KSPH 82 INS 8361/2019 74 ICm 3143/2020 29 ICdo 123/2023-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce BOPINEN a. s., se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1332/23, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 03071961, proti žalovanému Rakovnické tvářecí stroje s. r. o., se sídlem v Rakovníku, Kuštova 637, PSČ 269 40, identifikační číslo osoby 25768905, zastoupenému JUDr. Ing. Jindřichem Kalíškem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Humnech 1143/19, PSČ 161 00, o určení pravosti a výše pohledávek, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 74 ICm 3143/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci žalovaného, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 82 INS 8361/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2023, č. j. 74 ICm 3143/2020, 105 VSPH 122/2023-134 (KSPH 70 INS 8361/2019), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 3.400 Kč.
1. Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) 15. září 2020 se žalobce (RTS Distribution s. r. o.) domáhal vůči žalovaným [1/ dlužníku (Rakovnické tvářecí stroje s. r. o.) a 2/ JH Solution, s. r. o.] určení, že jeho dílčí pohledávka č. 2 ve výši 382.200 Kč z titulu smluvní pokuty vzešlé z úvěrové smlouvy ze dne 29. ledna 2018 (dále jen „úvěrová smlouva“), a dílčí pohledávka č. 3 ve výši 730.000 Kč z titulu neuhrazené zápůjčky ze smlouvy o půjčce ze dne 26. července 2017, obě přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu na majetek dlužníka, jsou po právu.
2. Usnesením ze dne 19. října 2020, č. j. 74 ICm 3143/2020-13, které nabylo právní moci dne 6. listopadu 2020, odmítl insolvenční soud žalobu ve vztahu k druhému žalovanému a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným.
3. Rozsudkem ze dne 7. prosince 2022, č. j. 74 ICm 3143/2020-103, insolvenční soud: [1] Určil, že žalobce má za žalovaným dílčí pohledávku č. P 3/2 ve výši 382.200 Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení žalovaného (bod I. výroku). [2] Určil, že žalobce má za žalovaným dílčí pohledávku č. P 3/3 ve výši 730.000 Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení žalovaného (bod II. výroku). [3] Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 17.050 Kč, s tím, že přiznané náklady řízení se uspokojí v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl tento spor (bod III. výroku).
4. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 193, § 194, § 198 a § 336 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení § 31 odst. 1 a § 33 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a z ustanovení § 1746 odst. 2, § 2390, § 2395 a § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:
5. Žalobce má vůči dlužníku dílčí pohledávku č. 2 ve výši 382.200 Kč z titulu neuhrazené smluvní pokuty vzešlé z úvěrové smlouvy, kterou s dlužníkem uzavřel jako zapůjčitel právní předchůdce žalobce [Pečky ASDM s. r. o. (dále jen „společnost P“)], jakož i dílčí pohledávku č. 3 ve výši 730.000 Kč z titulu neuhrazené zápůjčky ze smlouvy o půjčce, kterou s dlužníkem uzavřel jako půjčovatel.
6. Tvrzení žalovaného, že výše uvedené „půjčky“ představovaly dohodnuté financování žalovaného jeho společníky, má insolvenční soud za irelevantní, když jakékoli dohody třetích osob nemají vliv na „právní úkony“ příslušných smluvních stran. V řízení bylo prokázáno, že smlouvy byly uzavřeny výlučně mezi žalobcem (respektive jeho právním předchůdcem) a žalovaným a peněžní prostředky byly poukázány z účtu žalobce (respektive jeho právního předchůdce) podle dispozic žalovaného.
7. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. dubna 2023, č. j. 74 ICm 3143/2020, 105 VSPH 122/2023-134 (KSHK 70 INS 8361/2019): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 8.228 Kč, s tím, že přiznané náklady řízení se uspokojí v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl tento spor (druhý výrok).
8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 193, § 194, § 198 odst. 1 a § 336 odst. 2 insolvenčního zákona a z ustanovení § 441, § 446, § 1746 odst. 2, § 2390, § 2395 a § 2048 odst. 1 o. z. – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:
9. Odvolací soud souhlasí se závěrem insolvenčního soudu, že při uzavření obou smluv nepřekročily osoby, které jednaly za žalovaného coby zmocnitele, svá zástupčí oprávnění a obě smlouvy jsou platné. Obranu žalovaného, že šlo o simulovaná právní jednání, přičemž zastřeným jednáním měla být finanční výpomoc sjednaná v jeho prospěch jeho tehdejšími společníky, přičemž osobou ovládající žalovanou a právního předchůdce žalobce byl V. R., neměl za opodstatněnou. II. Dovolání a vyjádření k němu
10. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí jednak na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (otázka č. 1), jednak na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (otázka č. 2) a na „již vyřešené právní otázce“, která má být dovolacím soudem posouzena jinak [takovou otázku nicméně dovolání dále nepokládá (neoznačuje)]. Konkrétně dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k zodpovězení tyto otázky: [1] Má být pohledávka v insolvenčním řízení co do své pravosti a pořadí posuzována pouze optikou jednoduchého práva, tj. bez přihlédnutí k okolnostem jejího vzniku co do otázky postavení stran (věřitele a dlužníka) a účelu poskytnutých finančních prostředků, nebo jsou tyto okolnosti právně relevantní a je potřeba jim věnovat odpovídající pozornost? [2] Má se hledět jako na podřízenou – účastnickou pohledávku i na takovou pohledávku, kde společník nebo účastník použije pro poskytnutí pohledávky spřízněnou, ovlivňovanou nebo ovládanou třetí osobu?
11. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že žaloba se zamítá, případně, aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel k otázce č. 1 argumentuje ve prospěch závěru, že okolnosti vzniku pohledávek co do postavení stran (věřitele a dlužníka) a účelu poskytnutých finančních prostředků, jsou právně významné, dovolávaje se úpravy obsažené v § 172 odst. 1 insolvenčního zákona. K otázce č. 2 pak dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že jako na podřízenou – účastnickou pohledávku se má hledět i na takovou pohledávku, kde společník nebo účastník použije pro poskytnutí pohledávky spřízněnou, ovlivňovanou nebo ovládanou třetí osobu.
13. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, maje za to, že co do řešení otázky č. 1 se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; za souladné s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu má i řešení otázky č. 2. Dále poukazuje na to, že dovolání nijak neozřejmuje, v čem má mít zodpovězení položených otázek vliv na posouzení pravosti pohledávek, k čemuž též uvádí, že námitku, že jde o podřízené pohledávky, neuplatnil dovolatel při přezkumném jednání (takže pořadí pohledávek ani není předmětem tohoto sporu). III. Přípustnost dovolání
14. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
15. V průběhu dovolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 20. listopadu 2023, č. j. KSPH 82 INS 8361/2019-P3-6, které nabylo právní moci zveřejněním v insolvenčním rejstříku téhož dne, připustil, aby na místo žalobce (coby věřitele č. 3) vstoupila do insolvenčního řízení společnost BOPINEN a. s. (dále jen „společnost B“) jako nabyvatel pohledávek. Nejvyšší soud proto na tomto základě dále jednal v dovolacím řízení jako s novým žalobcem se společností B (srov. i § 19 odst. 1 insolvenčního zákona).
16. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.
17. Dovolatel výslovně podal dovolání proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí, tedy i proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení, jakož i proti druhému výroku o nákladech odvolacího řízení. Potud však vylučuje přípustnost dovolání ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. Nejvyšší soud proto v této části dovolání bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
18. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve vyhovujících výrocích o věci samé, Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž potud neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
19. Učinil tak proto, že na posouzení otázek, o jejichž zodpovězení dovolatel žádá Nejvyšší soud, napadené rozhodnutí nespočívá a spočívat nemá.
20. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3 věty první o.
s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sb. rozh. obč., a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.
ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněného pod číslem 101/2020 Sb. rozh. obč.
21. Dovolání pak logicky není (nemůže být) přípustné podle 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení pouze otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2022, sen. zn. 29 ICdo 29/2021).
22. Spor o to, zda věřitelem přihlášená pohledávka (její část) je pohledávkou podřízenou, nebo zda je pohledávkou společníka nebo člena dlužníka vyplývající z jeho účasti ve společnosti nebo v družstvu (ve smyslu § 172 odst. 1 insolvenčního zákona), se v insolvenčním řízení řeší jako incidenční spor o pořadí pohledávky. Srov. k tomu např. odstavec 53. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 48/2020, uveřejněného pod číslem 109/2020 Sb. rozh. obč., nebo odstavec 27. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2022, sen. zn. 29 ICdo 8/2021, uveřejněného pod číslem 40/2023 Sb. rozh. obč.
23. Platí dále, že pro posouzení, zda a v jakém rozsahu popřel insolvenční dlužník pravost, výši, nebo pořadí pohledávky, je v těch insolvenčních řízeních, v nichž lze přihlášené pohledávky přezkoumat pouze při přezkumném jednání, určující obsah popěrného úkonu dlužníka při přezkumném jednání (do skončení přezkumného jednání); srov. např. odstavec 48. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2023, sen. zn. 29 ICdo 63/2022, uveřejněného pod číslem 22/2024 Sb. rozh. obč.
24. Žalobce se podanou žalobou domáhal pouze určení pravosti a výše dílčích pohledávek č. 2 a č. 3, a to vzhledem k tomu, že (podle dovoláním nezpochybněného zjištění soudů) dlužník při přezkumném jednání popřel právě jen pravost a výši těchto pohledávek. Spor o pořadí pohledávek (o to, zda ve smyslu § 172 odst. 1 insolvenčního zákona šlo o pohledávky společníka vyplývající z jeho účasti ve společnosti) se na základě takového popěrného úkonu a takto podané žaloby nevedl a ani vést neměl. Dovolatelem položené otázky jsou proto pro výsledek dovolacího řízení bezcenné (odpověď na ně není způsobilá ovlivnit posouzení pravosti a výše pohledávek).
25. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 17. srpna 2023) určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v aktuálním znění.
Advokátu žalobce přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu. Incidenční spor o určení pravosti a výše pohledávky je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč jde o částku 3.400 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalobci k tíži žalovaného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 29. srpna 2024
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu