NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Cdo 985/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně MONTEGO BAY FINANCIAL LIMITED, se sídlem 306 Victoria House, Victoria, Mahé, Seychelská republika, registrační číslo 01 41 90, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Argentinská 38/286, PSČ 170 00, proti žalovaným 1) V. H., zastoupenému JUDr. Annou Vyhlídovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 535, PSČ 500 02 a 2) J. H., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 216/2004, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2008, č. j. 9 Cmo 260/2008-231, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 13. února 2008, č. j. 34 Cm 216/2004-199, v části, v níž Krajský soud v Hradci Králové ponechal ve vztahu k prvnímu žalovanému v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 10. září 2004, č. j. 34 Sm 127/2004-16, kterým uložil původně oběma žalovaným zaplatit společně a nerozdílně právní předchůdkyni žalobkyně 1,000.000,- Kč s 6% úrokem od 26. listopadu 2002 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 3.333,- Kč a náklady řízení.
Dovolání prvního žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Závěr soudů nižších stupňů o nedůvodnosti námitky prvního žalovaného, který měl uplatnění práv ze směnky vůči směnečnému dlužníkovi v situaci, kdy se již promlčela směnkou zajištěná pohledávka (proti osobě od směnečného dlužníka odlišné), za rozporné s dobrými mravy, odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 1181/2009 (jenž je veřejnosti přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu). V něm Nejvyšší soud – vycházeje z povahy zajišťovací směnky, jak ji vyložil např. v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 77/2009“) – vysvětlil, že nemá-li promlčení směnkou zajištěné pohledávky vliv na její existenci, nelze (při absenci jiného ujednání) považovat námitku promlčení směnkou zajištěné pohledávky za účinnou obranu proti povinnosti směnku zaplatit.
Současně v R 77/2009 uzavřel, že plnil-li výstavce směnky vlastní na zajišťovací směnku, vzniká mu zásadně vůči dlužníku směnkou zajištěné pohledávky regresní nárok svého druhu. Výhrady, podle kterých je požadavek na zaplacení směnky v rozporu s dobrými mravy také z toho důvodu, že žalobkyně, ač tak mohla učinit, neuspokojila směnkou zajištěnou pohledávku z výtěžku zpeněžení zástavy (sloužící k zajištění téže pohledávky), pak nebyly obsaženy ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a nebylo k nim proto možné při rozhodování o tom, zda bude směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, přihlížet (k tomu, že směnečný platební rozkaz lze prověřit jen z pohledu včasných a odůvodněných námitek srov. ustanovení § 175 odst. 1 a 3 o.
s. ř.).
Nad rámec posouzení dovolatelem výslovně uplatněného dovolacího důvodu Nejvyšší soud doplňuje, že odkazoval-li dovolatel „ve všech ostatních důvodech“ uplatňovaných dovoláním na jiná svá podání, učiněná v průběhu řízení (námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu a odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně), nelze v tomto směru považovat dovolání za odůvodněné, když tímto způsobem není splněn požadavek vyplývající z ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. aby v dovolání bylo uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí napadá (v podrobnostech srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, jež je veřejnosti přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu). Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. srpna 2010
JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu