KSBR
57 INS 9488/2021
73 ICm 1682/2023
29 ICdo 112/2024-101
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, se sídlem v Brně, náměstí
Svobody 4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 06215904, proti žalované Mgr.
Veronice Zmrzlíkové Tomečkové, se sídlem ve Zlíně, Třída Tomáše Bati 202, PSČ
760 01, jako insolvenční správkyni dlužníka FACEGARDEN s. r. o., o určení
pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 73 ICm
1682/2023, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka FACEGARDEN s. r.
o., se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby
07338848, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 57 INS 9488/2021, o
dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. března
2024, č. j. 73 ICm 1682/2023, 12 VSOL 21/2024-71 (KSBR 57 INS 9488/2021), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
1. Rozsudkem ze dne 6. listopadu 2023, č. j. 73 ICm 1682/2023-49, Krajský soud
v Brně (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Určil, že pohledávka ve výši 1.348.187 Kč je pohledávkou postavenou
na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (bod I. výroku).
[2] Rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud dospěl k závěru, že daňová pohledávka žalobce (Finančního
úřadu pro Jihomoravský kraj) uplatněná v insolvenčním řízení vedeném na majetek
dlužníka (FACEGARDEN s. r. o.) ve výši 1.348.187 Kč je coby pohledávka státu -
správce daně vzniklá na základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v
případě nedobytné pohledávky podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty
(podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1.
dubna 2019) pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou
ve smyslu § 169 odst. 1 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném od 1. dubna 2019.
3. K odvolání žalované (Mgr. Veroniky Zmrzlíkové Tomečkové, jako insolvenční
správkyně dlužníka) Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 28. března 2024, č.
j. 73 ICm 1682/2023, 12 VSOL 21/2024-71 (KSBR 57 INS 9488/2021):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí přitakal závěrům
insolvenčního soudu, dodávaje, že (označená) judikatura Nejvyššího soudu
vykládala jinou (dřívější) právní úpravu.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání,
jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že jde o věc dovolacím
soudem neřešenou.
6. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby
Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že žaloba se zamítá. V
dovolání snáší argumenty na podporu závěru, že ani podle právní úpravy účinné
od 1. dubna 2019 nejde o přednostní pohledávku (nyní o pohledávku ve smyslu §
169 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona), přičemž shledává i nadále
použitelnou judikaturu Nejvyššího soudu k výkladu § 168 odst. 2 písm. c/
insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. března 2019 [konkrétně usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011,
uveřejněné pod číslem 54/2012 Sb. rozh. obč., a rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 31. října 2017, sen. zn. 29 ICdo 98/2015, uveřejněný pod číslem 11/2019 Sb.
rozh. obč.].
7. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, maje napadené rozhodnutí
za správné.
III. Přípustnost dovolání
8. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
9. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a
pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.,
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
10. Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním otevřené právní otázky je
napadené rozhodnutí souladné se závěry obsaženými v nálezu pléna Ústavního
soudu ze dne 20. listopadu 2024, sp. zn. Pl. ÚS 37/23, uveřejněném pod číslem
5/2025 Sb. Šlo přitom o nález, jímž Ústavní soud zamítl návrh na zrušení části
§ 169 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona ve slovech „nebo povinnosti provést
opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky podle zákona upravujícího
daň z přidané hodnoty“, a odmítl návrh na zrušení části § 169 odst. 1 písm. c/
insolvenčního zákona ve slovech „a pohledávky státu - správce daně vzniklé na
základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě reorganizace“. Závěry
nálezu pléna Ústavního soudu, jimiž je odůvodněn zamítavý výrok, jsou přitom
závazné (ve smyslu článku 89 odst. 2 Ústavy) i pro Nejvyšší soud.
11. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolání žalované
bylo odmítnuto (§ 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.) a
žalobce právo na náhradu těchto nákladů nemá vzhledem k ustanovení § 202 odst.
1 insolvenčního zákona.
P o u č e n í: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2025
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu