29 Cdo 866/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci
navrhovatelky M. h., a. s., zastoupené advokátem, za účasti společnosti Č. K.
a. s., zastoupené advokátem, vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady,
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 171/2005, o dovolání
navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. října 2006,
č. j. 5 Cmo 391/2006-82, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Olomouci první výrok usnesení ze dne
11. srpna 2006, č. j. 29 Cm 171/2005-52, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl
návrh na vyslovení neplatnosti usnesení mimořádné valné hromady společnosti Č.
K. a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 13. září 2005, o výkupu
účastnických cenných papírů podle ustanovení § 183i zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), změnil druhý výrok usnesení soudu
prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že lhůta pro
svolání valné hromady na žádost akcionáře, podanou podle § 183i obch. zák.,
činí v souladu s ustanovením § 181 odst. 2 obch. zák. ve spojení s § 184 odst.
4 obch. zák. 15 dnů. Byla-li tedy napadená valná hromada svolána 26 dnů před
jejím konáním, stalo se tak ve lhůtě delší než požadované zákonem. Důvod
neplatnosti usnesení valné hromady, uplatněný navrhovatelkou, proto není dán.
Úpravu vytěsnění menšinových akcionářů v ustanoveních § 183i a následujících
obch. zák. odvolací soud shledal ústavně konformní.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2
písm. b/ o. s. ř.), a navrhujíc, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou
stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle kterého je na lhůtu
pro uveřejnění pozvánky na valnou hromadu, svolanou podle § 183i obch. zák.,
nutno aplikovat ustanovení § 181 odst. 2 obch. zák., a vyjadřuje názor, že
lhůta pro svolání valné hromady rozhodující „ve své podstatě o vyvlastnění
akcií vlastněných minoritními akcionáři“ by měla činit v souladu s § 184 odst.
4 obch. zák. 30 dnů od uveřejnění pozvánky na valnou hromadu. Namítá, že v
obchodním zákoníku není žádná zákonná norma umožňující mezi ustanoveními § 183i
obch. zák. a § 181 obch. zák. dovodit vztah speciálního k obecnému. Citovaná
ustanovení upravují odlišné případy, kdy může být svolána valná hromada akciové
společnosti. V této souvislosti poukazuje dovolatelka na odlišné pojmosloví,
neboť ustanovení § 183i „hovoří“ toliko o valné hromadě, kdežto ustanovení §
181 obch. zák. o mimořádné valné hromadě, a na účel ustanovení § 181 obch.
zák., jež je určeno k ochraně menšiny a „nikoliv k tomu, aby většinovým
akcionářům usnadnilo život“. S ohledem na postavení hlavního akcionáře uzavírá,
že je velmi nepravděpodobné, aby jím dosazení členové představenstva nevyhověli
jeho žádosti. I pokud by se tak stalo, lze „maximálně dovodit analogické
použití té části § 181 obch. zák., která upravuje možnost akcionáře obrátit se
na soud v případě, že představenstvo nesvolá valnou hromadu na základě žádosti
akcionáře“.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to
pro posouzení délky lhůty pro uveřejnění pozvánky na valnou hromadu, svolávanou
k žádosti hlavního akcionáře podle § 183i a následujících obch. zák.
K posuzované právní otázce Nejvyšší soud konstatuje, že délka lhůty pro svolání
valné hromady podle ustanovení § 183i a násl. obch. zák. je v právní teorii
sporná. Zatímco část autorů zastává názor, podle něhož mezi ustanoveními § 183i
obch. zák. a § 181 obch. zák. není žádného vztahu speciality a tudíž pro
stanovení délky předmětné lhůty je nutné vycházet z ustanovení § 184 odst. 4
obch. zák. [srov. např. Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy
nad interpretací § 183i a násl. obchodního zákoníku, Právní rozhledy, 2005, č.
17, str. 633-638, nebo Zima, P. Právo výkupu po x-té a nikoliv naposledy,
Právní rozhledy, 2006, č. 19, str. 705-709], jiní argumentují ve prospěch
opačného závěru, podle kterého je valná hromada podle ustanovení § 183i odst. 1
obch. zák. zvláštním případem valné hromady svolávané z podnětu akcionáře a §
183i obch. zák. je nutno považovat za lex specialis ve vztahu k § 181 obch.
zák. [srov. např. Čech, P. K četným problémům právní úpravy výkupu účastnických
cenných papírů (squeeze-out), Právní rozhledy, 2005, č. 18, str. 651-663,
Dědič, J., Kasík, P., Pihera, V. K vybraným aspektům úpravy squeeze-out(u),
Právní rozhledy, 2006, č. 1, str. 25-30 nebo Dvořák, T. Akciová společnost a
Evropská akciová společnost, Praha: ASPI, a. s., 2005, str. 379].
Ustanovení § 181 obch. zák. umožňuje akcionáři disponujícímu kvalifikovaným
podílem na základním kapitálu společnosti požadovat svolání valné hromady s jím
navrženým pořadem jednání. Akcionář se takto může domáhat projednání pouze těch
záležitostí, které spadají do působnosti valné hromady (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2005, sp. zn. 29 Odo 407/2004). Z ustanovení
§ 183i odst. 1 obch. zák. plyne, že do působnosti valné hromady spadá i
rozhodnutí o přechodu účastnických cenných papírů ve vlastnictví ostatních
akcionářů na hlavního akcionáře. Ustanovení § 181 odst. 1 obch. zák. přitom
okruh záležitostí, jejichž projednání valnou hromadou se akcionář může
dožadovat (za podmínky, že spadají do působnosti valné hromady), nijak
neomezuje.
Názor, podle něhož mezi ustanoveními § 183i obch zák. a § 181 obch. zák. není
vztah ustanovení obecného a zvláštního, vede k závěru, že kterýkoliv akcionář
splňující kvalifikační kriteria § 181 odst. 1 obch. zák. se může dožadovat
svolání valné hromady k projednání postupu podle § 183i a násl. obch. zák.
Takový závěr je však v přímém rozporu s § 183i odst. 1 obch. zák., který právo
požadovat svolání valné hromady s tímto pořadem jednání svěřuje pouze tzv.
hlavnímu akcionáři. Již proto je nutno uzavřít, že ustanovení § 183i obch. zák.
upravuje zvláštní případ práva akcionáře požadovat svolání valné hromady, jež
je obecně upraveno v § 181 obch. zák., a vylučuje tak právo jiného než hlavního
akcionáře (ve smyslu § 183i odst. 1 obch. zák.) požadovat svolání valné
hromady, jež rozhodne o vytěsnění menšinových akcionářů.
Dovolatelka při formulování svého názoru vychází z představy, podle níž
ustanovení § 181 obch. zák. slouží výhradně k ochraně menšinových akcionářů.
Tak tomu však není. Citované ustanovení neváže právo domáhat se svolání valné
hromady na postavení menšinového akcionáře, nýbrž jen na dosažení hranice
podílu na základním kapitálu ve výši 3%, resp. 5 %. Z práva dožadovat se
svolání valné hromady proto není vyloučen ani akcionář mající např. akcie,
jejichž jmenovitá hodnota přesahuje 90 % základního kapitálu společnosti. Z
uvedeného vyplývá, že ani účel § 181 obch. zák. nebrání závěru, podle kterého
je ustanovení § 183i obch. zák. v postavení speciality ve vztahu k § 181 obch.
zák.
Závěr, podle kterého je ustanovení § 183i obch. zák. ve vztahu speciality k §
181 obch. zák., také umožňuje hlavnímu akcionáři, jehož žádosti představenstvo
nevyhoví, postupem podle § 181 odst. 3 obch. zák. žádat soud o zmocnění ke
svolání valné hromady s jím navrhovaným pořadem jednání. Dovozovat aplikaci §
181 odst. 3 obch. zák. pro tento případ pouze na základě analogie legis, jak
činí dovolatelka, je nesprávné. Analogie má místo pouze tam, kde je nutno
vyplnit mezery v zákoně. Taková situace ale v posuzované úpravě nenastala,
neboť § 183i obch. zák. reglementuje zvláštní případ práva akcionáře požadovat
svolání valné hromady, jež je obecně upraveno v § 181 obch. zák. Posledně
citované ustanovení (včetně odstavce 3) se proto na svolání valné hromady k
žádosti hlavního akcionáře podle § 183i obch. zák. použije přímo (a nikoliv
cestou analogie), nestanoví-li § 183i a následující obch. zák. něco jiného
(srov. např. povinnost představenstva uveřejnit pozvánku na valnou hromadu do
15 dnů od doručení žádosti podle § 183i odst. 1 obch. zák. společnosti,
stanovenou v § 183j odst. 1 obch. zák.).
S ohledem na výše uvedené je na stanovení délky lhůty, v níž musí být
uveřejněna pozvánka na valnou hromadu, svolávanou k žádosti hlavního akcionáře
podle § 183i a násl. obch. zák., nutné aplikovat ustanovení § 181 odst. 2 věty
druhé obch. zák. ve vazbě na ustanovení § 184 odst. 4 obch. zák. Tato lhůta
činí 15 dnů. Závěr, na němž založil své rozhodnutí odvolací soud, je tedy
správný.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho
obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit
nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani vady, k jejichž existenci u
přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.),
dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.
zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo
zamítnuto a úspěšné společnosti žádné náklady dovolacího řízení podle obsahu
spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. března 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu