29 Cdo 631/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
navrhovatelky Forest Trade International (F.T.I.) a. s. v likvidaci, se sídlem
v Praze 1, Václavské náměstí 17, identifikační číslo osoby 47116196, PSČ 110
00, zastoupené JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou, se sídlem v Praze -
Bubenči, Puškinovo nám. 14, PSČ 160 00, za účasti společnosti LESY RUDA a. s.,
se sídlem v Rudě nad Moravou, 9. května 132, PSČ 789 63, identifikační číslo
osoby 47151234, zastoupené JUDr. Jaroslavem Němečkem, advokátem, se sídlem v
Šumperku, Blahoslavova 4, PSČ 787 01, o zaplacení částky 120.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Cm 181/2008,
o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.
června 2009, č. j. 8 Cmo 125/2009-104, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání
navrhovatelky rozsudek ze dne 21. ledna 2009, č. j. 42 Cm 181/2008-70, jímž
Krajský soud v Ostravě zamítl návrh, kterým se navrhovatelka domáhala zaplacení
částky 120.000,- Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené části emisního kursu
akcií. Proti rozsudku odvolacího soudu – a to výslovně proti všem jeho výrokům –
podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné. V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku
napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i
ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech
odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení
Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné
pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud -
jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového
vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádnou
otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného
rozhodnutí, k řešení nepředkládá. Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož se závazek splatit
emisní kurs akcií, jež zakladatel akciové společnosti upsal v zakladatelské
smlouvě (srov. § 177 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku /dále jen
„obch. zák.“/), podléhá promlčení a promlčuje se v obecné čtyřleté promlčecí
době, plyne z ustanovení § 261 odst. 3 písm. a/ a § 387 odst. 2 obch. zák., a
je v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem již v rozsudku ze dne 22. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1553/2007 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura
číslo 9, ročník 2009, pod číslem 133), jehož závěry se obdobně prosadí i v
poměrech akciové společnosti. Napadené rozhodnutí tudíž zásadně právně
významným nečiní. Jelikož se dovolatelka domáhala zaplacení částky 120.000,- Kč s příslušenstvím
z titulu povinnosti společnosti LESY RUDA a. s. (jakožto zakladatele
dovolatelky) splatit emisní kurs akcií, nejsou pro posouzení přípustnosti
dovolání právně významné úvahy dovolatelky o výkladu ustanovení § 56 odst. 6
obch. zák. a rozsahu ručení akcionářů za závazky akciové společnosti. Odvolací
soud ostatně své rozhodnutí na výkladu posledně označeného ustanovení (správně)
nezaložil. Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší
soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být
dovolání přípustné. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a
§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a
společnosti LESY RUDA a. s. podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení
nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části
první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu