KSOS 33 INS 3457/2018 18 ICm 3131/2022 29 ICdo 2/2025-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška GODUS s. r. o., se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1535/2a, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 05383773, zastoupeného JUDr. Davidem Heryánem, advokátem, se sídlem v Poděbradech, Vilová 1367, PSČ 290 01, proti žalovanému Zrůstek a partneři v. o. s., se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25589644, jako insolvenčnímu správci dlužníka MORAVIA INDUSTRY LTD, zastoupenému Mgr. Filipem Dombrovským, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 542/27, PSČ 602 00, za účasti API AGROINDUSTRY LTD, se sídlem v Londýně, Kidd Rapinet LLP, 29 Harbour Exchance Square, E149GE, registrační číslo 09741304, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce, o vyloučení věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 ICm 3131/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka MORAVIA INDUSTRY LTD, se sídlem v Londýně, 63/66 Hatton Garden, EC1N8LE, registrační číslo 11025781, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 33 INS 3457/2018, o návrhu vedlejšího účastníka na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 ICm 3131/2022 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
1. Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) 11. listopadu 2022 se žalobce (GODUS s. r. o.) domáhá vůči žalovanému (Zrůstek a partneři v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka MORAVIA INDUSTRY LTD) za účasti API AGROINDUSTRY LTD jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce vyloučení označených věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka.
2. Podáním datovaným 30. října 2024 (č. l. 85) vedlejší účastník navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Městskému soudu v Praze. V návrhu poukázal na to, že žalobce i žalovaný sídlí v Praze, která je blíže i londýnskému sídlu vedlejšího účastníka.
3. Žalovaný ve vyjádření z 5. listopadu 2024 (č. l. 103) s přikázáním věci nesouhlasí, maje návrh za nedůvodný.
4. Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
5. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
6. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu) nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sb. rozh. obč. [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
7. Důvody uváděné vedlejším účastníkem nejsou způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy. Řečené platí tím více, že žalovaný s tímto návrhem nesouhlasí.
8. Nejvyšší soud, který rozhodoval o návrhu na přikázání věci jako soud nejblíže společně nadřízený insolvenčnímu soudu i soudu, kterému měla být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), proto návrhu vedlejšího účastníka nevyhověl.
9. Ostatně, obecná místní příslušnost soudu v incidenčních sporech, kterým je i tento spor [§ 159 odst. 1 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], se neurčuje prostřednictvím obecného soudu žalovaného nebo žalobce (§ 84, § 85 o. s. ř.), nýbrž prostřednictvím insolvenčního soudu dlužníka, z jehož insolvenčního řízení vzešel incidenční spor [§ 7b odst. 4, ve spojení s § 7a písm. b/ insolvenčního zákona], takže sídlo žalobce a/nebo žalovaného samo o sobě není důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. K tomu srov. např. již důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2017, sen. zn. 29 ICdo 138/2017.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2025
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu