MSPH 95 INS 12575/2022
211 ICm 3386/2023
29 ICdo 194/2025-90
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobkyně JUDr. Jiřiny Lužové, se sídlem v Praze 1, Dušní 886/22, PSČ 110 00,
jako insolvenční správkyně dlužníka Sberbank CZ, a.s. v likvidaci, zastoupené
Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ
110 00, proti žalované JUDr. Kateřině Martínkové, LL.M., MBA, se sídlem v
Ostravě, Sokolská třída 966/22, PSČ 702 00, jako oddělené insolvenční správkyni
dlužníka Sberbank CZ, a. s. v likvidaci, zastoupené Mgr. Ladislavem Popkem,
advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 966/22, PSČ 702 00, o určení
pravosti a výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 211
ICm 3386/2023, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Sberbank CZ,
a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00,
identifikační číslo osoby 25 08 33 25, vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. MSPH 95 INS 12575/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 18. srpna 2025, č. j. 211 ICm 3386/2023, 103 VSPH
516/2025-72 (MSPH 95 INS 12575/2022), takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. srpna 2025, č. j.
211 ICm 3386/2023, 103 VSPH 516/2025-72 (MSPH 95 INS 12575/2022), se s výjimkou
výroku o zamítnutí návrhu na přerušení odvolacího řízení mění takto:
1. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2025, č. j.
211 ICm 3386/2023-59, se s výjimkou výroku o zamítnutí návrhu na přerušení
řízení mění tak, že řízení se zastavuje.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou
stupňů.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesením ze dne 2. června 2025, č. j. 211 ICm 3386/2023-59, Městský soud v
Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh žalobkyně (JUDr. Jiřiny
Lužové, jako insolvenční správkyně dlužníka Sberbank CZ, a. s. v likvidaci),
na přerušení řízení (výrok I.), odmítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala
vůči žalované (JUDr. Kateřině Martínkové, LL.M., MBA, jako oddělené insolvenční
správkyni dlužníka) určení, že (označené) dílčí pohledávky z titulu zástavního
práva k pohledávkám z bankovních účtů přihlášené do insolvenčního řízení
dlužníka přihláškou pohledávky P782, jsou pohledávkami po právu jako
nezajištěné, nevykonatelné a podmíněné (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů
řízení (výrok III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 18. srpna 2025, č.
j. 211 ICm 3386/2023, 103 VSPH 516/2025-72 (MSPH 95 INS 12575/2022),
potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku (první výrok), zamítl
návrh žalobkyně a žalované na přerušení odvolacího řízení (druhý výrok) a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Odvolací soud – cituje § 9, § 14 odst. 1, § 160 odst. 1 a 4, § 165 odst. 1 až
3, § 173 odst. 1 a 3 a § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a
způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - uzavřel, že práva a povinnosti
náležející v insolvenčním řízení dlužníku nemohou vykonávat jeho věřitelé, a
naopak, že práva a povinnosti věřitelů nemůže vykonávat dlužník. Umožňuje-li
insolvenční zákon uplatňovat svá práva vůči dlužníku jen věřitelům, je
vyloučeno, aby totéž mohl učinit dlužník (vůči sobě). Procesní legitimace k
podání přihlášky pohledávky tak dlužníku (ani jeho insolvenčnímu správci)
nenáleží.
Proti prvnímu (potvrzujícímu) výroku usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně
dovolání, které má za přípustné [§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] k řešení právní otázky, zda může
insolvenční správce dlužníka vystupovat zároveň v postavení (zástavního)
věřitele tohoto dlužníka v souladu s hmotným právem a podat přihlášku podmíněné
pohledávky, tj. zda může uplatňovat pohledávku svým jménem ve prospěch
majetkové podstaty dlužníka proti pohledávce (prostředkům) na bankovním účtu
vedeném tímto dlužníkem. Z pohledu hmotného práva jde o otázku, zda lze v
insolvenčním řízení zohlednit hmotněprávní pravidlo určené v § 1335 odst. 1
zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
Dovolatelka snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož jí svědčí aktivní
legitimace k podání přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka a k
podání žaloby podle § 198 insolvenčního zákona.
Požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl,
popřípadě jako nedůvodné zamítl.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení právní otázky dovoláním
otevřené, kterou odvolací soud zodpověděl (ve výsledku) odchylně od následné
judikatury Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. prosince 2025, sen. zn. 29 ICdo 116/2025
(na něž v podrobnostech odkazuje), vydaném v rámci insolvenčního řízení téhož
dlužníka ve věci vedené mezi týmiž účastníky o určení pravosti a výše (co do
„kvality“ obdobných) pohledávek, dospěl při řešení téže právní otázky k
následujícím závěrům:
1) Insolvenční dlužník se nemůže účastnit insolvenčního řízení vedeného na jeho
majetek jako svůj vlastní věřitel v postavení zástavního věřitele ani tehdy,
je-li ve smyslu § 1335 odst. 1 o. z. zástavou pohledávka zástavního dlužníka za
insolvenčním dlužníkem (coby zástavním věřitelem).
2) Řízení o incidenční žalobě, kterou se insolvenční správkyně dlužníka (coby
zástavního věřitele) domáhá vůči popírající oddělené insolvenční správkyni
téhož dlužníka (coby poddlužníka ze zastavené pohledávky) určení pravosti a
výše zajištěné pohledávky, insolvenční soud zastaví podle § 160 odst. 5
insolvenčního zákona pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.
Jelikož Nejvyšší soud neměl důvod se odchýlit od těchto závěrů (podložených
argumentací ve shora označeném usnesení ze dne 16. prosince 2025) ani v
projednávané věci, změnil rozhodnutí soudů nižších stupňů [§ 243d odst. 1 písm.
b) o. s. ř.], tak, že řízení zastavil (§ 160 odst. 5 insolvenčního zákona ve
spojení s § 104 odst. 1 o. s. ř.).
Výroky o nákladech řízení před soudy nižších stupňů a o nákladech dovolacího
řízení
jsou odůvodněny tím, že u subjektu, který vystupuje na obou stranách sporu (zde
u dlužníka, na jehož účet jedná insolvenční správkyně i oddělená insolvenční
správkyně) nepřichází náhrada nákladů řízení pojmově v úvahu; srov. ostatně i §
202 odst. 1 insolvenčního zákona.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu