KSLB 76 INS 18440/2023
76 ICm 3779/2024
29 ICdo 111/2025-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců
JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce České
republiky – České správy sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová
1292/25, PSČ 225 08, identifikační číslo osoby 00006963, proti žalovanému Mgr.
Martinu Červinkovi, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, jako
insolvenčnímu správci dlužníka Tandarde, s. r. o. v likvidaci, zastoupenému
JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Adámkova třída 149,
PSČ 539 01, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad
Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm 3779/2024, jako incidenční spor v
insolvenční věci dlužníka Tandarde, s. r. o. v likvidaci, se sídlem ve Stráži
pod Ralskem, Jezerní 202, PSČ 471 27, identifikační číslo osoby 29052645,
vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB
76 INS 18440/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 7. dubna 2025, č. j. 76 ICm 3779/2024, 104 VSPH 194/2025-41 (KSLB 76 INS
18440/2023), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Rozsudkem ze dne 7. února 2025, č. j. 76 ICm 3779/2024-21, Krajský
soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) určil,
že pohledávka žalobce (České republiky – České správy sociálního zabezpečení)
ve výši 13 438 Kč představující pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na
státní politiku zaměstnanosti za měsíce únor a březen 2024 uplatněná v
insolvenčním řízení dlužníka (Tandarde, s. r. o. v likvidaci) má pořadí
pohledávky za majetkovou podstatou (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení
(bod II. výroku).
2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. dubna
2025, č. j. 76 ICm 3779/2024, 104 VSPH 194/2025-41 (KSLB 76 INS 18440/2023),
potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Odvolací soud – cituje § 165, § 168 odst. 2 písm. e/, § 170 písm. d/,
§ 203 a § 203a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenčního zákona), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu –
uzavřel, že uplatněná pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou ve
smyslu § 168 odst. 2 písm. e/ insolvenčního zákona, jelikož vznikla po zjištění
dlužníkova úpadku a zároveň nejde o pohledávku, jež by byla vyloučena z
uspokojení. Případné otázce ohledně existence této pohledávky a její výše je
pak vyhrazeno řízení o žalobě podle § 203 odst. 4 insolvenčního zákona, jež
však není incidenčním sporem.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (Mgr.
Martin Červinka, jako insolvenční správce dlužníka) dovolání, jehož přípustnost
vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení
právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
Konkrétně jde o tyto otázky:
[1] Kdo je po prohlášení konkursu (na majetek) dlužníka oprávněn za něj podávat
přehledy o výši pojistného a odhlášky zaměstnanců a jménem koho tak tento
oprávněný činí?
[2] Může (insolvenční) soud vyslovit závěr týkající se pořadí pohledávky, aniž
by zaujal postoj k její pravosti?
5. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby
Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení, popřípadě aby rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobu o určení
pořadí pohledávky zamítne.
6. Dovolatel v mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje, že
prohlášením konkursu na něj přešly povinnosti dlužníka vůči žalobci. Přehledy o
výši pojistného i odhlášky zaměstnanců proto mají být odesílány přímo z datové
schránky dovolatele a podání od jakéhokoli jiného subjektu, jím nepověřeného,
má žalobce odmítnout jako nepřípustné. Dále dovolatel namítá, že je v rozporu
se zásadou procesní ekonomie, aby vedle řízení o určení pořadí pohledávky bylo
u obecného soudu paralelně vedeno (další) řízení o její existenci.
7. Žalobce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
III. Přípustnost dovolání
8. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
9. S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka
(21. listopadu 2023) se v tomto řízení a v incidenčních sporech jím vyvolaných
uplatní (a to též pro účely posouzení přípustnosti dovolání) i v době od 1.
října 2024 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II
(Přechodná ustanovení) části první zákona č. 252/2024 Sb.].
10. V rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku
odvolacího soudu, jíž odvolací soud potvrdil bod II. výroku rozsudku
insolvenčního soudu o nákladech řízení před insolvenčním soudem, Nejvyšší soud
dovolání bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (§ 243c odst. 1 o. s.
ř.), neboť dovolání proti rozhodnutím, v části týkající se výroku o nákladech
řízení, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
11. Ve zbývajícím rozsahu (ohledně prvního výroku napadeného rozhodnutí
v části týkající se věci samé) Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné
jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti
vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako
nepřípustné. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže
označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se
odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
12. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v závěru (který
napadené rozhodnutí respektuje), že pohledávky za majetkovou podstatou nebo
pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou
pohledávkami se zvláštním právem přednosti (srov. § 168 odst. 3 a § 169 odst. 2
insolvenčního zákona), které se v insolvenčním řízení uplatňují jiným způsobem
(než přihláškou) [§ 203 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona]. Případný spor o to,
zda taková pohledávka v právu vůbec existuje, případně v jaké výši, se vede na
základě žaloby o (s)plnění podané věřitelem, který ji uplatňuje (žalobcem),
proti osobě s dispozičními oprávněními jako žalovaným u obecného soudu (nejde o
incidenční spor) [§ 203 odst. 4 věta první insolvenčního zákona]. U takové
pohledávky není posouzení její pravosti nebo výše vyhrazen zvláštní
(incidenční) spor o příslušné určení (o určení pravosti nebo výše pohledávky),
nýbrž obecný spor o splnění povinnosti (u peněžité pohledávky spor o její
zaplacení). Posouzení, zda jde o pohledávku s takovým právem přednosti (zda
pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou
na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou), tedy posouzení (přednostního)
pořadí pohledávky pro účely jejího uspokojení v insolvenčním řízení vedeném na
majetek dlužníka, však stále (výlučně) zůstává v rukou insolvenčního soudu
(srov. § 203a odst. 1 insolvenčního zákona). I v takovém případě jde o
incidenční spor podle § 159 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona (srov. § 203a
odst. 2 insolvenčního zákona), vedený na základě žaloby, kterou věřitel vždy
podává proti insolvenčnímu správci (viz § 203a odst. 1 větu druhou
insolvenčního zákona). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna
2020, sen. zn. 29 ICdo 48/2020, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 109/2020 (dále jen „R
109/2020“).
13. V R 109/2020 Nejvyšší soud též vysvětlil, že v incidenčním sporu o
určení, zda pohledávka, uplatněná v insolvenčním řízení způsobem uvedeným v §
203 insolvenčního zákona, je co do svého pořadí pohledávkou za majetkovou
podstatou (ve smyslu § 168 odst. 2 insolvenčního zákona), se insolvenční soud
zabývá pouze okolnostmi rozhodnými pro posouzení správnosti uplatněného pořadí
pohledávky, bez zřetele k tomu, zda spornou je i existence nebo výše této
pohledávky. Skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodu vzniku pohledávky, nebo
důvodu jejího možného zániku, anebo důvodu, pro který se stala soudně
nevymahatelnou, případně pro posouzení (určení) správné výše pohledávky, jsou
vyhrazeny sporu o splnění povinnosti (o zaplacení peněžité pohledávky) vedenému
u obecného soudu (nebo – jako je tomu v poměrech projednávané věci – u jiného k
tomu příslušného orgánu). Srov. opět R 109/2020, jakož i rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 14. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 101/2020, uveřejněný pod číslem
22/2023 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 22/2023“).
14. Postup odvolacího soudu, který se v řízení o určení pořadí
pohledávky nezabýval otázkou její existence a výše, jelikož je vyhrazena řízení
o žalobě podle § 203 odst. 4 insolvenčního zákona (vůči němuž se dovolatel
vymezoval argumentací k otázce č. 2), je zcela v souladu se shora citovanými
závěry. Argumentace dovolatele k otázce č. 1, týkající se přechodu povinností z
dlužníka na dovolatele v souvislosti s prohlášením konkursu na majetek
dlužníka, se vztahuje právě (toliko) k otázce pravosti (popřípadě výše) sporné
pohledávky, k jejímuž řešení projednávaný spor neslouží.
15. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolání
žalovaného (insolvenčního správce dlužníka) bylo odmítnuto, přičemž pravidlo,
podle kterého ve sporu o pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (§ 202 odst. 1 věta
první insolvenčního zákona), se obdobně uplatní též ve sporu o pořadí
pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené na roveň
pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 203a odst. 2 insolvenčního zákona);
srov. R 109/2020 a R 22/2023.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 10. 2025
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu