U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci úpadce J. K., zastoupeného JUDr. Miloslavou Wipplingerovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Pražská 45, PSČ 301 50, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 20 K 34/2001, o ukončení účasti konkursního věřitele v řízení, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2008, č. j. 1 Ko 172/2007-434, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 26. března 2008, č. j. 20 K 34/2001-394, rozhodl Krajský soud v Plzni (dále též jen „konkursní soud“) - odkazuje na ustanovení § 7 a § 66a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, jakož i na ustanovení § 94 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - že účast věřitele Poradenství pro podniky - A. K., spol. s r. o. (dále též jen „společnost P“) v konkursním řízení vedeném na majetek úpadce J. K. skončila (jelikož pohledávka tohoto věřitele zanikla). K odvolání společnosti P Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení konkursního soudu tak, že se účast společnosti P v konkursním řízení neukončuje. (maje na rozdíl od konkursního soudu za to, že pohledávka společnosti P vůči úpadci dosud nezanikla).
Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Dovoláním uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř. a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř., jako objektivně nepřípustné.
Učinil tak proto, že napadené usnesení není mezi těmi, pro něž by občanský soudní řád dovolání připouštěl (v § 237 až § 239). Tomu, aby bylo možné založit přípustnost dovolání způsobem předjímaným dovolatelem, brání skutečnost, že napadeným usnesením nebylo změněno ani potvrzeno usnesení soudu prvního stupně „ve věci samé“ (srov. v typově obdobné věci i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 4404/2007, ze dne 20. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 926/2010 a ze dne 29. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 356/2009, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Uvedené platí bez zřetele k tomu, že napadené usnesení se opírá o ustanovení (§ 94 odst. 4 o. s. ř.), jehož užití v konkursním řízení Nejvyšší soud vyloučil v usnesení uveřejněném pod číslem 46/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu