29 Odo 407/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v
právní věci navrhovatele MUDr. P. S., zastoupeného, advokátem, o zmocnění
svolat valnou hromadu S., a.s., zastoupené, advokátem, vedené u Krajského
soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 1692/98, o dovolání
navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.
prosince 2003, č. j. 14 Cmo 199/2002-160, takto:
I. Dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení se odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit S., a.s. náklady dovolacího řízení ve
výši 5.075,- Kč do rukou jejího advokáta do tří dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne
16. 4. 1999, č.j. 22 Cm 1692/98-25 „ve výroku I., pokud je jako pořad jednání
valné hromady uvedeno odvolání a volba členů dozorčí rady a ve výroku II.“ Ve
zbytku usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh zamítl. Své
rozhodnutí odůvodnil tím, že podle ustanovení § 181 odst. 1 obchodního zákoníku
(dále jen „obch. zák.“) může akcionář se stanoveným podílem na základním
kapitálu společnosti požádat představenstvo o svolání mimořádné valné hromady k
projednání navržených záležitostí. Podle odstavce 3 téhož paragrafu nesvolá-li
představenstvo valnou hromadu, rozhodne soud na žádost akcionáře o tom, že jej
zmocní svolat mimořádnou valnou hromadu a ke všem úkonům s ní souvisejícím.
Ani z obchodního zákoníku, ani ze stanov S., a.s. (dále jen „společnost“),
jimiž provedl odvolací soud důkaz, nelze dovodit, že projednání záležitostí
uvedených v napadeném usnesení soudu prvního stupně pod body 1 – 36 pořadu
jednání mimořádné valné hromady (dále jen „pořad“) patří do působnosti valné
hromady. Stejně tak nelze v předpisech nalézt oporu pro povinnost
představenstva podávat zprávy o předmětných záležitostech v takovém rozsahu,
tak detailně a několik let zpátky. Požadavek navrhovatele (ohledně zmíněného
pořadu jednání valné hromady) má charakter šikany a představuje nepřípustný
výkon práva (§ 2 odst. 1 obch. zák., § 3 odst. 1 občanského
zákoníku), respektive zakázané zneužití práva podle § 56a odst. 1 obch. zák.
Pod bodem 37 pořadu uvedená volba členů představenstva nepatří do působnosti
valné hromady společnosti, ale dozorčí rady (čl. 22 bod 10 stanov).
Pod bodem 38 pořadu uvedené odvolání a volba členů dozorčí rady má oporu v čl.
10 bod 1 písm. c) stanov společnosti.
Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zčásti – ve
výroku o zmocnění navrhovatele ke svolání mimořádné valné hromady s pořadem
jednání odvolání a volba členů dozorčí rady a ve výroku o určení
předsedy mimořádné valné hromady podle § 219 občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jako věcně správné
potvrdil, zčásti – ve zbytku – usnesení soudu
prvního stupně podle § 220 odst. 2 o. s. ř. změnil a návrh zamítl.
Proti měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel
dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §
237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., co do důvodu na ustanovení §
241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatel tvrdí, že obchodní zákoník dává
akcionáři právo domáhat se svolání valné hromady představenstvem v ustanovení §
181 odst. 2. Tato povinnost představenstva je přitom dle zákona
bezvýjimečná a pokud jí představenstvo ve stanovené
lhůtě nesplní, zmocní soud ke svolání mimořádné valné hromady s navrženým
programem přímo akcionáře.
Pro rozhodnutí soudu o zmocnění akcionáře svolat mimořádnou valnou
hromadu je rozhodující pouze splnění dvou zákonným podmínek,
zda příslušný akcionář či akcionáři mají potřebný počet akcií a zda
představenstvo vyhovělo či nevyhovělo žádosti akcionáře či
akcionářů o svolání mimořádné valné hromady.
Co se týče programu takto svolávané valné hromady, jsou zásahy představenstva
respektive soudu do navrhovaného programu dle zákona vyloučeny, což vyplývá z
dikce ustanovení § 181 odst. 1 a 2 obch. zák. Navíc podle dovolatele odvolací
soud zcela nedostatečně odůvodnil svůj závěr, že navrhovatel nebyl oprávněn
navrhnout projednání bodů 1 – 36 navrženého pořadu jednání mimořádné valné
hromady. Navrhovatel dovozuje, že projednání záležitostí
týkajících se společnosti může kvalifikovaný akcionář žádat proto,
že svá práva podílet se na řízení akciové společnosti, zúčastnit se valné
hromady, vyjadřovat se na ní, žádat a dostat vysvětlení a uplatňovat vlastní
návrhy či protinávrhy, může realizovat právě prostřednictvím valné hromady a
nikoli jiného orgánu společnosti. Právě proto není podle názoru dovolatele
okruh záležitostí, které navrhuje projednat na valné hromadě, zákonem omezen
ani zúžen. Pokud by tomu mělo být naopak, mohly by se
výkonné a kontrolní orgány snadno zbavovat
nepohodlných otázek akcionářů tím, že by určité záležitosti na pořad valných
hromad nezařazovaly. Akcionářům by pak bylo zcela evidentně upřeno právo na
informace o záležitostech společnosti, právo vyjadřovat se k nim a
právo na vysvětlení určitých záležitostí od členů jejich orgánů,
přestože to jsou právě oni, kdo se svým vkladem podílí na základním kapitálu
společnosti.
I pokud by měla být možnost navržení záležitostí k projednání valné hromadě
omezena pouze rozsahem rozhodovací působnosti valné hromady, nelze bez dalšího
vycházet z vymezení působnosti valné hromady v ustanovení § 187 obch. zák.
Výčet v tomto ustanovení nelze považovat za konečný či taxativní již s ohledem
na písmeno k), které ponechává otevřený poměrně široký prostor pro rozsah
působnosti valné hromady. V této souvislosti poukazuje dovolatel na to, že
ustanovení § 187 obch. zák. vymezuje pouze rozsah rozhodovací pravomoci valné
hromady, přičemž nevylučuje, stejně jako jakékoli jiné ustanovení obchodního
zákoníku, možnost pouhého projednání určité záležitosti týkající
se společnosti bez vlastního rozhodnutí o této záležitosti. Dovolatel poukazuje
na to, že jsou souběžně na pořad valné hromady zařazovány body například
zahájení či ukončení valné hromady či projednání určitých zpráv představenstva
nebo dozorčí rady, které ve výčtu působnosti valné hromady uvedeny nejsou.
Dále dovolatel uvádí, že zákon ukládá představenstvu povinnost předkládat valné
hromadě zprávu o podnikatelské činnosti společnosti a stavu jejího majetku.
Svým návrhem pořadu jednání valné hromady navrhovatel pouze konkretizoval
jednotlivé záležitosti týkající se podnikatelské činnosti žalované a stavu
jejího majetku, které by mělo představenstvo na mimořádné
valné hromadě předložit a které by měly být nejvyšším orgánem společnosti
projednány, včetně příslušných zpráv dozorčí rady. Svým návrhem tak navrhovatel
v žádném případě nepřekročil působnost valné hromady, neboť povinnosti
představenstva předkládat valné hromadě zprávy o podnikatelské činnosti
společnosti a stavu jejího majetku musí odpovídat a odpovídá právo akcionářů na
valné hromadě předložené zpráva projednat. Proto body, jejichž projednání
navrhovatel zařadil do pořadu jednání mimořádné valné hromady, spadají
evidentně do působnosti valné hromady vyplývající přímo z obchodního zákoníku.
Dovolatel rovněž upozorňuje, že představenstvo odpovídá za svou činnost valné
hromadě, a proto musí mít valná hromada možnost tuto odpovědnost
kontrolovat a přezkoumávat. Pokud by se
představenstvo mohlo vyhnout kontrole své činnosti nezařazením určité
požadované záležitosti na pořad jednání valné hromady a akcionáři by neměli
žádnou možnost jak tuto záležitost na pořad jednání zařadit, došlo by k hrubému
popření základních akcionářských práv.
Dovolatel se dále ohrazuje proti „nařčení“ odvolacím soudem, že jeho
návrh je šikanou společnosti a představuje tak
nepřípustný výkon práva. Jeho návrh vycházel z aktuální katastrofální
hospodářské situace společnosti a byl motivován pouze
obavou o společnost, v níž měl poměrně významný majetkový
podíl. Tvrdí, že měl na základě auditorských zpráv důvodné pochybnosti o
„účelovosti sestavování a některých údajů v účetnictví společnosti, proto se
domáhal předložení jasné, konkrétní a podrobné zprávy o majetku
a podnikání společnosti právě na předmětné mimořádné valné hromadě“.
Dovolatel dovozuje, že na věc je třeba aplikovat obchodní zákoník ve znění
účinném v době uplatnění práva na svolání valné hromady.
Za protiprávní považuje dovolatel také to, že odvolací soud změnil výrok,
kterým soud prvního stupně uložil společnosti nést náklady mimořádné valné
hromady, přestože zmocnění dovolatele ke svolání mimořádné valné hromady, byť z
omezeným pořadem jednání, potvrdil.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu v napadeném
rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání polemizuje s výkladem ustanovení § 181 a §
187 obch. zák. předestřeným v dovolání a označuje dovolání za zjevně bezdůvodné.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I., bodu 13., zákona č. 30/2000
Sb., se pro řízení o některých otázkách
obchodních společností, družstev a jiných právnických osob zahájená na návrh,
který byl podán přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona v prvním stupni
použijí dosavadní právní předpisy. O takový případ jde i v projednávané
věci, neboť řízení bylo zahájeno před 1.1.2001 a řízení v
této věci je řízením podle ustanovení § 200e odst. 1 a § 9
odst. 4 písm. b) a c) o. s. ř.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Odvolací soud založil své rozhodnutí v části týkající se bodů 1 – 36 programu
především na tom, že projednání záležitostí uvedených v napadeném usnesení
soudu prvního stupně pod body 1 – 36 pořadu jednání mimořádné valné hromady
nepatří do působnosti valné hromady.
Jak již Nejvyšší soud dovodil v usnesení ze dne 11. 4. 2000, sp. zn. 32 Cdo
2776/99, a rovněž v usnesení ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo
841/2003, z dikce ustanovení § 181 odst. 1 obch. zák. nevyplývá možnost domáhat
se svolání valné hromady k diskusi o pořadu, který není valná hromada oprávněna
projednávat a hlasovat o něm. V těchto rozhodnutích Nejvyšší soud uzavřel, že z
ustanovení § 181 odst. 1 obch. zák. nelze ani
dovozovat, že se akcionář může domáhat svolání valné
hromady k projednání jakýchkoli záležitostí. Logickým a systematickým výkladem,
zejména ve vazbě na ustanovení § 187 obch. zák., je naopak
třeba dovodit, že svolání mimořádné valné hromady lze požadovat
pouze k projednání záležitostí, které patří do
působnosti valné hromady. Při výkladu zastávaném dovolatelem by bylo možno
požadovat svolání valné hromady i o otázkách, které nepatří do
působnosti valné hromady, ale patří do působnosti jiného orgánu společnosti.
(Tak např. by se akcionář společnosti, jejíž stanovy svěřují volbu
představenstva dozorčí radě, mohl domáhat svolání valné hromady za účelem volby
představenstva.) Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v
projednávané věci.
Pokud pak dovolatel namítá, že z ustanovení § 187 písm. k) obch. zák., ve znění
účinném v době podání návrhu, plyne, že valná hromada může projednávat další
záležitosti nad rozsah stanovený v § 187 obch. zák., dovolací soud k tomu
uzavírá, že tomu tak sice je, ale jen za předpokladu, že zákon
nebo stanovy akciové společnosti svěřují projednání takových jiných otázek do
působnosti valné hromady. To však dovolatel netvrdil. Tvrdil pouze, že svým
návrhem pořadu jednání valné hromady jen konkretizoval jednotlivé záležitosti
týkající se podnikatelské činnosti společnosti a stavu jejího majetku, které by
mělo představenstvo na mimořádné valné hromadě předložit a které by měly být
nejvyšším orgánem společnosti projednány, včetně příslušných zpráv dozorčí
rady.
Podle ustanovení § 192 odst. 2 obch. zák. je představenstvo povinno předkládat
valné hromadě ve lhůtách určených stanovami zprávu o podnikatelské činnosti
společnosti a stavu jejího majetku. Konkretizace záležitosti týkající se
podnikatelské činnosti společnosti pak lze dosáhnout – v souladu s ustanovením
§ 180 odst. 1 obch. zák. – tím, že bude akcionář tuto konkretizaci požadovat na
valné hromadě projednávající uvedenou zprávu. Jelikož zákon ukládá předložení
zprávy o podnikatelské činnosti společnosti a stavu jejího
majetku ve lhůtách určených stanovami, lze dovodit, že si
akcionář nemůže zásadně vynucovat předkládání této zprávy mimo termíny určené
ve stanovách.
K námitce dovolatele, že akcionář je oprávněn prostřednictvím valné hromady
kontrolovat a přezkoumávat odpovědnost „podřízených orgánů společnosti“
dovolací soud uzavřel, že právo a postup při přezkoumávání činnosti
představenstva, kterého se dovolatel domáhá, upravuje ustanovení § 182 odst. 1
písm. b) a odst. 2 obch. zák., kterýžto postup nelze nahrazovat postupem
určeným pro uplatnění práva akcionáře na svolání valné hromady.
Dovolatel výslovně napadl též výrok o náhradě nákladů řízení. Protože proti
tomuto výroku podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání
přípustné, dovolací soud v tomto rozsahu dovolání odmítl.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle
ustanovení § 243b odst. 2 věta první o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b
odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí
ve výroku, a přiznal společnosti, která měla ve věci úspěch, náklady řízení
podle ustanovení § 8 písm. g) a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. výši
5.000,- Kč a paušální náhradu nákladů řízení podle § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. února 2005
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu