USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobceChytrý nájem s. r. o., se sídlem v Chotíkově 479, PSČ 330 17, identifikační číslo osoby 29158958, zastoupeného JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, sady 5. května 296/36, PSČ 301 00, proti žalované E. T., zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, o žalobě na obnovu řízení podané žalovanou, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 24/2023, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2023, č. j. 2 Cmo 127/2023-68, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.909,10 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
1. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26. 6. 2023, č. j. 41 Cm 24/2023-43, zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného (ve vztahu k žalované) u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 32/2019 (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 40.220,40 Kč (výrok II.).
2. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalované potvrdil usnesení soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. (první výrok), změnil je v nákladovém výroku II. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6.534 Kč (druhý výrok), a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.703,40 Kč (třetí výrok).
3. Odvolací soud vyšel (ve shodě se soudem prvního stupně) zejména z toho, že: [1] Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 16. 1. 2023 se žalovaná domáhala povolení obnovy řízení vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. 41 Cm 32/2019, ve kterém žalobce požadoval po I. T. (dále jen „I. T.“) [původně prvním žalovaném] a žalované (původně druhé žalované) zaplacení směnečné pohledávky ve výši 619.650 Kč s postižními právy. [2] Rozsudkem ze dne 24. 6. 2019, č. j. 41 Cm 32/2019-127, soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz, kterým zavázal k plnění
ze směnky I. T. a žalovanou. Proti rozsudku podali I. T. a žalovaná odvolání. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila soudní poplatek za odvolání, soud prvního stupně odvolací řízení ve vztahu k žalované usnesením ze dne 11. 9. 2019, č. j. 41 Cm 32/2019-150, zastavil. Odvolací soud usnesením ze dne 2. 1. 2020, č. j. 12 Cmo 290/2019-158, (mimo jiné) usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o zastavení řízení o odvolání žalované. Dovolání žalované podané proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud zamítl usnesením ze dne 29. 7. 2020, č. j. 29 Cdo 1625/2020-201 (rozhodnutí bylo uveřejněno pod číslem 1/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 1/2021“).
[3] O odvolání I. T. (proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 24. 6. 2019) rozhodl odvolací soud rozsudkem ze dne 20. 1. 2021, č. j. 12 Cmo 53/2020-229, tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 9. 2022, č. j. 29 Cdo 1765/2021-266, k dovolání I. T. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud poté usnesením ze dne 8. 3. 2023, č. j. 12 Cmo 53/2020-279, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24. 6. 2019 a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
4. Na takto ustaveném základě odvolací soud předeslal, že pro rozhodnutí dané věci bylo určující posouzení otázky, zda rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1765/2021 (jímž Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 24. 6. 2019) lze považovat za rozhodnutí, jež může být důvodem obnovy řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Přitom zdůraznil, že žalobu na obnovu řízení je třeba (v souladu s ustálenou judikaturou) chápat jako prostředek mimořádné nápravy vadných rozhodnutí, která směřují k odstranění skutkových vad a nikoli vad právního posouzení nebo vad procesněprávních.
5. V poměrech dané věci, pokračoval odvolací soud, se Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1765/2021 nezabýval žádnými „novými skutečnostmi nebo důkazy“, ani neřešil žádnou předběžnou otázku, vyslovil pouze (s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/21) odlišný právní názor na povahu ujednání (smlouvy o půjčce), jež bylo podkladem pro vystavení sporné směnky. Na rozsudek Nejvyššího soudu proto nelze nahlížet jako na rozhodnutí, na jehož základě lze povolit obnovu řízení. To, že rozsudek soudu prvního stupně byl ve vztahu k I. T. zrušen a vůči žalované je pravomocný a vykonatelný, není podle odvolacího soudu výjimečnou skutečností a nelze ji považovat za vyjádření nespravedlnosti. Jde o výsledek aktivního přístupu I. T., který využil k nápravě (nesprávného) rozsudku soudu prvního stupně dvou opravných prostředků (odvolání a dovolání), naopak žalovaná zůstala v tomto směru pasivní a musela si být vědoma toho (vzhledem k poučení, které se jí dostalo), že v odvolacím řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku nelze pokračovat a toto řízení bude zastaveno.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, eventuálně právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Dovolatelka Nejvyššímu soudu předkládá k posouzení otázku (kterou považuje za neřešenou), zda je dán důvod obnovy řízení dle § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., bylo-li v téže věci stejné rozhodnutí vůči jednomu účastníku zrušeno, zatímco vůči druhému právní moc stejného rozhodnutí byla zachována z důvodu zastavení řízení o odvolání.
8. Podle dovolatelky nelze na danou věc aplikovat závěr formulovaný Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2794/2014, podle něhož právní názor, projevený v později přijatém rozhodnutí v jiné právní věci, sám o sobě důvodem obnovy řízení není. V projednávané věci totiž o jinou právní věc nejde. Potud dovolatelka zdůrazňuje, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24. 6. 2019 vůči ní nabyl právní moci a byl vykonán, zatímco vůči I. T. byl stejný rozsudek následně pro jeho právní vady zrušen. Podle dovolatelky tím nastal stav neslučitelný se základními principy právního státu.
9. Dovolatelka rovněž setrvává na názoru, že (v původním řízení) bylo odvolací řízení vůči ní zastaveno nezákonně, neboť poplatková povinnost účastníků měla být solidární.
10. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout, maje za správný závěr odvolacího soudu, podle kterého rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1765/2021 není rozhodnutím, jež má na mysli § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., neboť tímto rozhodnutím dovolací soud pouze vyjádřil odlišný právní názor, a to beze změny skutkových okolností.
11. Dovolání žalované, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
12. Učinil tak proto, že dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu§ 237 o. s. ř.
13. Judikatura Nejvyššího soudu je ve vztahu k dovolatelkou předestřené otázce ustálena v následujících závěrech:
[1] Žaloba na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem, s jehož připuštěním se pojí zásah do právní moci soudního rozhodnutí a dochází tak k prolomení principu právní jistoty, tedy principu, jenž patří k základním atributům právního státu. Obnova řízení může proto sloužit k dodatečnému zjednání nápravy ve skutkovém stavu věci toliko tam, kde skutkový stav nemohl být náležitě (úplně a správně) zjištěn již v původním řízení. Tyto aspekty je pak třeba mít vždy na zřeteli při posouzení, zda jsou v konkrétním případě naplněny zákonem stanovené důvody obnovy řízení.
[2] Rozhodnutím, které jako důvod obnovy řízení stanoví § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., míní zákon rozhodnutí o předběžných otázkách ve smyslu § 135 odst. 1 a 2 o. s. ř., to jest případy, když příslušný orgán rozhodl odlišně o předběžné otázce, jestliže byl soud rozhodnutím předchozím vázán (§ 135 odst. 1) či z dřívějšího rozhodnutí vycházel (§ 135 odst. 2), anebo posoudil-li předběžnou otázku sám (§ 135 odst. 2) a poté bylo zjištěno, že příslušný orgán kdykoli vydaným rozhodnutím ji posoudil jinak.
[3] Nové rozhodnutí coby důvod obnovy řízení, uvedený v § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., je nejen rozhodnutí jiného soudu nebo dalšího příslušného orgánu, které bylo vydáno v době původního řízení a jehož nemohl účastník bez své viny použít, ale také rozhodnutí, které bylo vydáno až po skončení původního řízení; podstatné přitom je, že toto rozhodnutí vypovídá o skutečnostech a důkazech, které byly předmětem původního řízení a řeší předběžnou otázku, jejíž zodpovězení bylo rozhodné pro výsledek původního řízení. Právní názor, projevený v později přijatém rozhodnutí v jiné právní věci, sám o sobě důvodem obnovy řízení není.
[4] Skutečnosti a důkazy jsou ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. nové tehdy, jestliže je účastník řízení – přestože v době původního řízení objektivně vzato existovaly – nemohl použít bez své viny, tj. proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost.
[5] Původním řízením se rozumí vždy řízení před soudem prvního stupně. Bylo-li proti rozhodnutí soudu prvního stupně podáno odvolání, rozumí se „původním řízením“ také řízení před odvolacím soudem, avšak jen za předpokladu, že šlo o takové skutečnosti nebo důkazy, jejichž uplatnění v odvolání nebo v odvolacím řízení umožňují ustanovení § 205a a § 211a o. s. ř.
[6] Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad; k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky – odvolání, dovolání či žaloba pro zmatečnost. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 322/98, uveřejněné pod číslem 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sen. zn. 29 ICdo 31/2017, ze dne 3. 10. 2019, sp. zn. 29 Cdo 4433/2017, ze dne 15. 9. 2021, sp. zn.
14. Napadené rozhodnutí je s touto judikaturou v souladu a důvod přikročit ke změně uvedených závěrů Nejvyšší soud nenachází ani v argumentech obsažených v podaném dovolání. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1765/2021 nelze považovat za rozhodnutí, jež coby důvod obnovy předjímá ustanovení § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad (k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky). Právě o takovou revizi zde dovolatelka žalobou na obnovu řízení ovšem evidentně usiluje.
15. Jen pro úplnost Nejvyšší soud (k výhradě dovolatelky týkající se povahy poplatkové povinnosti solidárních dlužníků) poukazuje na důvody R 1/2021, z nichž je zřejmé, že solidární poplatková povinnost se v případě výstavce směnky vlastní a směnečného rukojmího neprosadí (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2935/20).
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost hradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení.
17. Ty v daném případě sestávají z mimosoudní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 12. 6. 2024), která podle ustanovení § 7 bodu 6. a § 11 odst. 1 písm. k/, odst. 2 písm. c/ a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu) [srov. v této souvislosti též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], činí (z tarifní hodnoty 621.715 Kč) 5.410 Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 1.199,10 Kč; celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 6.909,10 Kč.
18. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 28. 11. 2024 JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu