci nebo stálému rozhodčímu soudu, u kterého je řízení vedeno, došel návrh na pokračování v řízení, se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka (odstavec 1). V řízeních o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, lze po prohlášení konkursu pokračovat, jen rozhodl-li o tom na návrh osoby, která takové nároky uplatňuje, nebo na návrh insolvenčního správce insolvenční soud; obdobně to platí, jde-li o řízení přerušená prohlášením konkursu podle § 263, kterých se netýká úprava obsažená v § 264 a odstavci 1.
Proti rozhodnutí o tomto návrhu není odvolání přípustné. Rozhodnutí se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a navrhovateli (odstavec 2). Rozhodnutí o pokračování v řízení podle odstavce 2 může insolvenční soud vydat, jen může-li pokračování v řízení vést k vyjasnění sporných otázek vyvolaných insolvenčním řízením nebo k ukončení dlužníkových sporů způsobem, který nezatěžuje majetkovou podstatu. Tímto rozhodnutím se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka; v řízení však lze pokračovat až po přezkumném jednání (odstavec 3).
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že: a) Řízení vedené u soudu prvního stupně bylo zahájeno žalobou (směřující proti žalovanému P.) dne 12. května 2008. b) Insolvenční řízení ve věci dlužníka (P.) bylo zahájeno věřitelským insolvenčním návrhem došlým Městskému soudu v Praze dne 13. února 2009; insolvenční soud usnesením ze dne 7. dubna 2009, č. j. MSPH 96 INS XY, zjistil úpadek dlužníka (žalovaného), rozhodl o způsobu řešení jeho úpadku konkursem a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Tomáše Pelikána.
c) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. srpna 2009, č. j. Ncp 1419/2009-128, rozhodl, že ve věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy. d) Insolvenční správce podáním ze dne 18. listopadu 2009 (č. l. 138 až 139) informoval soud prvního stupně o tom, že insolvenční soud rozhodl o úpadku žalovaného a způsobu jeho řešení konkursem; současně zdůraznil, že nenavrhuje pokračovat v řízení a že má za to, že v daném řízení ani pokračovat nelze. e) Přípisem ze dne 15. ledna 2010 informoval soud prvního stupně žalobce o přerušení řízení podle ustanovení § 263 odst. 1 insolvenčního zákona.
f) Podáním datovaným 27. března 2015 (č. l. 343) navrhla dovolatelka, aby soud pokračoval v řízení.
V poměrech dané věci, kdy předmětem řízení je (mimo jiné) žaloba dovolatelky, aby žalovanému byla uložena povinnost uzavřít s dovolatelkou kupní smlouvu ohledně garáže (v žalobě specifikované), nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že se dané soudní řízení, týká majetkové podstaty dlužníka; rozhodnutím o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (7. dubna 2009) tak bylo řízení přerušeno (§ 263 odst. 1 insolvenčního zákona). Jelikož v době prohlášení konkursu dlužník v řízení vystupoval jako žalovaný, bylo možno v přerušeném řízení pokračovat pouze za splnění podmínek určených v ustanovení § 265 odst. 1 insolvenčního zákona; o tom, že dovolatelkou uplatněný „nárok“ není pohledávkou nebo jiným právem, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené (a tudíž nepřichází v úvahu aplikace ustanovení § 265 odst. 2 insolvenčního zákona), nemá Nejvyšší soud (shodně se soudy nižších stupňů) žádné pochybnosti.
Srov. např. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. 29 Cdo 2951/2010, uveřejněné pod číslem 137/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Zbývá posoudit, zda jsou splněny předpoklady pro pokračování v řízení určené ustanovením § 265 odst. 1 insolvenčního zákona, jinými slovy, zda jde o spor o vyloučení majetku (zde garáže) z majetkové podstaty dlužníka. Jak je zřejmé z žalobních tvrzení, dovolatelka se domáhá uzavření kupní smlouvy, a to s ohledem na v žalobě zmíněnou smlouvu o uzavření budoucí smlouvy kupní, kterou dovolatelka (jako budoucí kupující) uzavřela s dlužníkem (jako budoucím prodávajícím) s poukazem na zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů).
Takto uplatněný nárok nelze považovat za nárok na vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka již proto, že teprve případný úspěch dovolatelky v tomto řízení by znamenal, že by dovolatelce vzniklo (mohlo vzniknout) právo, na jehož základě by mohla být úspěšná s žalobou o vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka. Naopak akceptace (opačného) názoru odvolacího soudu by ve svém důsledku vedla dovolatelku do procesní pasti; po zániku účinků prohlášení konkursu v důsledku zrušení konkursu podle ustanovení § 308 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona by totiž spor vzhledem ke zpeněžení majetku dlužníka ztratil smysl.
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, není správné, Nejvyšší soud usnesení soudů nižších stupňů změnil tak, že se v řízení ve vztahu mezi dovolatelkou a žalovaným pokračuje [§ 243d písm. b) o. s. ř.]. Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud dodává, že za stavu, kdy rozhodoval (jen) o dovolání žalobkyně M.V.M., s. r. o., nezohlednil při označení (ostatních) žalobců v záhlaví tohoto usnesení změny, které se podávají z výroku II.
usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. února 2019 (zastavení řízení ve vztahu mezi žalobci D. Š. a M. M. a žalovaným), jakož i z dalších skutečností, které nastaly (s výjimkou úmrtí R. M. dne 3. března 2015 – viz též usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. ledna 2017, č. j. 11 C 188/2008-488, o tom, že v řízení bude pokračováno s K. H.) v době po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (úmrtí B. S., zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby ve vztahu k L. Z., H. S., V. M., J.
K. a J. K. – viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. prosince 2017, č. j. 11 C 188/2008-540, a zpětvzetí žaloby J. D., I. J. a L. D.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2019
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu