USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci
žalobce P. J., zastoupeného JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou, se sídlem v
Biskoupkách 33, PSČ 664 91, proti žalovanému BERGER – insolvenční správce a
spol., se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1037/38, PSČ 100 00, identifikační
číslo osoby 28524713, jako insolvenčnímu správci žalobce, o vyloučení
spoluvlastnického podílu z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Praze
pod sp. zn. 81 ICm 1221/2024,
jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v
Praze pod sp. zn. KSPH 42 INS 22524/2013, o dovolání žalobce proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2024, č. j. 81 ICm 1221/2024, 104 VSPH
333/2024-33 (KSPH 42 INS 22524/2013), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne
11. dubna 2024, č. j. 81 ICm 1221/2024-5, odmítl žalobu, jíž se žalobce (P. J.)
domáhal vůči žalovanému (BERGER – insolvenční správce a spol., jako
insolvenčnímu správci žalobce) vyloučení spoluvlastnického podílu o velikosti ?
k (v žalobě označeným) nemovitým věcem (dále jen „spoluvlastnický podíl“) z
majetkové podstaty žalobce (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod
II. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1/ Dne 14. srpna 2013 bylo u insolvenčního soudu zahájeno na návrh
insolvenčního navrhovatele J-MONEY s. r. o. (dále jen „společnost J-M“)
insolvenční řízení žalobce vedené pod sp. zn. KSPH 42 INS 22524/2013.
2/ Usnesením ze dne 8. prosince 2015, č. j. KSPH 42 INS 22524/2013-A-47,
insolvenční soud zjistil úpadek žalobce a na jeho majetek prohlásil konkurs.
3/ Žalobce nabyl spoluvlastnický podíl v rámci dědického řízení po svém
otci a tvrdí, že by neměl být zpeněžován, protože pohledávka zajištěných
věřitelů společnosti J-M a společnosti J-REAL, s. r. o. zanikla.
3. Na tomto základě insolvenční soud ? vycházeje z § 159 odst. 1 písm.
b/, § 160 odst. 1 a 4, § 205 odst. 2, § 225 a § 229 odst. 1 zákona č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na
závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27. června 2013, sen. zn.
29 NSČR 50/2011, uveřejněném pod číslem 97/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (dále jen „R 97/2013“) ? předeslal, že návrh dlužníka na vynětí
určitého majetku z majetkové podstaty nelze zaměňovat s vylučovací žalobou, k
jejímuž podání dlužník není aktivně věcně legitimován. Žalobce se přitom (podle
obsahu žaloby) domáhá vyloučení spoluvlastnického podílu a svou aktivní
legitimaci implicitně dovozuje z tvrzeného neoprávněného postupu insolvenčního
soudu, který dosud nerozhodl o návrhu žalobce (dlužníka) na ukončení účasti
výše označených zajištěných věřitelů v insolvenčním řízení. K podání vylučovací
žaloby tak žalobce není aktivně legitimován, neboť prohlášením konkursu na jeho
majetek ztratil právo nakládat s majetkovou podstatou a vykonávat práva k
majetku náležejícímu do majetkové podstaty.
4. Žalobce proto podle insolvenčního soudu není osobou oprávněnou
domáhat se podle § 160 odst. 1 insolvenčního zákona vyloučení majetku ze své
majetkové podstaty. Soud za této situace ani není oprávněn zkoumat jako
předběžnou otázku tvrzené skutečnosti ohledně uspokojení zajištěných
pohledávek.
5. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím
usnesení insolvenčního soudu potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok).
6. Odvolací soud se ztotožnil se závěry insolvenčního soudu, podle nichž
není žalobce věcně legitimován k podání vylučovací žaloby, což má za důsledek
odmítnutí žaloby podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona. K tomu doplnil, že
žalobce je zastoupen advokátkou, jež se podanou žalobou výslovně domáhá
vyloučení spoluvlastnického podílu z majetkové podstaty žalobce.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož
přípustnost vymezuje argumentem, že napadené rozhodnutí se dílem odchyluje od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dílem spočívá na zodpovězení
otázky, která dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena. Navrhuje, aby Nejvyšší soud
usnesení odvolacího soudu změnil v tom duchu, že vyloučí spoluvlastnický podíl
žalobce ze soupisu majetkové podstaty žalobce.
8. Dovolatel především namítá, že insolvenční soud nebyl oprávněn
odmítnout žalobu s poukazem na § 160 odst. 4 insolvenčního zákona; při otázce
aktivní věcné legitimace měl řešit, zda není dán na straně žalobce jiný důvod,
pro který by majetek neměl být zahrnut do soupisu majetkové podstaty, když
tento soupis nepochybně zasahuje do majetkové sféry žalobce.
9. Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle § 237 zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí
žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl
jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
10. Učinil tak proto, že závěr, podle něhož není dlužník aktivně věcně
legitimován k podání žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, je v
judikatuře Nejvyššího soudu ustálen (k tomu srov. např. insolvenčním soudem
zmíněné R 97/2013, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února
2016, sen. zn. 29 NSČR 33/2016, uveřejněného pod číslem 39/2017 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 30. listopadu 2021, sen. zn. 29 NSČR 28/2020,
uveřejněného pod číslem 91/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ostatně stejný závěr plyne i z dovolatelem zmíněného usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněného pod číslem
116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
11. O tom, že spor o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné
majetkové hodnoty z majetkové podstaty je incidenčním sporem, včetně toho, že
vylučovací žalobu podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční
soud odmítne, rovněž nelze mít žádné pochybnosti (viz § 159 odst. 1 písm. b/ a
§ 160 odst. 4 insolvenčního zákona, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze
dne 30. června 2020, sp. zn. 29 Cdo 2268/2018, uveřejněného pod číslem 28/2021
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
května 2021, sen. zn. 29 ICdo 49/2021).
12. K poukazu dovolatele na to, že mu svědčí „jiný důvod“, pro který
neměl být majetek zahrnut do soupisu majetkové podstaty, Nejvyšší soud dodává,
že tyto okolnosti (předpoklady úspěšnosti vylučovací žaloby) zkoumá insolvenční
soud jen v případě, že není důvod vylučovací žalobu odmítnout podle § 160 odst.
4 insolvenčního zákona.
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2024
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu