USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené Mgr. Janem Hraškem, advokátem, se sídlem v Liberci, Revoluční 123/17, PSČ 460 01, proti žalovanému A. K., jako správci konkursní podstaty úpadce P. W., zemřelého XY, za účasti REALIS-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872478, zastoupeného JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D. advokátem, se sídlem v Praze, Šrobárova 2002/40, PSČ 101 00, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 Cm 20/2005, o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení podané vedlejším účastníkem proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, č. j. 29 Cdo 1920/2010-291, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2010, č. j. 15 Cmo 252/2009-230, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. července 2009, č. j. 46 Cm 20/2005-179, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 Cm 20/2005, o dovolání vedlejšího účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2023, č. j. 10 Cmo 6/2023-575, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Vedlejší účastník je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
1. Usnesením ze dne 21. června 2023, č. j. 46 Cm 20/2005-553, Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu pro zmatečnost vedlejšího účastníka na straně žalovaného (REALIS-INVEST, s. r. o.) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. července 2009, č. j. 46 Cm 20/2005-179, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2010, č. j. 15 Cmo 252/2009-230, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, č. j. 29 Cdo 1920/2010-291 (bod I. výroku), zamítl žalobu vedlejšího účastníka na obnovu řízení proti rozhodnutím označeným v bodu I. výroku (bod II. výroku) a uložil vedlejšímu účastníku zaplatit žalobkyni (M. K.) na náhradě nákladů řízení částku 6 800 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám jejího zástupce (bod III. výroku).
2. K odvolání vedlejšího účastníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a uložil vedlejšímu účastníku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 400 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám jejího zástupce (druhý výrok).
3. Odvolací soud předeslal, že neshledal důvod zrušit usnesení soudu prvního stupně pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení [usnesením ze dne 21. března 2023, č. j. 46 K 29/2004-2087, konkursní soud mimo jiné zrušil konkurs na majetek úpadce podle § 44 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), neboť úpadce v průběhu řízení zemřel], když usnesení o zrušení konkursu z důvodu úmrtí úpadce dosud nenabylo právní moci.
4. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení podaná vedlejším účastníkem není přípustná, jestliže žalovaný, který byl v původním řízení vedlejším účastníkem podporován, s podáním těchto žalob nesouhlasil. Odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 17. února 2015, sp. zn. II. ÚS 496/14, odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně v dané věci přiléhavě aplikoval ustanovení § 231 odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z něhož plyne, že žaloba vedlejšího účastníka pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení je nepřípustná, jestliže s ní nesouhlasí jím podporovaný účastník.
5. Dále odvolací soud doplnil, že co do procesního nástupnictví má smrt úpadce vliv jen na samotné konkursní řízení, nikoliv na spory konkursním řízením vyvolané. Okolnost, že úpadce zemřel, neznamená, že účastníkem řízení o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadce (a řízení o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení) se na straně žalované stal namísto nebo vedle správce konkursní podstaty právní nástupce (dědic) zemřelého úpadce. Žalovaný správce konkursní podstaty tak mohl „platně sdělit“ nesouhlas s podanou žalobou. Závěrem odvolací soud nepřisvědčil odvolací argumentaci vedlejšího účastníka zpochybňující „úplnost“ a „účinnost“ nesouhlasného stanoviska žalovaného.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal vedlejší účastník dovolání, v němž tvrdí, že napadené rozhodnutí je nezákonné a formalistické. Dále namítá, že „při opatřování“ souhlasu s podanými žalobami soud nejednal s žalovaným dostatečně určitým a jasným způsobem. K tomu uvádí, že soud prvního stupně se spokojil s projevem vůle žalovaného a „nereagoval procesně“ na úmrtí úpadce. Podle dovolatele má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam a závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soud řešena. Požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
7. Žalobkyně ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, s tím, že vedlejší účastník nemůže v řízení vystupovat proti vůli žalovaného. Dále namítá, že dovolatel nevymezil náležitě přípustnost dovolání.
8. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
9. V dané věci je vedlejší účastník osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadeným rozhodnutím odvolací soud rozhodoval o právech a povinnostech samotného vedlejšího účastníka a rozhodnutím odvolacího soudu mu nebylo plně vyhověno.
10. V rozsahu, v němž dovolatel napadá výroky usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání objektivně přípustné. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.
11. Dále se Nejvyšší soud zabýval přípustností dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu o zamítnutí žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení.
12. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení, může být přípustné v souladu s § 238 odst. 1 písm. a/ a odst. 2 o. s. ř. pouze podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud, ani po zvážení všech kritérií, jejichž prostřednictvím lze usuzovat na zásadní významnost rozhodnutí odvolacího soudu, napadené rozhodnutí z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává.
13. Nejvyšší soud při posuzování zásadního právního významu vyložil, že rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 3422/2014, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 18. června 2015, sp. zn. III. ÚS 3723/2014, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2016, sen. zn. 29 ICdo 5/2015, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 21. února 2017, sp. zn. IV. ÚS 3865/16.
14. O takový případ jde také v projednávané věci, kdy řešení právně významné otázky vyplývá přímo ze zákona. Podle § 231 odst. 1 věty druhé o. s. ř. je totiž žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení vedlejšího účastníka nepřípustná, jestliže s ní jím podporovaný účastník nesouhlasí. V dané věci žalovaný (jako dovolatelem podporovaný účastník) vyjádřil s žalobou pro zmatečnost a s žalobou na obnovu řízení nesouhlas, což nepochybně plyne z obsahu spisu (viz. stanovisko žalovaného doručené soudu dne 12. června 2023, č. l. 546). Výklad ustanovení § 231 odst. 1 věty druhé o. s. ř. nečiní žádné problémy ani v soudní praxi. Potud odvolací soud přiléhavě odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 496/14.
15. Po právní stránce zásadně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani argumentace dovolatele, že nesouhlas žalovaného s podáním žalob není platný, jelikož soud nezjišťoval stanovisko právních nástupců (nebo opatrovníka) zemřelého úpadce. Závěr odvolacího soudu (odstavec 19. napadeného rozhodnutí), podle něhož smrt úpadce nemá vliv na postavení jeho správce konkursní podstaty (jako účastníka řízení) ve sporu vyvolaném konkursním řízením, je standardně zastáván soudní praxí a plyne ze zákona o konkursu a vyrovnání (viz zejména § 44 odst. 2 ZKV). Srov. též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2021, sp. zn. 29 Cdo 1885/2019, uveřejněný pod číslem 7/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (body 44. až 46. odůvodnění).
16. Lze tedy uzavřít, že v rovině právního posouzení věci důvod založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dán není; Nejvyšší soud proto dovolání i v této části odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.
17. Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení jsou odůvodněny § 243b odst. 5 větou první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání vedlejšího účastníka bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 11. března 2024), která podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c/ a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 3 100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč. Celkem tak činí náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná žalobkyni částku 4 114 Kč. 18. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným (který dovolání nepodal) Nejvyšší soud nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 28. 11. 2024
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu