KSLB 76 INS XY 76 ICm XY 29 ICdo 11/2021-161
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka J. J., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele P. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Miloslavem Vaňhou, advokátem, se sídlem v Praze 10, V olšinách 2300/75, PSČ 100 00, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. května 2012, č. j. KSLB 76 INS XY, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2013, č. j. KSLB 76 INS XY, 2 VSPH XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Jižní 1820, PSČ 470 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2020, č. j. 76 ICm XY, 104 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 18. května 2012, č. j. KSLB 76 INS XY, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) tak, že na základě insolvenčního návrhu věřitele P. Š. (mimo jiné): 1/ Zjistil úpadek dlužníka J. J. (bod I. výroku). 2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka, s tím, že bude řešen jako konkurs nepatrný (body II. a III. výroku). 3/ Ustanovil insolvenčního správce (bod IV. výroku).
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. ledna 2013, č. j. KSLB 76 INS XY, 2 VSPH XY, ve znění usnesení ze dne 20. května 2013, č. j. KSLB 76 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 18. května 2012 v bodech I., II. a IV. výroku (první výrok) a přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů opatrovnici dlužníka (druhý výrok).
3. Usnesením ze dne 28. srpna 2013, č. j. KSLB 76 INS XY, 29 NSČR 62/2013-A-83, Nejvyšší soud zastavil řízení o dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu ze dne 10. ledna 2013.
4. Usnesením ze dne 10. července 2020, č. j. 76 ICm XY, insolvenční soud: 1/ Odmítl návrh ze dne 12. června 2020 (označený jako žaloba pro zmatečnost proti rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku) podaný dlužníkem (bod I. výroku). 2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
5. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. září 2020, č. j. 76 ICm XY, 104 VSPH XY (KSLB 76 INS XY): 1/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 10. července 2020 (první výrok). 2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 43, § 79 odst. 1, § 229 a § 232 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011 (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je, stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) – přisvědčil insolvenčnímu soudu, že dlužník přes výzvu k odstranění vad podání spojenou s poučením o následcích jejího nesplnění (usnesení ze dne 18. června 2020) neodstranil vady žaloby pro zmatečnost. Podle odvolacího soudu jsou v žalobě vylíčená skutková tvrzení v rozporu s tím, čeho se dlužník domáhá, sama o sobě jsou zmatečná a neobsahují žádné skutečnosti, jež by vedly k závěru o včasnosti žaloby podle § 229 o. s. ř. Závěrem odvolací soud dodal, že žaloba pro zmatečnost by musela být i tak zamítnuta, když byla podána opožděně ve smyslu § 234 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
8. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
9. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku o nákladech řízení, a v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného rozhodnutí (o nákladech odvolacího řízení), Nejvyšší soud dovolání odmítl jako objektivně nepřípustné (§ 243c odst. 1 a § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
10. Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., a pro něž potud neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že na řešení dovoláním zpochybňovaných právních otázek napadené rozhodnutí nespočívá.
11. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 věty první o.
s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.
ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněného pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
12. Řečené platí tím více, jestliže dovoláním nebylo zpochybněno řešení žádné z otázek, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu.
13. Dovolání (ač sepsáno advokátkou a ač rozsahem čítající 11 stran textu) se nevyjadřuje k řešení právních otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá (a jimiž je opodstatněnost odmítnutí podání pro vady podle § 43 odst. 2 o. s. ř.); již proto není přípustné. Srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2021, sen. zn. 29 ICdo 62/2020 (dovolateli známé, jelikož bylo vydáno v jeho dovolací věci).
14. Zbývá dodat, že vymezuje-li se dovolatel v dovolání argumentačně proti nestrannosti soudkyně insolvenčního soudu V. R., vystihuje tím z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení dle § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Zmatečnostní vady řízení však jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje ustanovení § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř., takže pro jejich projednání nelze připustit dovolání.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 3. 2021
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu