MSPH 91 INS 12460/2022 208 ICm 3565/2023 29 ICdo 107/2025-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Helenou Myškovou v právní věci žalobce JUVENTUS insolvenční v. o. s., se sídlem v Olomouci, Šantova 719/2, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 08226351, jako insolvenčního správce dlužníka The Golden Investment a. s., zastoupeného Mgr. Sabinou Pliskovou, advokátkou, se sídlem v Prostějově, Krokova 1375/10, PSČ 796 01, proti žalovanému První české zlatnické s. r. o., se sídlem v Červeném Kostelci, 17. listopadu 1146, PSČ 549 41, identifikační číslo osoby 27066860, o určení neúčinnosti právního jednání, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 208 ICm 3565/2023, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka The Golden Investment a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27631265, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 91 INS 12460/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 2025, č. j. 208 ICm 3565/2023, 102 VSPH 788/2024-47 (MSPH 91 INS 12460/2022), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Rozsudkem (pro uznání) ze dne 21. srpna 2024, č. j. 208 ICm 3565/2023-15, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) určil, že právní úkony dlužníka (The Golden Investment a. s.) vůči žalovanému (První české zlatnické s. r. o.) spočívající v převodech peněžních prostředků (konkretizovaných výší částek a dny převodů) v celkové výši 16 615 232 Kč jsou vůči věřitelům neúčinné (bod I. výroku), určil, že právní úkon dlužníka vůči žalovanému spočívající v zápočtu závazků a pohledávek ze dne 31. prosince 2017 a v zápočtu částky 3 270 179 Kč, je vůči věřitelům neúčinný (bod II. výroku), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka částku 19 885 411 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 14. listopadu 2023 do zaplacení (bod III. výroku), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 800 Kč (bod IV. výroku) a na účet insolvenčního soudu soudní poplatek ve výši 996 271 Kč (bod V. výroku).
2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že rozsudek pro uznání se nevydává.
3. Odvolací soud dospěl k závěru, že pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny podmínky, když postup insolvenčního soudu podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), nebyl v dané věci namístě.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jakož i otázky, která v rozhodování Nejvyššího soudu nebyla doposud řešena.
6. Dovolatel namítá, že odvolací soud nepostupoval správně, neboť odvolaní žalovaného nebylo řádné. Dále tvrdí, že v žalobě uvedl všechny mu známé skutečnosti a právní charakteristiku skutku uvádět nemusí. Jelikož dlužník financoval svou činnost na základě Ponziho schématu nejpozději od roku 2016, došlo k úmyslnému zkrácení věřitelů, „když ač se jednalo o dlouhodobý dvoustranný právní vztah, tak žalovaný nikdy z této smlouvy ničeho neplnil“. Šlo o dohodnutý způsob, jak z majetku dlužníka úmyslně vyvádět finanční prostředky bez protiplnění.
7. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
8. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
9. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
10. V dané věci mohla být přípustnost dovolání založena jen při splnění některého z předpokladů uvedených v § 237 o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 45/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
12. Výše citované ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. nestanoví konkrétní způsob, jakým má být v dovolání vymezeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Toto vymezení z něj musí být seznatelné, může však být vyjádřeno v kterékoli jeho části, a to případně i na více místech (srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. listopadu 2015, sp. zn. I. ÚS 354/15-2, uveřejněný pod č. 198/2015 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález Ústavního soudu ze dne 15. března 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16, uveřejněný pod č. 45/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Rovněž není nezbytné, aby v dovolání byla ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu specifikována uvedením spisové značky konkrétního rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14, uveřejněný pod č. 234/2014 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
13. V intencích uvedených závěrů Nejvyšší soud podrobně zkoumal obsah podaného dovolání. V dovolání dovolatel označil rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, formuloval dovolací návrh, uvedl v čem spatřuje nesprávné
právní posouzení odvolacím soudem (odvolání podané žalovaným nepovažuje za řádné a v žalobě uvedl všechny mu známé skutečnosti). K přípustnosti dovolání uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného, případně procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jakož i otázky, která dovolacím soudem nebyla dosud řešena. Podstatnou část dovolání představuje stručné shrnutí skutkového stavu z pohledu dovolatele. Dovolatel v dovolání neformuloval žádnou právní otázku, na jejímž řešení spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, a která by měla být přezkoumána dovolacím soudem.
14. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (viz R 4/2014). Mělo-li by být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, muselo by být z obsahu dovolání patrné, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. též důvody R 4/2014). Takové údaje se ovšem z dovolání nepodávají.
15. Též judikatura Ústavního soudu ústí v závěr, podle kterého „náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12.
února 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13). Ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 pak Ústavní soud dodal, že: „neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“. I v další své nálezové judikatuře Ústavní soud Nejvyššímu soudu netoleruje, pokud ten projedná dovolání, aniž by bylo vybaveno předepsanými obsahovými náležitostmi (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11.
února 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18-2, uveřejněný pod č. 23/2020 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
16. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
17. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2025
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu