MSPH 91 INS 12460/2022
208 ICm 3565/2023
29 ICdo 107/2025-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Helenou Myškovou v právní věci
žalobce JUVENTUS insolvenční v. o. s., se sídlem v Olomouci, Šantova 719/2, PSČ
779 00, identifikační číslo osoby 08226351, jako insolvenčního správce dlužníka
The Golden Investment a. s., zastoupeného Mgr. Sabinou Pliskovou, advokátkou,
se sídlem v Prostějově, Krokova 1375/10, PSČ 796 01, proti žalovanému První
české zlatnické s. r. o., se sídlem v Červeném Kostelci, 17. listopadu 1146,
PSČ 549 41, identifikační číslo osoby 27066860, o určení neúčinnosti právního
jednání, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 208 ICm 3565/2023, jako
incidenční spor v insolvenční věci dlužníka The Golden Investment a. s., se
sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27631265,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 91 INS 12460/2022, o dovolání
žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 2025, č. j. 208
ICm 3565/2023, 102 VSPH 788/2024-47 (MSPH 91 INS 12460/2022), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Rozsudkem (pro uznání) ze dne 21. srpna 2024, č. j. 208 ICm
3565/2023-15, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) určil, že
právní úkony dlužníka (The Golden Investment a. s.) vůči žalovanému (První
české zlatnické s. r. o.) spočívající v převodech peněžních prostředků
(konkretizovaných výší částek a dny převodů) v celkové výši 16 615 232 Kč jsou
vůči věřitelům neúčinné (bod I. výroku), určil, že právní úkon dlužníka vůči
žalovanému spočívající v zápočtu závazků a pohledávek ze dne 31. prosince 2017
a v zápočtu částky 3 270 179 Kč, je vůči věřitelům neúčinný (bod II. výroku),
uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka částku 19
885 411 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 14. listopadu
2023 do zaplacení (bod III. výroku), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na
náhradě nákladů řízení částku 6 800 Kč (bod IV. výroku) a na účet insolvenčního
soudu soudní poplatek ve výši 996 271 Kč (bod V. výroku).
2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným
rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že rozsudek pro uznání se
nevydává.
3. Odvolací soud dospěl k závěru, že pro vydání rozsudku pro uznání
nebyly splněny podmínky, když postup insolvenčního soudu podle § 114b zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), nebyl v dané
věci namístě.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž
namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci
(dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud
zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při
jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
Nejvyššího soudu, jakož i otázky, která v rozhodování Nejvyššího soudu nebyla
doposud řešena.
6. Dovolatel namítá, že odvolací soud nepostupoval správně, neboť
odvolaní žalovaného nebylo řádné. Dále tvrdí, že v žalobě uvedl všechny mu
známé skutečnosti a právní charakteristiku skutku uvádět nemusí. Jelikož
dlužník financoval svou činnost na základě Ponziho schématu nejpozději od roku
2016, došlo k úmyslnému zkrácení věřitelů, „když ač se jednalo o dlouhodobý
dvoustranný právní vztah, tak žalovaný nikdy z této smlouvy ničeho neplnil“.
Šlo o dohodnutý způsob, jak z majetku dlužníka úmyslně vyvádět finanční
prostředky bez protiplnění.
7. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
8. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
9. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje,
v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a
čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
10. V dané věci mohla být přípustnost dovolání založena jen při splnění
některého z předpokladů uvedených v § 237 o. s. ř., podle něhož je dovolání
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání
nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu
srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo
1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo
2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
(dále jen „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28.
listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 45/2017 Sbírky
nálezů a usnesení Ústavního soudu.
12. Výše citované ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. nestanoví konkrétní
způsob, jakým má být v dovolání vymezeno, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání. Toto vymezení z něj musí být seznatelné,
může však být vyjádřeno v kterékoli jeho části, a to případně i na více místech
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. listopadu 2015, sp. zn. I. ÚS 354/15-2,
uveřejněný pod č. 198/2015 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález
Ústavního soudu ze dne 15. března 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16, uveřejněný pod
č. 45/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Rovněž není nezbytné, aby
v dovolání byla ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu specifikována
uvedením spisové značky konkrétního rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze
dne 18. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14, uveřejněný pod č. 234/2014
Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
13. V intencích uvedených závěrů Nejvyšší soud podrobně zkoumal obsah
podaného dovolání. V dovolání dovolatel označil rozhodnutí, proti kterému
dovolání směřuje, formuloval dovolací návrh, uvedl v čem spatřuje nesprávné
právní posouzení odvolacím soudem (odvolání podané žalovaným nepovažuje za
řádné a v žalobě uvedl všechny mu známé skutečnosti). K přípustnosti dovolání
uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného,
případně procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jakož i otázky, která dovolacím
soudem nebyla dosud řešena. Podstatnou část dovolání představuje stručné
shrnutí skutkového stavu z pohledu dovolatele. Dovolatel v dovolání
neformuloval žádnou právní otázku, na jejímž řešení spočívá rozhodnutí
odvolacího soudu, a která by měla být přezkoumána dovolacím soudem.
14. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené
rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání
patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud
nevyřešenou dovolacím soudem (viz R 4/2014). Mělo-li by být dovolání přípustné
podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, muselo by být z obsahu dovolání
patrné, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené
rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje
(srov. též důvody R 4/2014). Takové údaje se ovšem z dovolání nepodávají.
15. Též judikatura Ústavního soudu ústí v závěr, podle kterého
„náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v
občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu
dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout
pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto
požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem
stanovených požadavků“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2015,
sp. zn. II. ÚS 2716/13). Ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 pak
Ústavní soud dodal, že: „neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů
přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro
vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“. I v další své
nálezové judikatuře Ústavní soud Nejvyššímu soudu netoleruje, pokud ten
projedná dovolání, aniž by bylo vybaveno předepsanými obsahovými náležitostmi
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. února 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18-2,
uveřejněný pod č. 23/2020 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
16. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f
odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím
řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
17. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním
znění.
18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2025
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu