KSPH 83 INS 8486/2020 73 ICm 1346/2023 29 ICdo 162/2024-124
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka L. H., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 83 INS 8486/2020, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ L. F., 2/ T. J., a 3/ T. J., všech zastoupených JUDr. Petrem Sládkem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Českobrodská 1174, PSČ 198 00, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. června 2020, č. j. KSPH 67 INS 8486/2020-A-17, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 73 ICm 1346/2023, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Ing. Janem Vychem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. července 2024, č. j. 73 ICm 1346/2023, 104 VSPH 394/2024-107 (KSPH 67 INS 8486/2020), takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 18. června 2020, č. j. KSPH 67 INS 8486/2020-A-17 (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), které nabylo právní moci 9. července 2020, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zjistil úpadek dlužníka L. H. (bod I. výroku). [2] Prohlásil konkurs na majetek dlužníka, s tím, že konkurs bude projednán jako nepatrný (bod II. výroku). [3] Insolvenční správkyní dlužníka ustanovil JUDr. Evu Kabelkovou (bod III. výroku). [4] Určil, že je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky k zahájení hlavního insolvenčního řízení (bod IV. výroku). [5] Učinil výzvy věřitelům dlužníka (bod V. výroku), insolvenční správkyni (bod X. výroku) a dalším osobám (bod VII. výroku). [6] Nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů s určeným programem (bod VI. výroku). [7] Uložil povinnosti dlužníku (bod VIII. výroku) a insolvenční správkyni (bod IX. výroku). [8] Vydal insolvenční správkyni složenou zálohu na náklady insolvenčního řízení (bod XI. výroku). [9] Rozhodl o soudním poplatku (bod XII. výroku). [10] Určil, že účinky usnesení nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod XIII. výroku).
2. Podáním datovaným 15. června 2023, doručeným insolvenčnímu soudu 16. června 2023, podal dlužník proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 18. června 2020 „v plném rozsahu“ žalobu pro zmatečnost, požaduje jeho zrušení. Důvod zmatečnosti napadeného usnesení spatřoval dlužník v tom, že v době jeho vydání neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat a nebyl řádně zastoupen.
3. Usnesením ze dne 28. března 2024, č. j. 73 ICm 1346/2023-89, insolvenční soud žalobu pro zmatečnost zamítl.
4. Insolvenční soud – vycházeje z § 20 odst. 1, § 229 odst. 1 písm. c/ a § 234 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl k závěru, že tvrzený důvod zmatečnosti není dán. Za této situace pak neměl za smysluplné zkoumat včasnost žaloby pro zmatečnost z pohledu běhu subjektivní lhůty určené k jejímu podání.
5. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. července 2024, č. j. 73 ICm 1346/2023, 104 VSPH 394/2024-107 (KSPH 67 INS 8486/2020), potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 28. března 2024.
6. Odvolací soud – vycházeje z § 229 odst. 1 písm. c/ a § 234 odst. 1 a 2 o. s. ř. – dospěl po přezkoumání odvoláním napadeného usnesení k následujícím závěrům:
7. V dané věci nebyla zjištěna překážka, jež by dlužníku bránila v účasti na jednání insolvenčního soudu dne 16. června 2020 a pro kterou by nemohl v řízení samostatně jednat a vystupovat.
8. Oproti insolvenčnímu soudu má odvolací soud za to, že žaloba je opožděná (dlužník ji podal po marném uplynutí tříměsíční lhůty k tomu určené, počítané od doručení usnesení insolvenčního soudu z 18. června 2020). II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, jakož i právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně má jít o otázky: [1] Ustanovení opatrovníka dovolateli v insolvenčním řízení vzhledem k jeho zdravotnímu stavu. [2] Posouzení relevance a způsobu omluvy dovolatele, eventuálně též sjednocení judikatury týkající se posuzování omluv účastníků řízení z nařízeného jednání, co do jejich včasnosti a důvodnosti a také dalšího postupu soudu v rámci zajištění procesních práv účastníků řízení. [3] Účelovosti hodnocení vybraných provedených důkazů. [4] Porušení ústavně zaručených práv dovolatele na spravedlivý proces porušením zásad stanovených občanským soudním řádem pro provádění dokazování a hodnocení „důkazů/ustanovení opatrovníka“.
10. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. III. Přípustnost dovolání
11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
12. Vzhledem k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (18. června 2020) se v návaznosti na část první článku II. (Přechodná ustanovení) bodu 1. zákona č. 252/2024 Sb. uplatní v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka [s výjimkou nastavenou pro § 75 a § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II. (Přechodná ustanovení) bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.] i v době od 1. října 2024 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024. Insolvenční zákon v tomto znění je rozhodný i pro dovolací řízení v této věci.
13. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
14. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sb. rozh. obč., a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněné pod číslem 101/2020 Sb. rozh. obč. [usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
15. Dovolání pak logicky není (nemůže být) přípustné podle 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení pouze otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2022, sen. zn. 29 ICdo 29/2021).
16. Dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na závěru, že je důvod zamítnout žalobu pro zmatečnost proto, že je opožděná, jelikož dlužník zmeškal subjektivní promlčecí lhůtu k jejímu podání, plynoucí z § 234 odst. 2 o. s. ř. Nespočívá tedy (a při takovém závěru nemusí spočívat) na posouzení důvodnosti žaloby pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Dovolací argumentace zpochybňující v rovině uplatněné zmatečnostní vady řízení předpoklady pro vydání žalobou pro zmatečnost napadeného usnesení insolvenčního soudu ze dne 18. června 2020, je tedy pro založení přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 15. července 2024 právně bezcenná.
17. Namítá-li dovolatel (srov. článek V. dovolání), že při posouzení opožděnosti žaloby pro zmatečnost nemá být k žalobě prováděno dokazování, pak přehlíží, že v těch případech, kdy soud prvního stupně zamítá žalobu pro zmatečnost pro opožděnost proto, že ten, kdo ji podal, zmeškal subjektivní promlčecí lhůtu k jejímu podání (srov. pro danou věc § 234 odst. 2 o. s. ř.), pak jde o rozhodnutí, které má přijmout (na rozdíl od případů vypočtených v § 235f o. s. ř.) podle zákona zásadně po jednání (předpokládá se totiž dokazování „včasnosti“); srov. k tomu např. též odstavec 32 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2025, sen. zn. 29 ICdo 68/2025, nebo (v literatuře k § 235f o. s. ř.) dílo Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1854.
18. V posouzení opožděnosti žaloby pro zmatečnost co do běhu subjektivní promlčecí doby určené k jejímu podání v § 234 odst. 2 o. s. ř. je napadené rozhodnutí souladné se závěry obsaženými např. v důvodech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo 2/2019, uveřejněného pod číslem 49/2021 Sb. rozh. obč.
19. Závěry znaleckého posudku pak jsou závěry skutkovými, přičemž skutkový dovolací důvod (směřující k jejich zpochybnění) nelze uplatnit dovoláním (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).
20. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2025
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu