Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem, se sídlem v
Plzni, Purkyňova 10, PSČ 301 00, proti žalovaným 1) J. V., 2) společnosti EMMKA
spol. s r.o., se sídlem v Klatovech, Vídeňská 190/1, PSČ 339 01, identifikační
číslo osoby 16735439, 3)
společnosti ELIKA spol. s r.o., se sídlem v Horažďovicích, Strakonická 363, PSČ
341 01, identifikační číslo osoby 00870081, 4) V. B., a 5) E. B., všem
zastoupeným JUDr. Evou Kabelkovou, advokátkou, se sídlem v Plzni - Východním
Předměstí, Kamenická 1, PSČ 301 00, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené
u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 175/2007, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. září 2010, č. j. 14 Co
639/2009-373, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným k ruce společné a nerozdílné na
náhradě nákladů dovolacího řízení 8.100,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí, k rukám jejich zástupkyně.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud
podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 237 odst. 1 písm.
a/ nebo písm. b/ o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal – s ohledem na závěry, jež
učinil v rozsudku ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Odo 1012/2006 (uveřejněném
v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2009, pod číslem 26) a usnesení ze
dne 18. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 1885/2009 (dostupném na webových stránkách
Nejvyššího soudu) ve věcech, jejichž účastníkem byl i dovolatel – přípustným
ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a
§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným
vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za
zastupování advokátkou za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše
se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. února 2012
(dále jen „vyhláška“), a z náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení § 8, § 10
odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 19a vyhlášky činí sazba odměny 13.000,- Kč.
Jelikož zástupkyně žalovaných učinila v dovolacím řízení pouze jediný úkon
právní služby (vyjádření k dovolání), snižuje se takto stanovená odměna o 50 %,
tj. na částku 6.500,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané
hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 1.300,- Kč tak dovolací soud přiznal
žalovaným k tíži dovolatele celkem 8.100,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. prosince 2012
JUDr. Petr
Šuk
předseda senátu