KSLB 76 INS 18440/2023 76 ICm 3779/2024 29 ICdo 111/2025-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce České republiky – České správy sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 1292/25, PSČ 225 08, identifikační číslo osoby 00006963, proti žalovanému Mgr. Martinu Červinkovi, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, jako insolvenčnímu správci dlužníka Tandarde, s. r. o. v likvidaci, zastoupenému JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Adámkova třída 149, PSČ 539 01, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm 3779/2024, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Tandarde, s. r. o. v likvidaci, se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Jezerní 202, PSČ 471 27, identifikační číslo osoby 29052645, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS 18440/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. dubna 2025, č. j. 76 ICm 3779/2024, 104 VSPH 194/2025-41 (KSLB 76 INS 18440/2023), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Rozsudkem ze dne 7. února 2025, č. j. 76 ICm 3779/2024-21, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) určil, že pohledávka žalobce (České republiky – České správy sociálního zabezpečení) ve výši 13 438 Kč představující pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za měsíce únor a březen 2024 uplatněná v insolvenčním řízení dlužníka (Tandarde, s. r. o. v likvidaci) má pořadí pohledávky za majetkovou podstatou (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. dubna 2025, č. j. 76 ICm 3779/2024, 104 VSPH 194/2025-41 (KSLB 76 INS 18440/2023), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Odvolací soud – cituje § 165, § 168 odst. 2 písm. e/, § 170 písm. d/, § 203 a § 203a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – uzavřel, že uplatněná pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e/ insolvenčního zákona, jelikož vznikla po zjištění dlužníkova úpadku a zároveň nejde o pohledávku, jež by byla vyloučena z uspokojení. Případné otázce ohledně existence této pohledávky a její výše je pak vyhrazeno řízení o žalobě podle § 203 odst. 4 insolvenčního zákona, jež však není incidenčním sporem. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (Mgr.
Martin Červinka, jako insolvenční správce dlužníka) dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
Konkrétně jde o tyto otázky:
[1] Kdo je po prohlášení konkursu (na majetek) dlužníka oprávněn za něj podávat přehledy o výši pojistného a odhlášky zaměstnanců a jménem koho tak tento oprávněný činí?
[2] Může (insolvenční) soud vyslovit závěr týkající se pořadí pohledávky, aniž by zaujal postoj k její pravosti?
5. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popřípadě aby rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobu o určení pořadí pohledávky zamítne.
6. Dovolatel v mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje, že prohlášením konkursu na něj přešly povinnosti dlužníka vůči žalobci. Přehledy o výši pojistného i odhlášky zaměstnanců proto mají být odesílány přímo z datové schránky dovolatele a podání od jakéhokoli jiného subjektu, jím nepověřeného, má žalobce odmítnout jako nepřípustné. Dále dovolatel namítá, že je v rozporu se zásadou procesní ekonomie, aby vedle řízení o určení pořadí pohledávky bylo u obecného soudu paralelně vedeno (další) řízení o její existenci.
7. Žalobce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. III. Přípustnost dovolání
8. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
9. S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka (21. listopadu 2023) se v tomto řízení a v incidenčních sporech jím vyvolaných uplatní (a to též pro účely posouzení přípustnosti dovolání) i v době od 1. října 2024 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II (Přechodná ustanovení) části první zákona č. 252/2024 Sb.].
10. V rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž odvolací soud potvrdil bod II. výroku rozsudku insolvenčního soudu o nákladech řízení před insolvenčním soudem, Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (§ 243c odst. 1 o. s. ř.), neboť dovolání proti rozhodnutím, v části týkající se výroku o nákladech řízení, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
11. Ve zbývajícím rozsahu (ohledně prvního výroku napadeného rozhodnutí v části týkající se věci samé) Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
12. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v závěru (který napadené rozhodnutí respektuje), že pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou pohledávkami se zvláštním právem přednosti (srov. § 168 odst. 3 a § 169 odst. 2 insolvenčního zákona), které se v insolvenčním řízení uplatňují jiným způsobem (než přihláškou) [§ 203 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona]. Případný spor o to, zda taková pohledávka v právu vůbec existuje, případně v jaké výši, se vede na základě žaloby o (s)plnění podané věřitelem, který ji uplatňuje (žalobcem), proti osobě s dispozičními oprávněními jako žalovaným u obecného soudu (nejde o incidenční spor) [§ 203 odst. 4 věta první insolvenčního zákona]. U takové pohledávky není posouzení její pravosti nebo výše vyhrazen zvláštní (incidenční) spor o příslušné určení (o určení pravosti nebo výše pohledávky), nýbrž obecný spor o splnění povinnosti (u peněžité pohledávky spor o její zaplacení). Posouzení, zda jde o pohledávku s takovým právem přednosti (zda pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou), tedy posouzení (přednostního) pořadí pohledávky pro účely jejího uspokojení v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka, však stále (výlučně) zůstává v rukou insolvenčního soudu (srov. § 203a odst. 1 insolvenčního zákona). I v takovém případě jde o incidenční spor podle § 159 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona (srov. § 203a odst. 2 insolvenčního zákona), vedený na základě žaloby, kterou věřitel vždy podává proti insolvenčnímu správci (viz § 203a odst. 1 větu druhou insolvenčního zákona). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 48/2020, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 109/2020 (dále jen „R 109/2020“).
13. V R 109/2020 Nejvyšší soud též vysvětlil, že v incidenčním sporu o určení, zda pohledávka, uplatněná v insolvenčním řízení způsobem uvedeným v § 203 insolvenčního zákona, je co do svého pořadí pohledávkou za majetkovou podstatou (ve smyslu § 168 odst. 2 insolvenčního zákona), se insolvenční soud zabývá pouze okolnostmi rozhodnými pro posouzení správnosti uplatněného pořadí pohledávky, bez zřetele k tomu, zda spornou je i existence nebo výše této pohledávky. Skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodu vzniku pohledávky, nebo důvodu jejího možného zániku, anebo důvodu, pro který se stala soudně nevymahatelnou, případně pro posouzení (určení) správné výše pohledávky, jsou vyhrazeny sporu o splnění povinnosti (o zaplacení peněžité pohledávky) vedenému u obecného soudu (nebo – jako je tomu v poměrech projednávané věci – u jiného k tomu příslušného orgánu). Srov. opět R 109/2020, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 101/2020, uveřejněný pod číslem 22/2023 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 22/2023“).
14. Postup odvolacího soudu, který se v řízení o určení pořadí pohledávky nezabýval otázkou její existence a výše, jelikož je vyhrazena řízení o žalobě podle § 203 odst. 4 insolvenčního zákona (vůči němuž se dovolatel vymezoval argumentací k otázce č. 2), je zcela v souladu se shora citovanými závěry. Argumentace dovolatele k otázce č. 1, týkající se přechodu povinností z dlužníka na dovolatele v souvislosti s prohlášením konkursu na majetek dlužníka, se vztahuje právě (toliko) k otázce pravosti (popřípadě výše) sporné pohledávky, k jejímuž řešení projednávaný spor neslouží.
15. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolání žalovaného (insolvenčního správce dlužníka) bylo odmítnuto, přičemž pravidlo, podle kterého ve sporu o pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (§ 202 odst. 1 věta první insolvenčního zákona), se obdobně uplatní též ve sporu o pořadí pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 203a odst. 2 insolvenčního zákona); srov. R 109/2020 a R 22/2023.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 10. 2025
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu