KSPL 65 INS XY
165 ICm XY
29 ICdo 10/2016-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobkyně J. U. narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Vladimírem Krejčíkem,
advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 730/59, PSČ 120 00, proti žalovanému:
JUDr. Danielu Kaplanovi, LL. M., se sídlem v Praze 1, Politických vězňů
1597/19, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka P. W., o vyloučení
majetku z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp.
zn. 165 ICm XY jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P. W.,
narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 65
INS XY, za účasti BP Integralis Limited, se sídlem v Nikósii, Diagorou 4,
Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Kyperská republika,
registrační číslo 255048, zastoupeného Mgr. Ivo Siegelem, advokátem, se sídlem
v Praze 1, Školská 695/38, PSČ 110 00, jako vedlejšího účastníka řízení na
straně žalovaného, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 22. října 2015, č. j. 165 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPL 65 INS XY), takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2015, č. j. 165 ICm XY, 104
VSPH XY (KSPL 65 INS XY), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu
řízení.
[1] Usnesením ze dne 13. dubna 2015, č. j. 165 ICm XY, Krajský soud v Plzni
(dále jen „insolvenční soud“) přerušil řízení „do pravomocného rozhodnutí“ ve
věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C XY. [2] Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1/ Žalobkyně (J. U.) se domáhá vůči žalovanému (JUDr. Danielu Kaplanovi, LL. M., jako insolvenčnímu správci dlužníka P. W.) vyloučení výtěžku označeného
exekučního řízení ve výši 768.485,87, složeného soudním exekutorem do úschovy u
Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 Sd XY, majetkové podstaty dlužníka. 2/ Žalobkyně má vykonatelnou pohledávku vůči společnosti 1. faktorská s. r. o. (dále jen „společnost F“) ve výši 206.645 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným
úrokem z prodlení za dobu od 20. září 2011 do zaplacení a přiznanou náhradou
nákladů řízení ve výši 55.692 Kč a 47.760 Kč. V exekučním řízení vedeném na
majetek společnosti F se však nepodařilo dohledat postižitelný majetek
povinného, když společnost F (jako postupitel) smlouvou ze dne 14. října 2011
(dále jen „postupní smlouva“) postoupila všechny své pohledávky ze smluv o
půjčkách a ze smluv o úvěru uzavřených v letech 2003 až 2011 na společnost BP
Integralis Limited (jde o vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného)
včetně pohledávky vůči dlužníku a M. W. (dále jen „M. W.“). 3/ Žalobkyně podala u Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 30. prosince 2013 žalobu
o určení neúčinnosti postupní smlouvy; věc je vedena pod sp. zn. 10 C XY. 4/ V exekučním řízení vedeném na majetek dlužníka a M. W. (coby povinných) bylo
dosaženo exekučního výtěžku ve výši 768.485,87, který měl být podle rozvrhového
usnesení vyplacen vedlejšímu účastníku. Vzhledem k pochybnostem o tom, kdo je
oprávněným (věřitelem) této pohledávky, však soudní exekutor složil předmětnou
částku do soudní úschovy u Obvodního soudu pro Prahu 4, kde je věc vedena pod
sp. zn. 34 Sd XY. 5/ Žalovaný sepsal předmětný výtěžek dne 9. ledna 2015 do majetkové podstaty
dlužníka. [3] Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 109
odst. 2 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen
„o. s. ř.“)
– dospěl k závěru, že je důvod přerušit excindační řízení do pravomocného
rozhodnutí ve věci odpůrčí žaloby. Připustil, že v rámci insolvenčního řízení
vedeného na majetek dlužníka ani v rámci excindačního řízení není oprávněn
řešit neúčinnost postupní smlouvy, uzavřel však, že úspěch v řízení o odpůrčí
žalobě je předpokladem úspěchu žalobkyně v excindačním řízení. [4] K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. října 2015,
č. j. 165 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPL 65 INS XY), potvrdil usnesení insolvenčního
soudu. [5] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. a z
ustanovení § 224 odst. 1 a § 225 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení
k následujícím závěrům:
[6] Odvolací soud přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že žalobkyni
(prozatím) nesvědčí věcná legitimace žalobkyně v excindačním řízení; ta bude
dána, uspěje-li žalobkyně s odpůrčí žalobou.
Výsledek sporu vedeného u
Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C XY je tak nezbytným předpokladem
pro to, aby žalobkyně mohla osvědčit tvrzení, že je osobou oprávněnou k
přikázání pohledávky vůči povinné společnosti F
[7] Bez vyřešení uvedeného sporu nelze uzavřít, kdo je oprávněným z rozvrhového
usnesení (ze dne 10. února 2014, č. j. 151 EX 91/13-315) vydaného v exekučním
řízení vedeném na majetek povinných (dlužníka a M. W.) [zda společnost F nebo
vedlejší účastník].
[8] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost
vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil
od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů
formulovaných v „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014 [jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 48/2015 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, který je (stejně jako další rozhodnutí
Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího
soudu]. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1
o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom
duchu, že řízení se nepřerušuje. [9] Dovolatel poukazuje na to, že přerušením řízení učinil insolvenční soud
výsledek incidenčního řízení do určité míry závislým na výsledku řízení o
odpůrčí žalobě, což je nepřípustné. [10] Výtěžek zpeněžení musí nutně náležet do majetkové podstaty dlužníka. Dovolatel nezpochybňuje, že žalobkyně uspěje s odpůrčí žalobou, míní však, že
takový výsledek se nemůže nijak projevit v insolvenčním řízení dlužníka a
ovlivnit skladbu majetkové podstaty dlužníka. Takové určení bude mít význam
toliko mezi účastníky sporu, nikoli vůči třetím osobám nebo vůči majetkové
podstatě dlužníka. To ovšem neznamená, že by žalobkyně v důsledku úspěchu s
odpůrčí žalobou nemohla dosáhnout plnění na svou pohledávku vůči společnosti F,
kdyby ji zinkasoval vedlejší účastník; nemůže toho však dosáhnout v předmětném
insolvenčním řízení, v němž není ani přihlášeným věřitelem. [11] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září
2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony. [12] Dovolání v dané věci je přípustné podle § 237 o. s. ř., když v posouzení
dovoláním otevřené právní otázky jde o věc dovolacím soudem neřešenou. [13] Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení
občanského soudního řádu, insolvenčního zákona a zákona č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), a o změně dalších
zákonů (u insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2015, pro věc
rozhodném vzhledem k době vydání napadeného usnesení, u exekučního řádu pak ve
znění účinném do 30. června 2014, pro věc rozhodném vzhledem k době, kdy
nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a k době, kdy soudní
exekutor podal návrh na složení exekučního výtěžku ve výši 768.485,87 do soudní
úschovy). § 109 (o. s. ř.)
(…)
(2) Pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže
(…)
c/ probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro
rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
(…)
§ 109 (insolvenčního zákona)
(1) Se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky:
(…)
c/ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví
dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit
nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§
168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést
výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do
majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného
podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále
stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo
zahajuje a provádí proti povinnému,
(…)
(2) Úkonem, jímž se provádí výkon rozhodnutí nebo exekuce, není úkon učiněný k
zajištění dlužníkova majetku pro účely jeho postižení takovým výkonem
rozhodnutí exekucí. Se zahájením insolvenčního řízení se spojují také další
účinky stanovené zákonem. (…)
(4) Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění
vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním
rejstříku. (5) Nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají
účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního
řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu. (6) K rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo
exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c/ se v insolvenčním řízení
nepřihlíží. Je-li to nezbytné k naplnění účelu insolvenčního řízení, může
insolvenční soud kdykoli i bez návrhu pozastavit vykonatelnost nebo odložit
právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí
nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c/; může také zakázat
přijetí rozhodnutí nebo opatření připravovaných při provádění výkonu rozhodnutí
nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c/. Proti rozhodnutí
insolvenčního soudu podle věty druhé mohou podat odvolání účastníci řízení o
výkon rozhodnutí nebo exekučního řízení; těmto osobám, jakož i orgánu nebo
osobě, která rozhodnutí nebo opatření při provádění výkonu rozhodnutí nebo
exekuce přijala nebo připravovala, se rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty
druhé doručuje zvlášť. § 140e (insolvenčního zákona)
Výkon rozhodnutí a exekuce
(1) V době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit nebo
zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve
vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty;
to neplatí pro nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě
rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5. (2) Pro výkon rozhodnutí nebo exekuci nařízenou nebo zahájenou v rozporu s
omezením podle odstavce 1 platí § 109 odst. 6 obdobně.
§ 46 (exekučního řádu)
(…)
(7) Je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo
zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní
žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci nebo v rámci likvidace dědictví do likvidační podstaty
exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně po právní moci usnesení, kterým
rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu
správci nebo do likvidační podstaty.
[14] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil
věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový
stav nesprávně aplikoval.
(…)
[15] Časový sled událostí rozhodných pro posouzení věci, tak jak vyplývají z
dosavadního obsahu spisu a z údajů o insolvenčním řízení dlužníka a M. W.,
obsažených v insolvenčním rejstříku, je následující:
1/ Insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno (insolvenčním návrhem
dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení) dne 6. února 2014. Téhož
dne v 9:55 hodin zveřejnil insolvenční soud v insolvenčním rejstříku vyhlášku
ze dne 6. února 2014, č. j. KSPL 65 INS XY, kterou se oznamuje zahájení
insolvenčního řízení.
2/ Insolvenční řízení na majetek M. W. bylo zahájeno (insolvenčním návrhem M.
W. spojeným s návrhem na povolení oddlužení) dne 6. února 2014. Téhož dne v
9:53 hodin zveřejnil insolvenční soud v insolvenčním rejstříku vyhlášku ze dne
6. února 2014, č. j. KSPL 65 INS XY, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního
řízení.
3/ V exekučním řízení vedeném na majetek dlužníka a M. W. (coby povinných) pod
sp. zn. 151 Ex 91/13 bylo dosaženo exekučního výtěžku zpeněžení ve výši
768.485,87, který měl být podle rozvrhového usnesení soudního exekutora JUDr.
Filipa Exnera ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 151 Ex 91/13-315, vyplacen
vedlejšímu účastníku.
4/ Usnesením ze dne 28. května 2014, č. j. KSPL 65 INS XY, zveřejněným v
insolvenčním rejstříku téhož dne v 9:56 hodin, zjistil insolvenční soud úpadek
dlužníka (bod I. výroku), povolil řešení úpadku oddlužením (bod II. výroku) a
insolvenčním správcem dlužníka ustanovil žalovaného (bod III. výroku). V bodech
I. a II. výroku nabylo usnesení právní moci 28. května 2014.
5/ Usnesením ze dne 28. května 2014, č. j. KSPL 65 INS XY, zveřejněným v
insolvenčním rejstříku téhož dne v 9:30 hodin, zjistil insolvenční soud úpadek
M. W. (bod I. výroku), povolil řešení úpadku oddlužením (bod II. výroku) a
insolvenčním správcem M. W. ustanovil JUDr. Václava Mlnáříka Ph. D. (bod III.
výroku). V bodech I. a II. výroku nabylo usnesení právní moci 28. května 2014.
6/ Vzhledem k pochybnostem o tom, kdo je oprávněným (věřitelem) pohledávky z
rozvrhového usnesení ze dne 26. listopadu 2013, však soudní exekutor na základě
návrhu ze dne 18. června 2014 složil předmětnou částku do soudní úschovy u
Obvodního soudu pro Prahu 4, kde je věc vedena pod sp. zn. 34 Sd XY.
[16] Z přehledu podaného v odstavci [15] se podává, že od 6. února 2014, kdy
nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení jak ohledně dlužníka,
tak ohledně M. W., již soudní exekutor v exekučním řízení vedeném na majetek
dlužníka a M. W. (coby povinných) nebyl oprávněn naložit s dříve dosaženým
exekučním výtěžkem zpeněžení jinak než způsobem uvedeným v § 46 odst. 7
exekučního řádu. Zejména pak nesměl vyplatit exekuční výtěžek kterémukoli z
exekučních věřitelů uvedených v rozvrhovém usnesení. Jestliže soudní exekutor [
veden zjevně nepřiléhavou úvahou, že po vyjasnění, kdo je oprávněným z
rozvrhového usnesení se takovému (exekučnímu) věřiteli mohlo dostat exekučního
výtěžku zpeněžení] dne 18. června 2014 (v době, kdy již nabylo právní moci i
rozhodnutí o úpadku dlužníka a rozhodnutí o úpadku M. W.; srov. dále § 140e
insolvenčního zákona) nakládal s exekučním výtěžkem zpeněžení tak, že jej na
základě návrhu z téhož dne složil do soudní úschovy, s tím, že k němu uplatňuje
právo (jako exekuční věřitelka) žalobkyně, pak šlo nepřípustné (ustanovením §
109 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona zakázané) pokračování v provádění
exekuce.
[17] Jinak řečeno, jestliže poté, co ohledně povinného nastal účinek spojený se
zahájením insolvenčního řízení uvedený v § 109 odst. 1 písm. c/ insolvenčního
zákona, soudní exekutor nepostupuje podle § 46 odst. 7 exekučního řádu a
exekuční výtěžek zpeněžení složí do soudní (soluční) úschovy s tím, že není
jisto, kterému z exekučních věřitelů má být podle (exekučního) rozvrhového
usnesení tento výtěžek zpeněžení vyplacen, je takové jednání úkonem, jímž se
provádí exekuce; k takovému úkonu se ve smyslu ustanovení § 109 odst. 6 věty
první insolvenčního zákona v insolvenčním řízení nepřihlíží.
[18] Judikatura Nejvyššího soudu je pak ustálena v závěru, že nejsou-li splněny
podmínky soudní úschovy, je soud z úřední povinnosti povinen rozhodnout o
vrácení předmětu úschovy složiteli (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 7. října 2015, sp. zn. 23 Cdo 1629/2013, uveřejněného pod číslem
52/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jakkoli jde o výklad podaný k
ustanovením občanského soudního řádu upravujícím řízení o úschovách ve znění
účinném do 31. prosince 2013, nemá Nejvyšší soud pochyb o tom, že stejné závěry
se uplatní pro řízení o úschovách upravené od 1. ledna 2014 v ustanoveních §
289 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Přitom z
výše podaného výkladu k účinkům spojeným se zahájením insolvenčního řízení je
zjevné, že podmínky soudní úschovy ohledně předmětného exekučního výtěžku
zpeněžení splněny nebyly.
[19] Na výše uvedeném základě Nejvyšší soud uzavírá, že řízení o odpůrčí žalobě
vedené mezi žalobkyní a společností F není důvodem k přerušení tohoto řízení
podle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. již proto, že výsledek takového řízení
nemá žádný vliv na závěr, zda exekuční výtěžek zpeněžení náleží do majetkové
podstaty dlužníka. Za trvání účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení
vedeného na majetek dlužníka a M. W., potažmo za trvání účinků rozhodnutí o
úpadku dlužníka a M. W., totiž nelze pokračovat v provádění exekuce vedené na
majetek dlužníka a M. W. tím, že by exekuční výtěžek zpeněžení byl vydán
některému z oprávněných exekučních věřitelů. Z exekučního výtěžku zpeněžení se
za trvání insolvenčního řízení mohou uspokojit jen ti věřitelé dlužníka nebo M.
W., kteří včas a řádně přihlásili (nebo v souladu s insolvenčním zákonem jinak
uplatnili) své pohledávky v insolvenčním řízení.
[20] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.
s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu
řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
P o u č e n í: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu