29 Cdo 634/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci
žalobkyně A. – C. a. s., zastoupené advokátem, proti žalované JUDr. D. S.,
advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadce L. Š., o určení práva na
oddělené uspokojení pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod
sp. zn. 35 Cm 68/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 27. září 2006, č. j. 4 Cmo 64/2005-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. listopadu 2004, č. j. 35 Cm
68/2003-33, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalovanému správci
konkursní podstaty úpadce L. Š. domáhala určení nároku na oddělené uspokojení
své pohledávky z výtěžku zpeněžení označených zastavených nemovitostí.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud přitakal soudu prvního
stupně v závěru, že žalobkynino právo na oddělené uspokojení pohledávky
zjištěné v konkursu vedeném na majetek úpadce zaniklo tím, že za trvání prvního
konkursu vedeného na majetek úpadce došlo ke zpeněžení zajištění (zastavených
nemovitostí) a že konkurs na majetek úpadce byl zrušen (usnesením ze dne 20.
srpna 2002, č. j. 29 Cdo 976/2000-405, jímž Nejvyšší soud zrušil usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. července 1999, č. j. 48 K
1046/99-85, o prohlášení konkursu i toto usnesení potvrzující usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 4. října 1999, č. j. 1 Ko 261/99-183), aniž její právní
předchůdkyně obdržela výtěžek zpeněžení deponovaný na účtu konkursní podstaty.
V novém konkursu vedeném na majetek téhož úpadce (prohlášeném v rámci téhož
řízení usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. července 2003, č.
j. 48 K 1046/99-1459), nemá správce konkursní podstaty fakticky z čeho
uspokojit žalobkyni jako oddělenou věřitelku a v důsledku zániku zástavních
práv ji za takovou věřitelku ani nemůže považovat. Nakládal-li úpadce s
peněžními prostředky získanými zpeněžením zastavených nemovitostí v původním
konkursu po zrušení onoho konkursu, lze podle odvolacího soudu připustit, že
tak činil v rozporu s ustanovením § 4a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a
vyrovnání (dále též jen „ZKV“) a z těchto případných neplatných úkonů by tak
bylo možné tyto hodnoty získat zpět do konkursní podstaty.
Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, přisuzujíc mu
(v intencích § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu - dále též jen „o.
s. ř.“) zásadní význam po stránce právní a namítajíc, že spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm.
b/ o. s. ř.). Poukazujíc na ustanovení § 2 odst. 1 a § 28 odst. 1 a 5 ZKV
dovolatelka uvádí, že skutečnost, že v určité fázi konkursního řízení, „která
byla zrušena a poté znovu nařízena“, došlo ke zpeněžení nemovitostí a tím k
zániku zástavního práva, nemůže znamenat, že jako konkursní věřitelka nemá
pohledávku, „která byla zajištěna zástavním právem“. To, že správce konkursní
podstaty ji nemá v nově prohlášeném konkursu jako oddělenou věřitelku z čeho
uspokojit, není podle dovolatelky rozhodující. Zákon nehovoří o tom, zda
výtěžek zpeněžení zůstane v konkursu a v dané situaci je navíc přesně známo, za
kolik byly nemovitosti zpeněženy, kolik činily náklady na jejich správu a jaký
byl podíl oddělené věřitelky. Je rovněž známo, že tyto prostředky „byly z účtu
vyvedeny úpadcem“, přičemž šlo o absolutně neplatný právní úkon pro rozpor s
ustanovením § 4a ZKV. Je tedy možné, že se peněžní prostředky vrátí do
konkursní podstaty a dovolatelka by z nich měla být uspokojena jako oddělená
věřitelka.
Se zřetelem k bodu 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského
soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005 (podle občanského soudního
řádu ve stejném znění projednal odvolací soud odvolání a rozhodl o něm).
V průběhu dovolacího řízení došlo ke změně v osobě správce konkursní podstaty
úpadce, když usnesením ze dne 2. února 2007, sp. zn. 48 K 1046/99, zprostil
Krajský soud v Hradci Králové (na jeho žádost) výkonu funkce JUDr. K. K. a
novou správkyní konkursní podstaty ustanovil JUDr. D. S. Nejvyšší soud proto v
dovolacím řízení dále jako se žalovanou bez dalšího jednal s JUDr. D. S.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být
dovolání přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o případ dle §
237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), přičemž důvod připustit dovolání Nejvyšší
soud neshledal. Otázku předkládanou mu v dovolání k řešení totiž zodpověděl již
v rozsudku ze dne 27. září 2006, sp. zn. 29 Odo 961/2006, uveřejněném v
časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2007, pod číslem 10.
Případ posuzovaný v označené věci se od této věci lišil toliko tím, že k novému
prohlášení konkursu na majetek téhož dlužníka došlo v novém konkursním řízení
(po pravomocném skončení původního konkursního řízení). Tato skutková odchylka
však v rovině právní význam nemá.
V rozsudku sp. zn. 29 Odo 961/2006 pak Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že
byl-li po předchozím zrušení konkursu znovu prohlášen konkurs na majetek téhož
dlužníka, nejsou konkursní věřitelé ani správce konkursní podstaty vázáni
procesními úkony, které v procesu přezkoumávání přihlášených pohledávek učinili
podle § 23 a násl. ZKV za trvání účinků prvního konkursu. Dále vysvětlil, že
konkursnímu věřiteli s právem na oddělené uspokojení pohledávky z titulu
zástavního práva, jehož zástavní právo zaniklo za trvání konkursu zpeněžením
zástavy (§ 28 odst. 5 ZKV), již v novém konkursu prohlášeném na majetek téhož
dlužníka právo na oddělené uspokojení pohledávky na základě stejného titulu
nenáleží. Konečně uvedl, že zajištěný konkursní věřitel, jehož zástavní právo
zaniklo v průběhu konkursu zpeněžením zástavy, má právo na vyplacení příslušné
části čistého výtěžku zpeněžení zástavy, i když po zpeněžení zástavy dojde ke
zrušení konkursu. Výplatu odpovídající části čistého výtěžku zpeněžení
připadajícího na zajištěného konkursního věřitele provede správce konkursní
podstaty v mezích činnosti, k níž je povinen v době od zrušení konkursu do
doby, než jej konkursní soud zprostí funkce.
K těmto závěrům, na jejichž zdůvodnění v označeném rozsudku v podrobnostech
odkazuje, Nejvyšší soud dále dodal, že byly-li peněžní prostředky získané
zpeněžením zástavy v prvním konkursu po zrušení konkursu (z pohledu výše
řečeného nesprávně) předány dlužníku (v této věci ponechány na účtu, se kterým
mohl dlužník disponovat), nelze uvedenou situaci řešit tím, že soud v novém
konkursu prohlášeném na majetek stejného dlužníka přizná žalobkyni právo na
oddělené uspokojení z titulu zástavního práva, které zaniklo. Jsou-li uvedené
peněžní prostředky v konkursní podstatě úpadce v rámci nového konkursu coby
výtěžek zpeněžení zástavy ještě rozpoznatelné (a nacházejí-li se vůbec v
konkursní podstatě), může se žalobkyně domáhat jejich vyloučení ze soupisu
majetku konkursní podstaty úpadce vylučovací žalobou podle § 19 odst. 2 ZKV
(srov. k tomu též závěry obsažené v rozsudcích Nejvyššího soudu uveřejněných
pod čísly 81/2005 a 85/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jiná
práva ve vztahu k majetku konkursní podstaty z titulu dříve existujícího
zástavního práva již uplatnit nemůže (tím není dotčeno její právo uplatnit
případný nárok na náhradu škody způsobené tím, že jí v rámci prvního konkursu
příslušná část výtěžku zpeněžení zástavy nebyla vyplacena).
Jelikož závěry formulované v rozsudku 29 Odo 961/2006 jsou v souladu s tím, jak
o věci rozhodl odvolací soud, neshledal Nejvyšší soud dovolání přípustným ani
podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5,
§ 218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího říjení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, §
224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto,
přičemž u žalované žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. března 2007
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu