29 Cdo 756/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce
Z. F., zastoupeného JUDr. Radovanem Zubkem, advokátem, se sídlem v Brně,
Antonína Slavíka 1313/7, PSČ 602 00, proti žalované L. S., o námitkách proti
směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm
300/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.
listopadu 2010, č. j. 7 Cmo 205/2010-51, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. listopadu 2010, č. j. 7 Cmo
205/2010-51, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. prosince 2009, č. j. 3 Cmo
300/2009-22, ponechal v plném rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze
dne 26. října 2009, č. j. 3 Cm 300/2009-14, kterým žalované uložil zaplatit
žalobci částku 190.000,- Kč s 6% úrokem od 6. července 2006 do zaplacení,
směnečnou odměnu ve výši 633,30 Kč a náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná se
včas podanými námitkami povinnosti uložené jí směnečným platebním rozkazem
neubránila, maje námitky žalované dílem za neprokázané, dílem za nedůvodné. Přitom zdůraznil, že v řízení nebylo prokázáno, že by po podpisu směnky
žalovanou došlo k pozměnění data její splatnosti, proto „v podobě, v jaké
směnka byla předložena žalobcem soudu, představuje žalovaná směnka formálně
platnou směnku, ve které datum splatnosti je reálným datem, které následuje po
datu vystavení směnky“. K námitce promlčení pak soud prvního stupně uvedl, že připadl-li den splatnosti
směnky (5. červenec 2006) na státní svátek, mohl se žalobce ve smyslu
ustanovení čl. I. § 72 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. (zákona směnečného a
šekového) domáhat zaplacení směnky teprve v nejbližší den pracovní, kterým byl
v posuzovaném případě 7. červenec 2006. Od tohoto dne také počala běžet tříletá
promlčecí doba, která „končí poslední sekundou dne 7. července 2009“. Jelikož
žaloba byla podána u soudu dne 7. července 2009, k promlčení práv ze směnky
dojít nemohlo. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované ve výroku označeným rozsudkem změnil
rozsudek soudu prvního stupně tak, že směnečný platební rozkaz v celém rozsahu
zrušil. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že žalovanou vznesená
námitka promlčení práv ze směnky je důvodná. Cituje ustanovení čl. I. § 70 odst. 1 směnečného zákona, odvolací soud dovodil,
že tříletá promlčecí lhůta začíná běžet ode dne splatnosti směnky, nikoli až
ode dne platebního nebo ode dnů protestačních. Její počátek tak může připadnout
i na jiný než všední den. Vzhledem k tomu, že podle čl. I. § 73 směnečného
zákona se skutečnost rozhodná pro počátek běhu samotné lhůty do lhůty nepočítá,
je prvním dnem lhůty pro promlčení směnečných nároků den následující po
splatnosti směnky, přičemž posledním dnem lhůty pak je – v intencích ustanovení
§ 122 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“)
– den, který se číslem shoduje se dnem, na nějž připadá událost, od níž lhůta
počíná. V posuzovaném případě byla směnka splatná dne 5. července 2006, promlčecí lhůta
tak počala běžet dne 6. července 2006 a její poslední den připadl na 6. červenec 2009. Jelikož žalobce podal návrh na vydání směnečného platebního
rozkazu u soudu prvního stupně dne 7. července 2009, učinil tak až po marném
uplynutí promlčecí lhůty a s ohledem na žalovanou vznesenou námitku promlčení
mu tudíž nemohou být práva ze směnky přiznána. Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce
dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a)
občanského soudního řádu (dále jen „o. s.
ř.“) a co do důvodu na ustanovení §
241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně aplikoval právní úpravu
týkající se běhu promlčecí lhůty a dospěl k nesprávnému závěru, podle kterého
je pohledávka žalobce promlčena. S odkazem na ustanovení čl. I. § 70 odst. 1 a
§ 73 směnečného zákona a § 122 odst. 2 obč. zák. je podle dovolatele v
posuzovaném případě sice nutné za první den běhu promlčecí lhůty považovat 6. červenec 2006, je-li však událostí, od níž promlčecí lhůta počíná, den
splatnosti směnky (tj. 5. červenec 2006), musel poslední den tříleté promlčecí
lhůty připadnout na den 5. července 2009. Jelikož dny 5. – 6. července 2009
byly prohlášeny za státní svátek, je nutné poslední den promlčecí lhůty – v
souladu s ustanovením § 122 odst. 3 obč. zák. – „přesunout“ až na nejblíže
následující pracovní den, tj. na 7. července 2009. Jelikož žaloba, jíž žalobce
uplatnil svá práva z předmětné směnky, byla doručena soudu prvního stupně téhož
dne „v běžnou pracovní dobu soudu“, nelze podle dovolatele učinit jiný závěr,
než že směnečný nárok promlčen není. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil
a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i
důvodné.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl
zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
Podle ustanovení čl. I. § 77 odst. 1 směnečného zákona platí pro promlčení
vlastní směnky, pokud to neodporuje její povaze, ustanovení čl. I. § 70 a 71
směnečného zákona. Směnečné nároky proti příjemci směnky cizí se promlčují ve
třech letech ode dne splatnosti směnky (čl. I. § 70 odst. 1 směnečného zákona).
Podle ustanovení čl. I. § 78 odst. 1 směnečného zákona přitom platí, že
výstavce vlastní směnky je zavázán stejně, jako příjemce cizí směnky.
Podle čl. I. § 73 směnečného zákona do zákonných lhůt nebo lhůt ve směnce
stanovených nepočítá se den, od něhož počnou lhůty běžet.
Podle ustanovení § 122 obč. zák. konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo
let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který
připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci,
připadne konec lhůty na jeho poslední den (odstavec 2). Připadne-li poslední
den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže
následující pracovní den (odstavec 3).
Otázkou běhu promlčecí lhůty k uplatnění práv ze směnky (určením jejího počátku
a konce) se Nejvyšší soud zabýval již ve svém rozsudku ze dne 1. března 2006,
sp. zn. 29 Odo 827/2004 (uveřejněném pod číslem 19/2007 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek). V něm vysvětlil, že ustanovení § 73 směnečného zákona
určuje počátek běhu zákonné promlčecí lhůty a vyplývá z něj, že prvním dnem
běhu promlčecí lhůty je den následující po její splatnosti. Za situace, kdy
směnečný zákon neobsahuje zvláštní úpravu určení konce běhu promlčecí lhůty, je
nutno použít ustanovení § 122 odst. 2 obč. zák. Při aplikaci těchto ustanovení
je pak třeba vycházet z toho, že dnem, na který připadá událost, od které
počíná běžet lhůta určená podle let, je den splatnosti směnky (kdy mohl
oprávněný poprvé uplatnit právo ze směnky). Tento den se podle ustanovení § 73
směnečného zákona do promlčecí lhůty nezapočítává (a nezapočítává se do ní ani
podle ustanovení § 122 obč. zák.).
Právní posouzení věci odvolacím soudem však výše zmíněným závěrům dovolacího
soudu neodpovídá.
Byla-li v posuzované věci směnka, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá, splatná
dne 5. července 2006, začala tříletá promlčecí lhůta k uplatnění práv ze směnky
(k promlčení práv ze směnky vůči výstavci směnky vlastní srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2003, sp. zn. 29 Odo 430/2002, uveřejněný v
časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2003, pod číslem 103) plynout 6.
července 2006 (tj. následující den po splatnosti směnky) a její konec připadl
na 5. červenec 2009 (tj. na den, který se číslem shoduje se dnem splatnosti
směnky, jinak řečeno se dnem, na který připadá událost, od níž promlčecí lhůta
počíná). Vzhledem k tomu, že takto určený konec promlčecí lhůty připadl na den,
který je prohlášen státním svátkem (k tomu srov. § 1 zákona č. 245/2000 Sb., o
státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech
pracovního klidu), byl podle ustanovení § 122 odst. 3 obč. zák. posledním dnem
promlčecí lhůty nejblíže následující pracovní den, kterým byl (se zřetelem k
tomu, že 6. červenec je rovněž státním svátkem) až 7. červenec 2009.
Jelikož žalobce uplatnil své směnečné nároky vůči žalované (jakožto výstavci
směnky vlastní) podáním žaloby (návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu)
7. července 2009, tj. poslední den promlčecí lhůty, je nutné uzavřít, že tak
učinil včas a jeho nárok ze směnky promlčen není.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru o promlčení
uplatněné směnečné pohledávky) není správné, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí
odvolacího soudu (včetně závislého výroku o nákladech řízení) zrušil a věc
tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a
odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů
řízení, včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o
věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z bodu 7., části první, článku II. zákona č. 404/2012 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. září 2013
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu